Režie:
Jaromír BorekScénář:
Ivo PelantKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Ivan KašlíkHrají:
Jiří Langmajer, Dana Vávrová, František Laurin, Stanislav Aubrecht, Viktor Král, Antonín Brtoun, Bohumír Starý, Helena Šimková-Malehová, Tomáš Karger (více)Obsahy(1)
Ani za socialismu nebylo radno překračovat hranice mezi bohatými a chudými. Když se zednický učeň zamiluje při svém prvním melouchu do dívky ze zbohatlické rodiny, která obývá honosnou vilu, stěží může očekávat naplnění svých citů. Schematické a neživotné zpodobnění mladé generace sotva přispělo k pravdivějšímu náhledu na dobovou realitu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Kdyby ve filmu nehrál Langoš a ke všemu to je ještě jeho debut a má první filmová láska Leontýnka, asi bych kluka za dvě pětky úplně přehlídnul, ale udělal bych špatně. Neměl jsem problém se vžít do postavy hlavního hrdiny, především situace kdy on chudej, problémovej, bez rodičů balí holku z lepší rodiny. Na to, že film má ročník 83 z něj vanula docela příjemná otevřenost a kritika na všechny strany. Jako melancholika mě samozřejmě potěšily i drobné detaily, kuželkovitý lahváče se kterejma sem taky kdysi na škole začínal jako tady Langoš, klasický nálevny, které už neexistují, takový ty plakátky socikovskýho typu alá Pepíček Laufer, to všechno mě tak nějak zpátky transportovalo do 80let a jako že fajn. Příběh sice není nějak oslnivý, ani originální, ale působí celkem reálně a přirozeně. A ještě k podstatný a zásadní věci celýho filmu, která trvá 3 sekundy a kterou zde rozebírají ve svých komentech kluci, rozchechtal mě koment uživatele Argenson (To, že ukázala bobra, ještě neznamená, že byla krásná.), já tady v této otázce zcela nečekaně půjdu proti všem, protože ja si myslím, že Danuška bobra neukázala,myslím si, že na sobě měla černý kalhotky nebo plavky s bílejma šňurkama, faktem je, že pro nás kluky tahle klíčová a zcela zásadní scéna trvala hrozně krátce a mě zastihla zcela nepřipraveného. I když jak se Danuška slíkala v tom zrcadle tak jsem samozřejmě merčil velký věci, ale zrovna v tom okamžiku kdy se rozběhla do bázenu jsem si bral z tácu koláč. ()
Nijak přesvědčivý příběh o pubertálních problémech mládeže. Myslím, že většinu diváckého osazenstva kina v době, kdy se film promítal poprvé, zaujala jen mladá Dana Vávrová, kterou předtím znali jako roztomilou Leontýnku z Ať žijí duchové, a tady se najednou tahle Leontýnka svlíkla do naha, což bylo asi pro spoustu kluků v té době ohromné vzrůšo, neboť pokud člověk nebyl přes 15, či lépe přes 18 let, neměl takřka šanci se v nějakém filmu dopátrat alespoň náznaku sexu. ()
Kuk za dvě hvězdy... %-[] . . . "Koleno tam je, ale zabetonovaný..." . . . No, myslím že tahle citace ze scény s ucpaným hajzlem (ano, bylo to tenkrát všechno v hajzlu děcka - a tehdy za normalizace se stavěly základy i té dnešní ucpané kulturně-společenské, ekonomické a vlastně všeobecné žumpy...) v novostavbě domu vypovídá o době i o filmu jako takovém... Jedna hvězda tedy za formou i obsahem hebounce rádobykritický ale jinak naprosto jalový a technicky docela diletantsky vyrobený filmek coby jako až po víc jak čtvrtstoletí dlouhém odstupu s nadsázkou poučnou dobovku a ta druhá za ono kouzlo nechtěného v mládežnickém hejskování J.L. (ještě že to s klukem všechno dobře dopadlo a kolektív ho podržel...) a taky za černý bobr a bílý zadek mladé D.V. (odhalený na svou dobu značně necudně před hupsnutím do bazénu...) ;o] . . . A to je zase celý... - - - - - (Poprvé viděno od dob natočení se značným odstupem a díky tomu i s ušklíblým nadhledem 28.9.2011 na >tv blablandoff< , hodnocení 150, komentář zde zadarmo jako jedenáctý - 28.9.2011) ()
Jeden z mnoha normalizačních filmů o mládeži, tentokrát o zednickém učni, na kterém se podepisuje výchovná poradkyně i první láska. Neohrabanou teen romanci svěřili Langmajerovi a Vávrové (autentickým pubertálním hercům až do nejmenšího detailu). Ten kluk je předčasně vyspělý, ale jeho okolí si ho už zařadilo a není cesty zpět. Dnes získavají svojí hodnotu hlavně záběry na tehdejší pražské reály, metro a Václavák, módu a nejrůznější vychytávky, symbolem tehdejší generace se stává Rubikova kostka. Skvělé jsou i reakce omladiny na Štursovu sochu Puberta z roku 1905. Není to žádný zázrak, ale další dílek puzzle na cestě k poznání naší minulosti. ()
,, Máte Čikuli? Ne my máme Žiguli! '' Tak asi tímto rozhovorem z filmu lze nejlépe vystihnout o co v něm jde... Film je o zednických učních a jejich problémech. Hrdinou je opravdu hodně mladý Langmajer, který má problémy s matkou a většinu volného času i toho školního tráví na melouchu. Tím je dostavba rodiného domku jednoho chlapíka. Ačkoliv hlavní hnací silou makání na domě je plat , který za to dostává a vidina motorky Honda, nakonec se zamiluje do dcery majitele domu... Ano je to Leontýnka z hradu Krakovec. Ta chce studovat umprumku a blbej zednickej chasník je jí rodiči rozmlouván... Langoš sice hrál celkem uvěřitelně, ale moc mně to nebavilo. Dvě fanky malty. * * ()
Úvodní scéna zednického učně Langmajera ve vlaku prorocky předjímá legendární Proč. A Leontýnce narostla prsa i obrvení, což je fajn. Stejně jako na rodném Brtníku je i zde dcerkou z lepší rodiny, na jejíž residenci miláček provádí zednické práce. („Eliško, uznej, Eda přece není kluk pro tebe. Jistě, je šikovnej, ale přece jen… jinak zaměřenej.“ ) Příběh tvoří celkem pěkná ve vzduchu visící (byť několika nitkami se zemí spojená) vychovatelská konstrukce s překvapivě solidním (ne)vyústěním, na jehož zdařilosti má podíl i už tehdy umějící Langmajer. Mezi učni se na pár vteřin objeví nepřehlédnutelný můj patron z Návštěvníků (a tváří se naprosto autenticky bernauovsky). Překvapilo „nemakačenko“ jako normalizačně košer slovo, jakož i televizní prezentace nejrychlejšího vlaku Evropy mezi Paříží a Lyonem. Zaujaly plakáty Moskvy a Josefa Laufra v kanceláři vychovatelky. Zpívá Jana Kratochvílová, čte se Svět motorů, hraje živý dr. Janeček i se svým hlavním koněm. Cenné jsou ty dva nebo tři záběry postarších hospodských budov zvenku, zátiší, jaká pamatuji už jen z dětství. Nikoli nezajímavým pokusem o "cosi" jsou vizualizace hrdinových erotických snů. ()
V socialistickém zřízení si hubu mohl otvírat kdejaký zednický učeň v podání začínajícího Jiřího Langmajera. Jenže film neví, co pořádně chce. Jsou zde náznaky kritiky tehdejší společnosti, ale s ohledem na tvrdý postih, se ten provokativní obsah vždycky tak nějak rozmělnil a ututlal. Film se raději ubírá cestou, kdy mladého, šikovného klučinu sledujeme při stavbě rodinného domku, a tohle vlastně zabírá většinu stopáže. Samozřejmě nesmí chybět nějaké to nesmělé mladistvé milostné sblížení s dcerou majitelů rozestavěného domu. Ve svém režijním rukopisu, respektive sdělení, film zůstal kdesi na půl cesty. Stále otálel, jestli má vystoupit proti nevalným socialistkým poměrům, anebo raději z toho udělat bezvýrazný film určený (snad) pro mládež. Přikláním se k tomu, že z toho vzešla druhá varianta. K dobru lze připočíst to, že film nesklouznul k podbízivosti a socialistické líbivosti, která u snímků z té doby často a povinně panovala. A samozřejmě dalším plusem je talentovaný Langmajer. Jinak toho film mnoho nenabídl. 40% ()
Rád jsem se na to po čase koukl. Mám rád tyhle filmy o mladých lidech a jejich láskách a vřazování se do života, protože jsou velmi realistické. ()
"A co vy, Edo ?? Už k nám chodíte tak dlouho a ještě jste nám o sobě nic neřek !!" - "Já jsem prase !!" - "To nevadí, Edo, Eliška to vypere !!" ;) ()
V životopisech herců se vždy zmiňuje první filmová role, v případě Jiřího Langmajera to není zas až takovej průser, byť za cenu dobových reálií, z dnešního pohledu často úsměvných. Karty postav jsou navíc rozdané tak pozoruhodně, že on jediný strhává sympatie na svou stranu, všichni kolem něj jsou bezvýrazní až protivní. Navíc, i když artikuluje rádoby ledabyle, jemu jedinému je celou dobu dobře rozumět. Z pár docela povedených hlášek jsou nejlepší ty s nechtěně humorným vyzněním (Václav Mareš v roli ředitele: "Tady není dostihová dráha! Zpátky a ukážete mi, jak se odchází z učiliště.") A co nechápu, zdejší nadšení z Dany Vávrové. Byla oplácaná, měla otřesnej účes a blbě hrála. To, že ukázala bobra, ještě neznamená, že byla krásná. ()
Nejlepší je scéna jak zabetonovali hajzlík. ,,Pane mistr, pojďte se na něco podívat" ,,Hergot, to je v hajzlu, no koleno tam je, ale je zabetonovaný"... ()
Po úspěšném filmu pana Rychmana Láska na druhý pohled , natočil režisér Borek film s podobnou tématikou a do hlavní role obsadil mladičkého Jiřího Langmajera, který díky smutnému osudu nejezdí z učiliště domů a hledá své místo jinde. Přijme nabídku jít na melouch jako zedník na barák, kde se seznámí s půvabnou Danou Vávrovou, pro kterou by z lásky udělal vše. Ale láska, byť platonická, trvá jen po dobu pracích na baráku. Ve chvíli, kdy je hrubá stavba hotová, končí i jejich vztah. A mladý zedník Langmajer, poznává, že abych přežil ve společnosti, musí mít velké lokte nejen v práci, ale i v životě. ()
Zajímavý, i když podle mého názoru ne zcela dokonalý. Ivo Pelant (scénář) se snažil v rámci tehdejších možností zachytit problémy zednických učňů, dospívání i tehdejší doby. Myslím, že se mu to docela povedlo. To, že film nedosahuje vyššího hodnocení je asi tím, že zpracované téma není v dnešní době aktuální, děj filmu není příliš dramatický. Herecké výkony jsou standardní. (Středa 27.01.2010) ()
Nemohla jsem odolat myšlence, že uvidím skutečně mladého Langoše. Tady byl pěkné ucho. Vypadal spíše jako žák ze základky, než učeň. Ovšem, to jen do chvíle než otevřel pusu. Vyjadřování mu i po tolika letech zůstalo a ten bezelstný úsmě taky. Zápletka je klasická a velmi jednoduchá, v podstatě jde o obyčejný příběh, kterých bylo natočeno mnoho. Prostě nic převratného. ()
Často spracovávaná socialistická téma prechodu zo školy do zamestnania je tu zachytená dosť nudne a k tomu nejaká tá láska medzi sociálnymi triedami. Hoci hľadanie práce je aktuálne v každom režime, po roku 89 ho naši filmári ignorujú. ()
Musím přiznat, že i když jsem film kdysi dávno viděl a letos si jej připomněl, byl jsem mile překvapený. Příběh je příjemně civilní, postavy sympatické a to jak pubertální "ucho" Jiří Langmajer, tak ta "pidlovoká, poďobaná" Dana Vávrová. Protagonisté se chovají racionálně, včetně zedníků na stavbě (válení, chlastání, zašívání - hlavně, že se nakonec plán splnil) a konečné rozuzlení příběhu má svou logiku a je takové opravdové. Jen nechápu, jak může distributor nazývat stísněný domek, který tatínek hlavní hrdinky rozšiřuje s pomocí fušek, honosnou vilou. ()
Podpriemerny normalizacny film, prilis bije do oci schematicke a od reality odrthnute zobrazenie pohladu na mladu dospievajucu generaciu, normalizacna nuda : 30 % ()
J.Langmajer jako zednický učen ,který se víc než učení věnuje melouchu u jedné zbohatlické rodiny. A zamiluje se do jejich dcery Dany Vávrové (at žijí duchové) ,která se tu objevuje nahá. Když je pak u komise ,která projednává jeho případné vyloučení ,tak řekne že už do něho učnák vrazil dost peněz a že ho stejně nevyhodí a má pravdu. Velmi pozapomenutelný snímek. ()
Film, ktery jsem dnes videl poprve a ani jsem netusil, ze existuje. Kazdopadne je zajimave videt Langmajera ve sve prvni filmove roli. Jednoduchy pribeh o jednom zednickem ucni, ktery zaziva sve prvni lasky, melouchy, problemy v rodine i na ucilisti. Myslim, ze velmi povedeny a verohodny pohled do nedaleke minulosti. Potesila i mlada Vavrova. ()
Drámou by som to nenazval, skôr komédiou o tínedžeroch, ktorí si hľadajú svoje miesto v živote. Hlášky na úkor príbehu. Sledovať, ako hlavný hrdina si postupne kazí život, nie je bohviečo. Realistickosť je otázna. Celkovo také nemastné-neslané, pokrivkáva aj technická kvalita - hlavne audio je také slabé, že postavám, hlavne tým mladým, rozumieť každé druhé slovo...ako keby si iba mrmlali niečo pre seba. Bonusom je iba 16-ročná Dana Vávrová, ktorá odvážne v jednej scéne ukáže, ako ju príroda stvorila a je na čo pozerať. ()