poster

Gaichu

  • japonský

    害虫

  • anglický

    Harmful Insect

Drama

Japonsko, 2001, 92 min

Komentáře uživatelů k filmu (5)

  • Rudovous
    ****

    Moc rad bych z tohoto snimku byl vic nadseny. Vzdyt presne takove, japonske s Aoi Miyazaki mam tolik rad. Samotny zaver je skvele naslaply, coolovou sekvenci kterou dotvrzuje indie-rockovy hudebni doprovod. Bohuzel nad posledni minutou mi rozum zustava stat a nad timto nihilizmem nemohu nejak privrit oci ... vec vkusu. Jinak ovsem silny autorsky pocin.(5.8.2008)

  • Martinibaby
    ***

    V Gaichu najdete nespočet nesmírně silných scén, ale jako celek mi bohužel nějak nešly dohromady, nebo spíš netvořily něco, co by celek připomínalo.. Ale bylo zajímavé vidět Aoi i v trochu jiné roli.(6.2.2012)

  • Pirkaf
    ***

    Nejznepokojivější na tomto filmu je, že klidně mohl být natočen podle pravdivých událostí. Jinak ovšem působí (aspoň na mě) poněkud nedotaženým dojmem a převládá pocit, že záměr se tak úplně nepovedl.(5.1.2009)

  • Tyckin
    ****

    Velmi působivý pohled do nitra traumatizované duše dospívající dívenky Sachiko. Dost depresivní, tichý a tísnivý způsob jak podat únik z kruté reality - otec nikde, matka v depresi se sebevraždenými sklony a tak zoufalá Sachiko situaci řeší absencí ve škole a místo toho se potuluje po městě v ruinách přístavu ve společnosti mladíka "bez střechy nad hlavou" a jednoho již plnohodnotného pošahaného bezdomovce. Miyazaki Aoi můžu kdykoli, kdekoli a v jakémkoli věku - ač toho zde příliš nenamluví, její výkon a půvab je i tak ohromující. Ne, opravdu nejsem úchyl jako někteří pánové v tom filmu, kteří se jí snaží dostat násilně do kalhotek - ačkoli vlastně se jim zase ani tolik nedivím :-) 85%(20.2.2016)

  • Tanner
    ****

    Poměrně skličující a zvláštně natočený film. Sledujeme osudy mladé dívky (opravdu výborně zahrané Aoi Miyazaki), která má problémy se zapadnutím do školního kolektivu, žije v rozpadlé rodině jen s depresivní matkou a takřka neustále na ni dorážejí různí chlíváci. Skoro esence odcizení, dalo by se říci. Jednotlivé obrazy jsou prezentovány jako by epizodicky a s odstupem; kamera nereaguje na to, co se zrovna v obraze děje, jen neúprosně vše pozoruje, absentuje hudební doporovod (až na závěr), namluví se toho naprosté minimum. Podstatné jsou v rozkrývání významu i úryvky z dopisů objevující se mezi jednotlivými scénami, které také slouží jako vhled do duše Sachiko. Divák má tedy dost prostoru k vlastním myšlenkám a úvahám a je nucen si domýšlet a propojovat jednotlivé roviny. Váhám mezi třemi a čtyřmi; přeci jen mě občas obcházela nuda a film na mě působil trochu nerealisticky. Ale jako symbolické ztvárnění určitých procesů a stavů funguje dobře. Místy až moc.. Nakonec asi nechám čtyři, i když samotné sledování bylo spíš tříhvězdičkové. Je to totiž ten typ filmu, který v člověku ještě chvíli doznívá.(14.12.2010)