Jako letní sníh - Život J. A. Komenského
Like Summer Snow
Režie:
Lubomír HlavsaScénář:
Martin FahrnerKamera:
Pavel KoppHrají:
Alois Švehlík, David Švehlík, Igor Bareš, Vladimír Javorský, Jenovéfa Boková, Marika Šoposká, Kristýna Janáčková, Milena Steinmasslová, Luboš Veselý (více)Obsahy(1)
Dokudrama Jako letní sníh mapuje životní příběh Jana Amose Komenského, který se stal kvůli svým přesvědčením a názorům patrně nejznámějším českým vyhnancem. Většinu života strávil mimo svou vlast, ale přesto svými jedinečnými myšlenkami, které zaznamenal v téměř 200 knihách a spisů, zásadně předběhl svoji dobu a ovlivnil celý svět. Film se natáčel v České republice, ale také v těch místech Evropy, ve kterých jsou nejpatrnější stopy působení Jana Amose, tedy také v Maďarsku, kde se mu podařilo vytvořit životaschopný model výuky pod heslem „škola hrou“. Příběh Komenského rámuje jeho rozhovor s malířem Rembrandtem, který kreslil jeho podobiznu. Na základě jejich rozhovoru se před námi odvíjejí jednotlivé epizody Komenského života. Ukazují, že Komenský byl nejenom nesmírně plodným autorem a skvělým myslitelem, ale také člověkem z masa a kostí, člověka láskyplného, sužovaného osobními tragédiemi i tehdejším překotným vývojem evropské společnosti. Ve ztvárnění hlavní role se vystřídají Alois a David Švehlíkovi. Významnou roli si zahraje také Vladimír Javorský nebo Igor Bareš, který ztvárnil malíře Rembrandta. Literární odkaz Jana Amose Komenského je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla vševěda, objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky). Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem "Labyrint světa a ráj srdce". Režie filmu se ujal Lubomír Hlavsa, známý filmem Poslední útěk Jeronýma Pražského, anebo Jan Hus: Cesta bez návratu. Film vznikl v koprodukci České televize a společnosti Vistafilm. (Česká televize)
(více)Recenze (77)
Není zvykem, abych se setkával s dokudramatem, navíc na České televizi. O to zajímavější byl tento film, jehož pravidla dokumentu, ale i televizního dramatu, jsem chvíli zpracovával. Odpovědí Vám ale bude mnoho zajímavých informací, krásné herecké výkony a perfektně vybroušené dialogy, které je radost poslouchat od začátku do konce. Navíc musím říct, že táta a syn Švehlíkovi pro roli Jana Ámose Komenského staršího a mladšího, byla naprosto perfektní volba. Stejně tak, jako odvyprávění života Komenského v podobě setkání Jana Ámose s Rembrandtem, které je teoretické, ale o to zajímavěji jejich diskuze zní. Igor Bareš a Alois Švehlík naprosto excelovali a musím říct, že jsem si některé scény po shlédnutí musel pustit ještě jednou. Jestli je nějaké doku-drama vzorové, tak pak je to tento kousek s názvem Jako letní sníh. Ten závěr, ten mi stále rezonuje v mysli. Krásná práce a já děkuji za sesumírování života Jana Ámose Komenského. Doufám, že takové příběhy budou pouštět učitelky dějepisu na základkách současnosti, co bych za podobné příběhy tenkrát dal... ()
Komenský sympaticky formou vzpomínání během rozhovoru s Rembrandtem (x); na cesty ve vyhnanství po Bílé hoře, letmá prohlídka jeho názorů i zkázonosnou politikou tehdejší Evropy. Padne zde "škola hrou", koperníkovská revoluce, pálení knih a oprese, vražda Valdštejna, sen o "všenápravě" a idealistické myšlence tzv. Pansofie, atd. Bavil mě truchlivý tón, zpruzelý neotesaný malíř, a je to příjemný historický TV film, co plní svůj účel - přiblížit osobnost významného učence. Výtka leda tak: extra půlhodinka by nebyla na škodu, podat toho ještě víc. Říkám si, kéž by se dnešní školní systém inspiroval právě Amosem, než šrotit se a vychovávat tupý dělníky furt jak za Marie Terezie... ()
Nízkorozpočtová rozhlasová hra doplněná kolorovanými obrázky a komparzem v dobových kostýmech. Stále si myslím, že u historického filmu jsou podstatnější věci než přeříkat fakta, jakoby je někdo četl z učebnice nebo ze slovníku. Zvolený způsob převyprávění s častými flashbacky nepovažuji za šťastnou volbu. Velkému plátnu svědčí obrazy, myslím tím skutečné obrazy, které berou dech a mluví samy za sebe. Zde je velmi patrné, že Lubomír Hlavsa je především dokumentarista, hraný film je pro něj nezvládnutá disciplína. Snaha se cení, to ano, ale o průlom se současné české kinematografie to opravdu není. ()
Komenský byl frajer, takže jsem tenhle film musel vidět. I autoři snímku se snaží předvíst, jaký byl Učitel národů borec, ale jejich jakási hra na Hollywood je tu tedy někdy dost strašná. Máme tu vymyšlený příběh inspirovaný realitou, ve kterém se Komenský setká s Rembrandtem (který ho ve skutečnosti možná namaloval, ale není to potvrzené, na skutečném obraze nemusí být Komenský a ani ten obraz nemusí být namalován Rembrandtem) a během malování se ti dva spřátelí, protože malíř zjistí, jaký je ten náš "Comenius" týpek. Tohle působí dost vyumělkovaně, ať už jde o vcelku rychlé spřátelení po nevěrohodný konflikt mezi nimi, který nesměl chybět. Zajímavější je skutečný životopis Komenského, ze kterého si autoři vybírají především ty dramatické chvíle. To je hodně fajn, jenom se autoři rozhodli kromě několika slušně brutálních scén dát do akčních scén i velmi trapné zpomalovačky. Občas to skoro působí jako nějaká indická telenovela. Taky mně docela vadilo několik nadpřirozených aspektů (různé vize, které se naplní...). Nepříliš vyvedený televizní film, který měl nejspíš větší ambice, ale spíš působí často dost hloupě. Na druhou stranu je to aspoň příjemně edukativní a hrají tam fajn herci. (5/10) ()
Nevím proč, ale je to takové zvláštní. Asi až moc rádoby chytré i v místech, kde to není potřeba. ()
Herecký koncert Bareš a staršího Švehlíka. Od střední školy tvrdím, že učitel který zařadí do povinné četby něco od JAK (osnovy mě nezajímají), si zaslouží přinejmenším zapálit auto. Utrpení zvané Labyrint světa a ráj srdce může změkčovat jen fakt, že ty další bichle jsou ještě větší sračky. Vy jste to četli, zkoušeli jste to číst? Opisovalo se to a modifikovalo do čtenářských deníků, odkud jen šlo (nebyla doba internetová), protože tohle opravdu rovná se mučení. Televizní zpracování je solidní, včetně výpravy. ()
Náboženské vojny v 17. storočí sú tu zobrazené takým spôsobom, že človek sa dozvie len povrch, ostatné o „Bočkajovcoch“ a druhej strane si musí naštudovať alebo to musí už vedieť, aby pochopil dobu. Odhliadnuc od toho by som životopisný film uvítal radšej v klasickom spracovaní a nie vo forme rozprávania a následných záberov zo života, to potom vyznieva lacno a skôr ako polohraný dokument. V každom prípade sa človek o Komenského živote to gro dozvie a to je plusom. Mínusom je jednostranný pohľad na dobu, ale to vidíme u českých vecí aj v prípade husitov, protestanti sú tí dobrí, katolíci tí zlí. Takže sa vrátim v podstate k úvodu – ak film neuvidí človek študovaný, dostane nesprávny pohľad na dobové reálie. Inak je film zaujímavý, no Komenský si zaslúži niečo väčšie, výpravnejšie. ()
Připomíná to rozhlasovou hru. Hodnotím 50%. Půdorys spočívá v předpokladu, že malíř Rembrandt na obraze, který nyní visí v slavné galerie Uffizi (byl jsem v ním před pár lety) , když žil v Amsterodamu, namalovat svého souseda Amose. Herecké obsazení je velmi kvalitní. Triková zjevení nebo požár působí nepřirozeně. ()
Perfektní edukativní záležitost vhodná pro širokou veřejnost (pro školáky a studenty vyložená povinnost), forma dialogů, kdy se každý ze zúčastněných ve zkratce představil, vnímám jako sympatický nápad- v duchu školy hrou, výborně obsazeno ( až na Křenkovou, která stále neumí artikulovat, pouze drmolit), nádherné kostýmy, hudba, kamera, režie, velmi pěkné! Důstojné. V podstatě stručné a jasné. Chválím i nápad s Rembrandtem a "jeho" světlo, které film provázelo. Tohle jsme neviděli naposled. Komenský byl pán! ()
Takže Komenský nebyl jen ten starý pán, který visí v každé škole, ale také byl překvapivě mladý. To je hlavní klad tohoto filmu a pak taky pěkná výprava. Osobně mě iritovalo, že se tu kopíruje mustr z Mattoniho - pánové Švehlíkové znovu jako mladší a starší verze stejné postavy, ta starší znovu vypráví o svém životě. Jako bych se dívala na Mattoniho v paruce. ()
Jediným kladem filmu je podmanivý vizuál a výborně "chycená" role Mikuláše Drabíka. Všechno ostatní v něm ale zoufale nefunguje. Neodpovídají mnohé historické údaje ani reálie, mnohdy skutečně zásadně. Pravděpodobně do značné míry ještě dřevěnou Strážnici začátku 17. století fakt nelze natáčet v kulisách Paříže 14. století. Prakticky totéž platí do značné míry i o Lešně. Ve filmu ze 17. století opravdu nemají co dělat okna z 19. století. To už by tam rovnou mohly jezdit parní lokomotivy (zajímavé je, že v Rembrandtově ateliéru to mají + - správně, všude jinde špatně). Také truhlu s christogramem IHS mohl mít Komenský v majetku pouze dosti obtížně. Že Komenský koupil Koperníkův spis je pravda, že byl celý život odpůrcem jeho teorie a to právě s poukazem na Bibli, ovšem také. Tahle skutečnost mimochodem mohla posloužit vysvětlení "jak to Komenský s tou láskou ke knihám a vedení minil" daleko lépe než melodramatické znějící proklamace. To by ale nejprve museli tvůrci o Janu Amosovi vědět o něco víc než jen to, co se dá dočíst na Wikipedii... To všechno jsou ale vlastně jen drobnosti, byť mě jako historika umění velmi dráždí. Zásadní problém je v tom, že film Komenského představuje především jako jakéhosi naivního snílka. Přitom šlo ve skutečnosti o jednoho z největších myslitelů své doby. Jeho pedagogiku už tehdy respektovali i Jezuité. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, dostával nabídky doslova z celé Evropy... Taky Rembrandt, který se do toho příběhu dostal takřka omylem (teorie z roku 2006, podle níž je známý "portrét starého muže" portrétem Komenského, nebyla odbornou veřejností přijata a sám její autor dnes o věci hovoří s podstatně menší jistotou), je tu ztvárněn jako povrchní milovník vína a žen... Jejich vzájemný dialog a vlastně všechny dialogy ve filmu jsou neuvěřitelně jalové a šíleně šustí papírem. Jakousi sílu a uvěřitelnost rozhovor obou mužů dostane až v posledních 15 minutách, to ale na dobrý film vážně nestačí... Já vcelku chápu, že Česká Televize nemá peníze na to, aby natočila slušný historický film, proč tedy u všech kozlů za stejné peníze nenatočila kvalitní dokument? Klidně i s hranými pasážemi? Jistě by zbylo něco i na historiky a další odborné poradce, kteří při natáčení tohoto "dokumentárního dramatu" zjevně naprosto chyběli... Celkový dojem: 60% ()
Druhá historická věc zaštítěná produkcí ČT Brno a opět ne sice dokonalá, ale nemající k dokonalosti daleko. Některá fakta si to trošičku uzpůsobuje, třeba nám tvůrci neřekli, že Mikuláš byl alkoholik a většina jeho proroctví tak bylo spíš opilecké blouznění, ale zase proč ne?, filmu to dodává určitou mysteriozní rovinu. Líbí se mi výprava, ta je na televizní film dokonalá a snímek by vlastně klidně mohl i do kin - kdyby dnes nějaká kina existovala, velmi dobrá je práce se světlem, s tím si tvůrci rovněž vyhráli, a dokonce i s barvou - což odpovídá tomu rámování příběhu do malířské dílny. Poněkud zklamáním jsou někteří pražští herci a dokonce i Brňák Bareš používá ve filmu pražštinu (blbej, místo blbý), to mě mrzelo. Na druhou stranu by mě zajímalo, kdo hrál druhého, mladšího orodovníka v úvodní scéně, z toho by měl mistr Lukavský radost. S postavami si ale šlo vyhrát víc - ono u životopisných věcí často totiž hrozí plakátovost postav, neživotnost, a ani Amos Komenský rozhodně nebyl chodící nádoba, moudrosti, lásky a dobrých skutků. Jinak je ve filmu zajímavá paralela s Komenského pansofií a realitou světa - je to podobné jako Moorova Utopie, prostě lidé nikdy nebudou dokonalí, pořád se budou hádat a rafat a pořád se budou vést války, takže nějaké utopie a pansofie jsou házením hrachu na zeď a perel sviním. Na druhou stranu - pro věřící - může jít o důkaz touhy člověka po dokonalosti, která se na Zemi nenachází, o důkaz, že nás to vede do Božího domu. V tom je pro mne poslední záběr s obrazem Návrat ztraceného syna o to víc symbolický. ()
Není to dokonalé, ale srdce v tom je. ()
Bezpochyby záslužný veřejnoprávní počin, osobně však odcházím nezasažen (nepohnut; to však může být zapříčiněno i tím, že jsem se s dílem a osobností J. A. Komenského seznamoval už i jinde), po celou dobu sledování jsem si připadal, jako bych byl znovu se školou v kině, jako celek (od nízkorozpočtové výpravy přes standardní herectví, jak otce a syna Švehlíků, tak Igora Bareše, po konvenční – pokusy o slow motion jsem radši zapomněl - stylové prostředky) to vyznívá poněkud didakticky, vlastně hrozně neživotně. Škoda. Ale zase musím pochválit protnutí životních cest Komenského a Rembrandta van Rijna (a že to nakonec bylo i hodně o tom „hlavně se neposrat“, resp. že to má i svou jednotící linku: pády a vzedmutí, pády a vzedmutí), onen rámec, do něhož bylo představování Komenského umístěno, to byl chytrý (po hříchu jediný vskutku tvůrčí) tah. 60 % ()
Česy by se měli naučit dělat historická dramata... Toto bylo i přes ně tak dlouhou stopáš dlouhé, ale tím nudným způsobem... Film který se odehrává za 30ti leté války a popisuje životní osudy jednoho z největších Čechů kazí nudný story telling a místy opravdu špatné herecké výkony. Přestože obsahově film není špatný, většinou populaci nemá šanci zaujmout. 40% ()
Pěkný, výborně zahraný a myslím, že pro studenty ideální materiál. Celkovou kvalitu sráží místy kamera (kameraman zřejmě zapomněl zapnout stabilizátor), ale především zvuk, který je nevyvážený a často předramatizovaný a rušivý. ()
Tak tohle dokudrama se České televizi opravdu povedlo. Rembrandt jako hybatel příběhu byl fajn nápad. Jako katalyzátor fungoval přesně podle mých představ. Komenský není jen ten starý a moudrý pán z obrazu nebo bankovky. Švehlíkovi mi v roli Komenského vůbec nevadili. Já jim nemám co vytýkat. ()
Pěkně ztvárněný idealista a jeho pohnutý osud.... Chvála ČT, se Sisi... ()
Dlouhodobé zaměření L. Hlavsy na osobnosti české reformace je veskrze sympatické a jeho dokumentární drama o Komenském přichází ve chvíli, kdy se u příležitosti výročí bitvy na Bílé hoře objevila pekařovská tendence nechápat tuto událost jako porážku, nýbrž jako vítězství. Historikové mladší generace se rozněžňují nad tím, jak barokní architektura vtiskla osobitý ráz české krajině, jako kdyby výměna elity národa (k níž Komenský bezesporu patřil) za kapličku na každém rozcestí byla kdovíjak výhodný "obchod". To však nic nemění na tom, že vinou scénáře je jedinou životnou postavou Barešův Rembrandt a že na mě z obrazovky až příliš často dýchlo něco, co bych se nebál označit přívlastkem "cimrmanovské". ()
Jan Amos Komenský patří mezi nejvýznamnější osobnosti české historie, který především ve velké míře ovlivnil klasický typ učení, založil modernější přístup v rámci pedagogiky a naprostým právem bývá nazýván jako ´´ Učitel národů´´. Taková významná historická osoba by se poté měla dočkat též důstojného audiovizuálního zpracování, které nyní skutečně dorazilo. Ne ovšem zrovna v klasické podobě. Jako letní sníh je dokudramatem, což v praxi znamená, že jsou skutečné události dramaticky sehrány pro účely audiovizuálního díla. Režie tohoto dokumadramatu se poté ujmul Lubomír Hlavsa, který má s podobným typem filmů již své zkušenosti. Již předtím točil Hlavsa natočil dokudrama Jan Hus- Cesta bez návratu nebo Poslední útěk Jeronýma Pražského. Hlavsa tak v zásadě vkročil do už osvědčených vod a tentokrát si vzal na paškál právě život učitele národů. A hned ze začátku roku vznikl dokument, který si určitě zaslouží svou pozornost. A to i především díky tomu jak vydatná podívaná to ve výsledku je. Jako letní sníh je fascinující záležitost, která ukazuje, že přece jednou za čas může i v naších končinách vzniknout důstojné převyprávění historických pramenů a to i když se zamyslím nad historickou věrností a zda skutečně vzniklo to nejlepší ztvárnění Jana Amose Komenského. Nemůžu se sice prohlásit za kdovíjak velkého odborníka na životní potíže Jana Amose Komenského a jeho život jsem si do nejmenších detailů nenastudoval, pochopil jsem ale jednu věc- Debutující scenárista Martin Fahrner pod Hlavsovým dohledem zvládl dát dohromady projekt, který Komenského nezobrazuje jenom jako památnou osobu české (a do jisté míry i světové) historie, ale též jako lidskou bytost, která se musela vyrovnat se svými ztrátami, která chybovala a která se do morku kostí byla za svůj názor a přístup. Jako letní sníh vyobrazuje Komenského jako normální lidskou osobu a z jeho obsáhlého životopisu schválně vypíchl ty nejzásadnější události, které formovali nejen jeho, ale zároveň i jeho přístup v životě a jeho odkaz. Jako letní sníh je pořád televizní film, který se tak musel obejít s o hodně menším rozpočtem než velké české historické snímky, které následně dorazí do kin. Jako letní sníh se tak na tenhle úkor nemůže následně pyšnit kdovíjak rozmáchlou výpravou a přesto jsem měl pocit, že během sledování koukám na něco velkolepého. Velice silně tomu napomáhají i zpomalovací sekvence, které skutečně působí jak z velkého hollywoodského blockbusteru a těch málo skutečně velkých scén díky tomu působí parádně. Jenomže i přesto, že v Jako letní sníh jde jinak spíše většinu času o konfrontování s odlišnými lidmi, kterým chtěl Komenský co nejvíce prodat svoje vnímání ideálního učiva a celé se to pořád odehrává spíše v interiérech, kde postavy působivě komunikují. Jenomže se přitom všem dokáže navíc prodat ten dobový kontext- Mluví se tu o Českém stavovském povstání nebo ne zrovna ideálním způsobu vlády Habsburků. Celé to přitom skutečně sálá dobovým nádechem a Jako letní sníh je bezpochyby nejlepší historický český film za hodně dlouhou dobu. Vizuální stránka filmu je další výrazná část- Na celém dokudramatu je zcela jasně poznat, že za kamerou stal někdo, kdo si s obrazovou kompozicí a estetikou prostě a jednoduše vyhrál. Pavlu Koppovi se tak skutečně daří vytvořit nádherné záběry, přičemž výrazný počet z nich by dost možná stál i za zarámování. Kopp si zároveň ohlídal prvotřídní osvícení, jeho kamera je svižná a i díky němu Jako letní sníh tolik funguje. Je totiž zároveň historická a dobová až na půdu, zároveň je ale natočena neskutečně svěžím způsobem. I díky tomu bude dost možná pro mladší diváky přístupnější než většina klasických dokumentárních snímků. Jako letní sníh funguje i díky skvostnému hereckému ansámbl. Duo Švehlíků je v roli Komenského naprosto parádní a každý navíc dostává příležitost zahrát zcela odlišný typ Komenského- David Švehlík toho Komenského, který životem proplouvá, Alois Švehlík zase Komenského, který je životem dávno proškolen. Oba byli ideální trefou do černého a lepší casting už snad nepřipadá v úvahu. Oba jsou v roli přirození, i v poklidných scénách naprosto herecky triumfují a oba Švehlíci jsou tak v rámci tohoto filmu trefou do černého. Kromě dvojice Švehlíků se ale zde předvede velice skvostně i takový Igor Bareš, který se v roli malíře Rembrandta neskutečně vyřádil nebo Vladimír Javorský, který rolí Mikuláše Drabíka dokazuje, že se do rolí alkoholiků a zbloudilých existencí pořád neskutečně hodí. Tohle dokudrama v ideálních chvílích využívá citaci Komenského spisů a už vidím výtky, které budou směřovat směrem, že se film na celý ten pohled ohledně ´´ zlé katolické církve´´ dívá příliš jednosměrně a nepouští se do pohledu na druhou stranu mince. Je to ale holý nesmysl- Tenhle film má totiž mapovat příběh Komenského a tudíž by se měl zcela jistě točit právě i kolem jeho názorů a pohledu na problémy, které ho sužovali. Vinou délky 90 minut je to celé možná zkratkovité až moc a trochu delší pasáž a roztažení některých přeskoků do minulosti by Jako letnímu sněhu ještě trochu více prospělo, jinak jsem ale skutečně měl pocit z toho, že lépe to snad ani udělat nešlo. A jednoduše jsem byl nadšený, jak moc se to vlastně celé povedlo. Už na začátku roku jednoduše dorazilo obrazově podmanivé dokudrama, které zároveň velmi bravurně zpracovává konfrontaci mezi starším Komenským a Rembrandtem. Celé ty diskuze mezi starším Komenským a Rembrandtem mě možná ve finále bavili víc než přeskoky do Komenského minulosti a vůbec by mi vlastně nevadilo, kdybych byl na jejich rozhovorech postavený samotný film. Ty rozhovory totiž působí silně, nejen díky skvělé dvojici Švehlík-Bareš, ale také díky faktu, že Komenský a Rembrandt se od sebe ve finále v zásadě liší méně než by čekali. A lepší tečku za celým filmem si film snad vybrat nemohl. Naprosto sebevědomé dokudrama, které na Komenského možná nevrhá úplně nové světlo, jeho odkaz ale zpracovává skvěle a celé to funguje díky nádhernému vizuálu (Hezky Pavlis!), povedené hudbě, celkovému parádnímu dobovému nádechu a fenomenálním hereckým výkonům. Je to realistické dokudrama, které se může též radovat z povedeného scénáře, který komplikovaný příběh Jana Amose Komenského dokázal přetáhnout do funkční podoby. Dlouho jsem u nás neviděl tak unikátní zážitek, kterému je z mnoha důvodů fakt snadné podlehnout. Užil jsem si to hodně a jde v mnoha ohledech o hodně speciální zážitek. Komenský rules! () (méně) (více)