Konferencija
Režie:
Ivan I. TverdovskijScénář:
Ivan I. TverdovskijKamera:
Fjodor GlazačjovHudba:
Sten SheripovHrají:
Natalja Pavlenkova, Olga Lapšina, Jan Capnik, Ksenija Zujeva, Anna Slju, Oleg Feoktistov, Alexandr Semčev, Viktorija Verberg, Anna GalinovaObsahy(1)
Natálie, jeptiška z odlehlého ruského kláštera, přijíždí do Moskvy 17 let po teroristickém útoku na divadlo Dubrovka. Je tam vyslána, aby uspořádala večer na počest obětí útoku, k němuž došlo v říjnu 2002. Brzy se dozvídáme, že Natálie a její rodina byli svědky tragédie. Organizátoři a účastníci této vzpomínkové akce nebo konference (jak byli požádáni, aby ji oficiálně nazývali), na které okolní svět již téměř zapomněl, se cítí jako přítěž společnosti. Poté, co několik účastníků popíše časový sled událostí, se dozvídáme temné detaily Natáliina osobního příběhu. (Cinemax)
(více)Recenze (3)
[KVIFF 2021] V moment, kdy jsem viděl, že to dělal ten Tvrdej, tak jsem měl tušit průser. Ale dal jsem tomu šanci. Přeci jen, takovéhle téma nejde posrat. Evidentně jde. A jak, ty vole. To, co možná bylo myšleno v dobrém se ukázalo být slátaninou nějak na sebe navazujícně nenavazujících záběrů, ve kterých se nikdo moc neobtěžuje něco vysvětlovat. Což bych ani neočekával, ale tak nějak bych spíše měl naději, že film se bude pokoušet něco sdělit. Už jenom za počáteční scéna značila průser. Doufal bych už kvůli ní, že Hornbach začne vyrábět vysavače. Tento film hodnotím tak jak ho hodnotím z jednoduchého důvodu. Do kina chodím snad od tří let. Dejme tomu, že od patnácti aktivně jako aktivně. A nikdy v životě za moji "kariéru" jsem neodcházel ani na záchod nebo obecně z filmu. Tento film byl můj první. A jediné, čeho jsem litoval bylo to, že sem neodešel po první scéně. ()
2002 rukojmími čečenských teroristů, 2019 rukojmími lhostejné ruské společnosti. Vyplatí se přečkat nesmyslně dlouhý úvodní statický záběr, kdy pět minut sledujeme uklízečku s vysavačem v uličce mezi dvěma řadami sedadel divadelního hlediště. Ani potom se tempo nijak zvlášť nezrychlí, ale vyprávění rozhodně nepostrádá vnitřní napětí. A závěr filmu v sobě obsahuje aspoň náznak naděje, že ne každý současník musí být nutně otupělý cynik. ()