Trojúhelník smutku

Neosobní filmařina Rubena Östlunda často otvírá různé, mnohdy i nejnitěrnější, otázky lidského bytí. A otvírá je tak, že to dává hlavu a patu a donutí diváka k zamyšlení. To každý také nedokáže a ne jinak je to i v případě Trojúhelníku smutku. Ten má ale tu smůlu, že režisér zde zachází až za hranici únosného a v poslední filmové třetině z námětu dělá tak trošku frašku. Do té doby je to ale naprosto luxusní strefování do lidské třídy světových miliardářů. Trefná, úderná a zatraceně vtipná satira. Diskuze Zlatka Buriće a Woodyho Harrelsona jsou naprosto epické, ale zároveň dost děsí. Ale to jen v případě, že se přestanete smát a začnete nad těmi dialogy přemýšlet. Proto to raději nedělejte a bavte se. (05.04.2023)

Veľmi silný adept na film roku. "Triangle Of Sadness" je podľa mňa absolútne ukážkový príklad toho, ako sa má robiť satira. Vziať si niečo, čo poznáme a dať ten komediálny na level, kde by sa to dalo považovať za hranu absurdity. A najlepšie to celé ešte okoreniť postavami, ktoré to celé absolútne umocnia. Myslím si, že tá plavba jachtou bude niečo, na čo nikdy nikto nezabudne. Neviem ani čo napísať v tomto komentári, lebo mám tak trošku pocit, že čokoľvek k tomuto filmu komentovať by mohli byť spoilery. Niečo nám už povie trailer ... a k tomu iba dodám, že na tento film odporúčam mať čo najsilnejší žalúdok. Lebo sú tu momentky, ktoré skutočne budú testovať naše schopnosti zvládať vidieť niečo, čo by sme asi normálne vidieť nechceli. Každopádne to však prináša skvelú dávku komédie. Nech to vyznie akokoľvek. Woody Harrelson je tu opäť v role, pre ktorú bol absolútne stvorený a scénky medzi ním a Zlatkom Buricom sú absolútne perfektné. To je niečo, čo by som naživo určite prežiť nechcel. A potom ten starý pár a ich momentka: "Nie je to jeden z našich zlatko?" Ja som si toto užíval naplno. Za tých 149 minút som sa ani raz nenudil, nemal chuť odísť z kina ani nič podobné. Toto je absolútny filmový zážitok, aký sa tak často nevidí. Skvelá práca Ruben Östlund. Tam, kde ma "The Square" nenadchol, toto docielilo presný opak. Hodnotenie: A+ (19.10.2022)

Östlundova "Farma zvířat" je nádherně kousavým a jízlivým obrazem naší společnosti, která tuze ráda mluví o rovnosti, ale přitom stojí na naprostém opaku. "Triangle of Sadness" stylově balancuje na delikátním průsečíku mezi vycizelovanou důmyslností i komplexností "Parazita" a rozkošně karnevalovou i drze nekorektní přízemností  společenských karikatur od Troma Entertainment jako "Noc drůbežích mrtvol" a "Shakespearovské sravnosti". Díky tomu také zůstává ojediněle univerzálně přístupný a současně natolik mnohovrstevnatý, že si v něm každý divák najde jinou figuru, v níž spatří odraz sama sebe a své pozice ve společnosti, která je navzdory chvilkovým iluzím či domnělému statusu bezvýchodná a zoufale nedůstojná. Östlund se nebojí tnout do absurdity současného světa mladých a uvědomělých i starých a zaopatřených, ale neopomíjí při tom ani ty všechny mezi tím, kteří celý ten civilizačně zpovykaný cirkus udržují v chodu. Za hurónského smíchu nechává diváky vychutnat si vytříbeně servírované jednohubky stimulující naší vnitřní zlobu a škodolibost, aby nás pak v celé té žlučovitosti vyráchal a ukázal nám pravou pokřivenost genderových rolí a sociální hierarchie excesivního kapitalismu. ___ PS: Ve skvělém castingu je třešničkou na dortu nikoli Woody Harrelson, ale Zlatko Buric, který snad od fenomenálního "Dealera 3" neměl takový prostor a tak skvostnou roli. ___ PS2: Velmi doufám, že film nejen v české distribuci nasadí také plexy, protože po jeho zhlédnutí se budete chtít procházet mezi luxusními obchody, kde se na vás z výloh zasmušile tváří modelové propagující nesmyslné statusové propriety. (18.05.2022)

"Na nudném módním molu, zablijeme si spolu." Omnibus, k tabuli! Učil ses? Ano, soudružko učitelko. Takže otázky. Kapitalismus je jaký? Prohnilý. Zbohatlíci jsou? Rozežraní. A uklízečky? Vykořisťované. Hladový člověk? Politicky i sexuálně zneužitelný. Trojúhelník smutku má kolik vrcholů? Žádný. Všechny hroty jsou obroušené, i konec někdo ustřihnul. Postavy v Trojúhelníku jsou? Psychologicky ploché a ideologicky prvoplánové. A co vtipy? Omšelé. Zvracení přežrané buržoasie? Laciné. Kolik postav sis oblíbil? Jen jednu, ožralého kapitána. Čím tě zaujal? Znalostí Marxismu-leninismu, zdravými politickými názory a sebereflexí. A pozor, těžká otázka, kdo jsou influenceři? Nevím, souško, v Marxově Kapitálu se to nepíše. To byl chyták, Pavlíku, to by ani soudruh Marx nevěděl. Piš si. Jsou to darmožrouti a líné pijavice, přisáté na zahnívajícím cecku konzumní společnosti. Nic nevyrábí a blbé socky je za to svými lajky platí. Aha. A poslední otázka. Co je to bezpáteřník? Ha?! To jsem prosím já, soudružko učitelko. Chtěl jsem dát dvě hvězdičky. Ale copak můžu? Machrovat na snoby z Cannes, na artožrouty z ČSFD, i na většinu mých oblíbených [sic!], coby zpruzená socka a lopata, co neumí ocenit artovou shit-satiru? Jsem přizdisráč a blil (!) bych nad sebou. Třikrát. (21.12.2022)

Kvadratická funkce má tvar f(x) = ax²+bx+c, přičemž a se nesmí rovnat nule, a jejím grafickým vyjádřením je parabola. Když je a záporné, má parabola konkávní tvar směrem dolů, který vizuálně dětskýma očima připomíná smutný obličej. A tento graf dokonale vyjadřuje mé pocity z tohoto filmu. O filmu „Trojúhelník smutku“ se hodně mluví, zejména vzhledem k tomu, že získal prestižní Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Obecně se však recenze rozcházejí. Někteří film označují za veselou antibohatou taškařici, jiní ho kritizují za povrchní satiru. Problém s filmem „Trojúhelník smutku“ však nemá nic společného s tím, zda jde o dobrou černou komedii. Problém je v tom, že je to naprostý zmatek. Otravný, nesouvislý a děsivě pomalý film je jedním z nejnepříjemnějších filmových zážitků, které jsem v poslední době měl. Nemohu však popřít, že je to velmi dobře natočené a zahrané, což film zachraňuje od naprosté špatnosti. Film vykročil špatnou nohou - dlouhou hádkou mezi dvěma hlavními postavami. Zjevně má ukázat, jak jsou bohatí lidé povrchní, ale scéna by měla mít asi dvě minuty a místo toho zabere asi dvacet. Obě postavy jsou silně iritující: opět, samo o sobě to není problém, ale není to dostatečně odůvodněné, aby to stálo za to. Zpočátku jsem si říkal: „No, nevadí. Spousta filmů nezačíná skvěle. Tohle se určitě zlepší.“ Jenže opak je bohužel pravdou. „Trojúhelník smutku“ nemá jen příliš dlouhou a pomalou úvodní část, je to hrozně dlouhý a pomalý film. Časem zjistíte, že má sotva něco, co by připomínalo zápletku nebo nějakou skutečnou strukturu. Každá z postav je navržena tak, aby byla krajně nesympatická. To vede k tomu, že scéna za scénou nemá žádný význam, má jen malou zábavnou hodnotu a je proložena jen občasným mírně zábavným gagem. Jakákoli průchozí linie nastolená v úvodu je bez zjevného důvodu zcela vypuštěna. Ani když je loď konečně opuštěna, děj vůbec nenabere na obrátkách a stále odmítá diváka zaujmout. Nejhorší na filmu je, že končí jen tak v průběhu děje, takže má neuzavřený konec. Nejvíce frustrující je, že prvky pro skvělý film tu jsou. Herecké výkony jsou skvělé a film je stylizován jedinečným, ale střídmým způsobem. Některým scénám jsem se dokonce zasmál. Nic z toho však nestačí na to, aby film plně zachránilo a stálo za to se na něj podívat. „Trojúhelník smutku“ je film, který má atributy skvělé kinematografie, ale to vše slouží ubohé, prázdné díře v jeho středu. Spíš bych to nazval sociálním experimentem s trochu zvráceným humorem než filmem, kde by člověk měl pocit nějakého logického děje. /50%/ (14.01.2023)