Režie:
Jaromír BorekKamera:
Jiří StöhrHudba:
Ivan KašlíkHrají:
Josef Dvořák, Jan Hartl, Jana Janěková, Dagmar Havlová, Josef Hlinomaz, Václav Lohniský, Steve Lichtag, Július Vašek, Věra Beranová, Světlana Nálepková (více)Obsahy(1)
Na rozestavěném pražském sídlišti stojí maringotka a v ní bydlí dva mladí zedníci, na které ve městě čekají nejrůznější životní zkušenosti. Kolem dvou venkovských zedníků pohlcených velkoměstem je tu rozehrána zábava více než rozpačitá, bezzubá, prozrazující, že v době vrcholící normalizace se i veselohernímu žánru dařilo bledě, především byly nežádoucí jakékoli satirické narážky. Bez citu pro humornou nadsázku a bez vtipně pointovaných zápletek se odvíjí příběh, který ukazuje, jak se hrdinové, přebývající v maringotce stojící na rozestavěném sídlišti, potýkají se všelikými nástrahami "velkého světa"... Nepomohla ani účast oblíbených herců s pitvořícím se Josefem Dvořákem v čele. (Lexikon českého filmu)
(více)Recenze (31)
Socialistická pohádka. ()
Světáci v 70. letech ztratili glanc, šmrnc, vtip i úroveň... zašedli průběhem normalizace... Bezčasí celospolečenského status quo vygenerovalo prázdnotu filmového tvaru. Poprávu zapomenutý film... ()
Těžko odhadovat, jak byly původně zamýšleny charaktery dvou zedníků, přebývajících na sídlišti v maringotce, a jak nakonec byly upraveny ve výsledku. Stejně tak je těžké usuzovat, jakou výslednou podobu měl mít film, který není až tak nezajímavý, ale je velmi těžké ho někam žánrově zařadit. Neplní totiž kritéria pro komedii a vzpírá se zabrousit do satiry, ačkoliv je to vzhledem k době vzniku pochopitelné, ale často ho to také svádí být kritikem tehdejší společnosti, ale svodům odolá. Vydal se ovšem cestou zapomnění. Kromě zajímavého a dosti netypického obsazení hlavních dvou rolí, nenabízí pro diváka takovou zábavu, jakou by si spojoval se jmény Dvořák a Hartl. Z filmu je cítit prázdnota a současně zvláštní společenský neklid, který mohl být skvěle využit jako pohled pracující dělnické třídy na tehdejší dobu. Pochopitelně se tak nestalo a film trochu neprávem zapadl. Při větší odvaze a se zdravou dávkou drzosti z toho mohl být vynikající sociálně kritický film. Vyznělo to všechno moc opatrně a hlavně v neprospěch filmu, což se ukázalo jako zásadní. 60% ()
Když chybí příběh, dokážu se spokojit s účastí charismatických herců. Dagmar Veškrnová však toho charismatu nemá tolik, aby dokázala sama utáhnout film. A když není příběh, ani charisma, dokázal by mě k obrazovce alespoň připoutat hezký chlap. Ale koho si zvolit, Dvořáka nebo Hartla? Bohužel ani hudba za nic nestála. ()
Film docení až příští generace. Sonda do života dvou mladých zedníků, co při své těžké práci nemají moc příležitostí něco pěkného zažít... OTŘESNÝ TEXT O FILMU, KTERÝ MUSEL NAPSAT NĚKDO, KDO FILMU NECHTĚL POROZUMĚT. ()
„Krásný šatičky. Ale kdekdo byl by v nich veselejší...“ Sny a touhy dvou mladíků s duší světáků a snad i kočovníků v šedivé současnosti. Jak už pár lidí v komentářích napsalo, tento film lze brát do jisté míry i jako normalizační verzi Světáků (1969). Lvi salónů v něčem legendární Podskalského komedii skutečně připomenou, třeba i jedním z dialogů dvojice zedníků, kde v posteli jeden z nich s ní o večeru s dámou v nóbl podniku, symbolický je portrét Jiřiny Šejbalové umístněný na zdi šatnářky... Tohle jsou sice „Světáci“ o něco méně výrazní i vtipní, ale zároveň daleko realističtější, více ponurí, kdežto depresivnější atmosféra socialistické doby stylově proniká i do velmi pochmurného, temného a šedivého vizuálu. Spíše než jako komedii jsem tento film bral jako drama zčásti odlehčené humorem. Některé hlášky mě dokázaly rozesmát, s kouzlem poetického kontrastu ke mě doléhala úplně odlišná atmosféra v odlehčených chvilkách u maringotky: zařízení v retro stylu, výzdoba, kostýmy a jiné libůstky, starý gramofon... Naproti tomu na mě v jiných chvílích zapůsobilo dobře podané drama dvou dělníků, kteří procházejí stezkami mládí a školou života. Josef Dvořák, kterého jsem jako herce a komika nějak vždy (asi neprávem) podceňoval, mě příjemně překvapil, jen škoda, že ho spolu s Hartlem doplnily naopak nepříliš výrazné výkony ze strany hereček. Jinak mě k velkému překvapení tento film hodně bavil, dobře natočený příběh jen s minimem hluchých míst, kde slabší 4 hvězdičky ve výsledku jako nadhodnocení nevnímám. 70% ()
Škoda, že když tak výsostný herec, jakým Josef Dvořák je, dostal velkou roli, tak takhle blbou. Socialističtí stavbaři sídlišť, se srdcem na pravém místě, kteří se nenechají okrádat, resp. republiku, a sem tam si vyhodí z kopýtka. Když přijde mladej, je potřeba ho zaučit. Ale mladej naletí. No což, život jd dál. Spousta nevyužitého potenciálu, a vlastně jsem se jen ujistil, že Janěková se před kamerou ráda svlíkala už v mládí. ()
Borek si myslel, že když obsadí do hlavní role tenkrát hodně oblíbeného Dvořáka, film podrží a bude mít starostech. Jenže v týhle zabahněný socialistický upocenině, by se neprosadil ani Funes ani nikdo. Dvořák na rozdíl od Borka asi nemyslel vůbec, když roli bral. ()
Tak trefně vyjádřený "oficiální text distributora" jsem zde snad ještě nečetl a nenapsal bych svůj komentář lépe. Zdaleka se nejedná o komedii. Kdo si myslí, že příběh, kde se kluk z venkova ztrácí v životě a ve vztazích v Praze, kde jeden známý okrade druhého, může být komedií, tak v tomto případě se mýlí. Film se potácí mezi náznaky kritiky, náznaky satiry, náznaky humoru, náznaky dramatu, ale žádný není dotažen do konce. Snad i proto je dnes tento snímek již téměř zapomenutý. Zajímavý je jen tím, že rok jeho vzniku se shoduje s rokem narození autora tohoto textu. PS: vznikající sídliště byla opravdu odporná, neosobní a budící spíše úzkost. ()
Normalizacna konina. Osobne pri takychto filmoch mam kurevsky problem sa vobec hlasit k hercom. 5 % ()
"Tu příčku si dělal ty? Máš to zvingle. Dobrý, ale nesmí se do toho bouchnout." ()
Tak do filmu Svetaci ma tento hodne daleko... Jedna se ale o celkem atraktivni namet, ktery ma co nabidnout. Bohuzel Lvi salonu moc zaujmout nedokazali. Scenar neni moc plynuly a na komedii malo zabavny. Jan Hartl ve sve typicke roli a Veskrnova vlastne taky... ()
Film o vesnických "ňoumech" dnes se říká looserech v roli stavbařů bydlících v maringotce v Praze. 50% Námět je fajn.Horší je to se vším ostatním:scénář ,dialogy ,režie herecké výkony tristní... ()
Komedie tedy určitě ne, ale film o klopotné cestě životem dvou zedníků z maringotky. Nástrahy velkoměsta určitě, ale na vážno. Za mně určitě palec nahoru. 80% ()
Absolvent aprílové, lampionové lásky a august, který už zlomil slámky nad moky, podobně podvodnými loky s Kolombínami večera. ()
Tvůrci se pokoušeli udělat něco mezi Světáky a Páralovskými romány. Dopadlo to strašně. Křivonohý Dvořák trapný jako prdel. Hartl ještě trapnější. Děj naprosto nulový, poselství nulové. Snad jen, že každý kdo stavěl Jižák je dement. ()
Protipól geniálním a šaramantním světákům Zdeňka Podskalského. Tudy ne - nudný, blábol, kde se opravdu jen blbě blábolí. 30% ()
Hartlovi ti ťulpasové šli vždycky dobře a Dvořák mě svým výkonem mile překvapil. Tenhle snímek není sice žádná pecka, ale ani úplná prohra. Ani špatný ani dobrý film, takže Lvi salónů. 60% hvězdiček ()
Tak trochu druhý díl Světáků s dosti osekanou zápletkou. :-) Ne, přeháním, Josef Dvořák je svébytný a drží film nad vodou scela vlastním způsobem. Jan Hartl "hraje" svou obvyklou roli ťunti a také není špatný. Ostatní ovšem nestojí za zmínku, ačkoliv plejáda herců, která se tu míhá je celkem zajímavá. Ovšem kdo by chtěl předvádět svůj životní výkon na rozestavěném sídlišti... ()
Film jsem viděl dvakrát, ale při vší snaze si z něho vybavím jen Dvořákovy zuby, jeho tradičně prapodivný účes a taky smrtelně vážný výrok "tuhle krásu děláme my!" na adresu paneláků. Nic z toho se nedá označit za pěknou vzpomínku. ()