Nixon

Ajaj. Oliver Stone na rozdíl ode mě má rád politiku nebo se o ni aspoň zajímá. Já ne. A americká politika, to je kapitola sama o sobě. Tady je to o to horší, že je tu milion postav, milion jmen a událostí a ani jedno z toho mi nic moc neříká. Akorát z Edgar J. Hoovera udělal pěknou buzničku. Celý je to zamotaný jak zamontovanej montér v zámotku a orientovat se v tom může asi jen američan žijící v té době nebo nějakej nadšenej historik. A ti si u tohohle filmu asi budou mastit hubu špekem a slastně u toho mrčet. Ale mě to teda absolutně obešlo. Navíc je to strašně strašná délka, těch 212 minut director's cutu. A navíc teda objektivně musíte uznat, že Anthony Hopkins se na skutečnýho Nixona moc nepodobá (uvažovanej Warren Beatty by byl mnohem nixonovitější). I když ho teda herecky ztvárnil s úctou, to musím uznat. Taky se mi líbilo, že Oliver Stone z toho neudělal černobílou frašku, která automaticky Nixona odsoudí (jak je v obecném povědomí většiny lidí), ale dá postavě i hloubku a porozumění jeho činům. No ale prostě mě to nebavilo, šlus! (07.06.2018)

Myslel jsem si, že nejlepším politickým thrillerem je J.F.K. Byl jsem vedle jak ta jedle. Vedle čirého mistrovství, s jakým je natočen Nixon, bledne i tohle skvělé a mrazivé dokudrama o zavraždění Kennedyho. A to, jak Nixona zahrál Hopkins... ne, neumím psát tak, abych to dokázal důstojně vyjádřit. Pokud je vaším dosud nejsilnějším diváckým zážitkem Armageddon a nejoblíbenější knihou Kulhánkova Cesta krve, ani to s tímhle filmem nezkoušejte, byly by to pro vás zbytečně zabité tři hodiny, které byste mohli strávit třeba hraním Dooma. Ale pokud považujete J.F.K. za mimořádně strhující a podnětný snímek, tak se připravte, že Nixon je dramatičností, realističností a složitostí a "mrazivostí" ještě o úroveň výš. Pane Stone, máte mou hlubokou poklonu. (P.S. splnil by se mi velký sen, kdyby někdy některý český režisér natočil něco podobného, samozřejmě o odpudivosti, nelidskosti a špinavosti české politiky). (08.03.2005)

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)

Záměrný paralelismus s JFK, protipól, odvrácená strana prezidentské tváře, jelikož to má co dělat s politickým přesvědčením samotného Stonea, který zrovna republikánům nefandí, čili: JFK je konzistentnější a atraktivnější ve smyslu samotné výstavby filmu, kdy se jedná o detektivní vzorec vyšetřování vraždy, zatímco Nixon je životopisně laděná biografie o nepříliš oblíbeném prezidentovi - v obou případech Stone fabuluje (a připomíná fiktivní dokumenty Michaela Moorea, který divákům do chřtánu cpe svůj subjektivní názor), ale zatímco JFK je mytizován, Nixon je demytizován, a to jasně prokazatelnými prostředky - detaily a velké detaily na Nixonovu potící se tvář, podhledy, low-key svícení, konspirační hudba -> setkání s Hooverem na dostrihových závodech hraničí až s hororovými prvky. Nixon bohužel není tak atraktivní jako geniálně vystavěný JFK a přestože je film rámcově ohraničen watergateskou aférou, syžet přeskakuje roky/volební období/dětství/aféru a chrlí ze sebe jednu informaci za druhou. Toto přeskakování samozřejmě opět nechává vyniknout montážím a geniálnímu střihu, který ironizuje dialogy a monology. Hopkinsův ztvárněný potící se netvor zahraný na jedničku. [Přesná stopáž: 183 min] (22.02.2013)

Reziser Oliver Stone je kontroverzna osoba. na jednej strane milujem jeho film o hudobnej legende The Doors - film s rovnakym nazvom s Valom Kilmerom v hlavnej roli. Na druhej strane xmrti nenavidim jeho Natural Born Killer, kde sa to zvrhava len sa sproste vrazdy a masakre. Tuna ide o zivotopis 37. prezidenta USA Richarda Nixona, ktory uradoval v rokoch 1969 - 1974. V hlavnej ulohe Nixona sa predstavil Anthony Hopkins / The Silence of the Lambs, Zvony Smrti, legenda o vasni/ - a divak moze sledovat detsvo, dospievanie a rast politickej moci prezidenta. Hlavna rola pripadla Hopkinsovi, z ostatnych hercov je potrebne spomenut uz len Jamesa Woodsa /Salvador/, zvysok hercov siel mimo mna. Dobre su vykreslene realie znamej afery, a film napriek sialenej stopazi 192 minut rychlo ubehne. 77 % (25.04.2015)