Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení.
(CinemArt)
Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení.
(CinemArt)
(více)
Otec po mozkové mrtvici upadá do kómatu. Matka (Zuzana Mauréry) se synem (Vojtěch Dyk) stojí nad jeho bezvládným tělem, prognóza jim mnoho nadějí nedává. Odešel do dálky, kam jejich slova nedosáhnou. A pakliže má žití nějaký okraj, otce zarputile odmítají pustit za něj. Tiché chodby špitálu se zvolna proměňují v labyrint ducha, kde se nehovoří nahlas, ale raději více do hloubky. Nebo se zde mlčí. Vždyť o některých věcech je tak těžké mluvit…
(MFF Karlovy Vary)