The Flat
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaVOD (1)
Obsahy(2)
Taková nenápadná vzpoura všedních věcí… Neznámý muž kvůli své zvědavosti uvízne v bytě, kde však platí zcela jiné zákony, než všude jinde. Pokus sníst polévku dopadne katastrofálně, neboť lžíce se mění v cedník, vajíčko má doslova těžkotonážní vlastnosti a deska jídelního stolu je někdy propustná. Podobně je to i s postelí… Byt muže obejme, zatkne, nepustí, drží… věci se spikly a muž se marně pokouší vymanit – až do konečné tečky v podobě zdi se jmény jeho předchůdců... Absurdní hříčka o světě, který nechce propustit toho, kdo v něm uvízl? Surrealistická vize depresivního a bezmocného pacienta? Alegorie na restriktivní socialismus? Každý nechť si v tomto Švankmajerově filmu najde svůj výklad… (Česká televize)
(více)Recenze (87)
Za originalitu, za vtipnost, za pocity, za Herze (protipól Kulhavého ďábla?), za možnost domnívat se, že šlo o jméno „Josef K.“. ()
Být Byt, byť třeba jen trochu, umírněnější ve stopáži a nebýt Byt na Švankmajera tak přízemně normální, tak mohl být Byt i výtečný; takto je "pouze" nevšední. ()
Surrealistický příbytek, surrealistická strava a k tomu ke všemu surrealistická držka Ivana Krause a jeho podivné zabydlování. ()
Pan Švankmajer je mistr v oboru, surreal postupy dokonalé, Kraus je perfektně zdeptán, ale i tak považuji Zahradu za Švankmajerův vrchol. ()
Taková malá domácí Kafkárna... Doma je doma, tož tak jako doma, Josefe... (K. ... ;-) - - - - - (Poprvé viděno v časech pseudokafkovských, několikáté repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako třiatřicátý - 22.3.2009) ()
Rafinovaná, temná hříčka s groteskním nádechem a hororovým výdechem imaginativního mistra Švankmajera. Muž, nalákán křídovými šipkami, vejde do bytu, kde panuje jiný řád, kde člověk není pánem. Naopak, je obětí. Nábytek a různé předměty, které by měly sloužit lidem, zde nabývají jiných rozměrů. Třináct minut pasivního sledování a očekávání, co ještě je naopak, a to s otevřenou pusou a neutichajícím obdivem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=m0Tu92I7CMA&feature=related část 2 http://www.youtube.com/watch?v=1WYwkoknino&feature=related ()
Jak říká Slávek Šimek v jedné scénce s Luďkem Sobotou: "Je to opačně, všechno opačně." Podobným způsobem funguje i Byt oživený Janem Švankmajerem, noční můra každé hospodyňky. ()
Klasicky velmi dobré, ale něco tomu k dokonalosti chybí. (FNR Písek 2009) ()
Třináct minut Švankmajerových nápadů a Liškovy božské hudby, to je nabídka, která se neodmítá. Byt je navíc docela univerzální surrealistická metafora, kterou lze uplatnit na leccos, smolným životem počínaje a (jakoukoliv) totalitou konče. ()
Večer budu mít strach lehnout si do postele a zhasnout světlo!! :o) Výtečné! Kdo potřebuje vysvětlivky, ať vynechá Švankmajera a pustí si Krtečka. ()
Milé děti, uvádíme pro vás poučný a trochu taky animovaný film. Poučením, jež z tohoto filmu plyne je, že není vhodné loziti do cizích bytů, zvláště pak, když jsou staré a začarované. Nechoďte tam ani, když vás "malá" honí. Tohle je dobře míněná rada! Jestli chcete mermomocí vědět proč, podívejte se na tento film. Avšak vám dám ještě jedno varování: Nedívejte se na něj před usnutím. Sny, jež se vám potom budou zdát, zajisté nebudou příliš pěkné. ()
Je vidět, že Švankmajer je český Buñuel. Byt je totální haluz, který je jako ty nejhorší sny. Vejce, které propadne stolem, lžíce á la cedník, všechno geniálně rozvržený a gradovaný (Liškova hudba by se měla poslat do vesmíru!). Navíc ksicht Ivana Krause ve vás umocní fakt, že svět je vlastně postavenej na hlavu a že Juraj Herz rád zabijí slepice (a tančí ze dvěří...). 80% ()
jak už tomu u švankmajera bývá, je to zajímavé, řemeslně dobré, ale jako celek pro normálního smrtelníka poměrně prázdné... a když se k tomu přidala ještě ta opravdu špatně zvolená hudba, nemohlo to dopadnout líp než na 60%. ()
Google/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 8/10/// +animace, myšlenka, závěr -hudba, než si zvyknete, černobílé/// No tak to je mazec. Osobně bych se nechtěl nacházet na místě onoho muže, ale pro diváka je to báječný pohled s mrazivou atmosférou a mnoha hustými scénami. Fakt dobře vymyšlené a i v dnešní době dokáže snímek překvapit./// Celkem 72%/// ()
Je to pěkné, i když trošku nesrozumitelné a zmatené. Těžko říct, co přesně Švankmajer zamýšlel, všimněte si, že ani ve zdejších komentářích to nikdo nepojmenoval. ()
Tak v tomhle bytě bych opravdu nechtěl žít! Jedno z nejlepších Švankmajerových animátorských představení. Zvlášt scéna s objedem a těžkotonážním vajíčkem se opravdu povedla. ()
Podobně jako Dalí si Švankmajer po celý tvůrčí život vystačí s omezeným počtem oblíbených motivů. A znáš-li kontext jeho tvorby, působí přízračně pohled na připravené jídlo na stole. Ve finále je přinesena živá slepice... Po Rakvičkárně a Historii naturae do třetice analogie s jedním z předešlých snímků, tentokrát spíše formální než obsahová: po Fantasii druhý film s živým člověkem, druhý černobílý a opět jde o nemovitost. Ale tohle je trochu jiná káva. Ve fantasii zpodobňují domy a jejich podstatné prvky jednak magii životního prostoru, jednak jsou nositeli přetrvávání a zanikání. SPOILER Ale Byt je prostorem hrůzy – horor. Nikoli „vzpoura věcí“, nýbrž vzpoura reality (a to doslova: „reality“); když nic není tím, čím má být a všechno funguje přesně naopak. Uvězněn v tom, co se zdálo být domovem a ukázalo se být cizotou. Šílená past vybudovaná vlastním utvářením světa. Kouzelník se slepicí přináší záchranu v podobě staré dobré sekyry k rozsekání dveří, jimiž vstoupil. A ukazuje se, v čem záchrana spočívá: Nakonec se tu můžeš jen podepsat; aspoň podepsat. Sám. Sám ve svém bytě. Ve svém bytu. Ti před tebou měli týž a ti po tobě budou mít opět týž. Každý sám. ()
Měl bych tu byt. Chceš se podívat Od nějakýho Švankmajera. Ale jo, proč ne. Na jmenovce je jméno takové, jaké tam je, a proto je každému jasné, že rutinní činnosti, jako pohled do zrcadla či pověšení obrázku, se zde budou rovnat souboji s fyzikálními zákony a co teprve ty nenasytné zdi. Ale světlo nám ukazuje světlo....ho*no světlo, sedni a žer. Zdeněk Liška se sice předchozího Pikniku nezúčastnil, ovšem zde si to vynahradil neskutečně. Epické vokály nejvyšší kvality jen tak zasadit do krátkometrážního snímku, si může dovolit opravdu jen on. K tomu nádherné surrealistické absurdno a je tu slastná podívaná na to, jak mistr vnímá film s živými herci, jako umění. ()
Nechcem si ani predstaviť, ako by vyzeral tento film, ak by Švankmajer vychádzal zo skúseností ľudí s panelákovými bytmi. To by bol ten pravý surrealizmus, navyše obohatený o dada prvky. Ale aj v takejto forme dokázal Byt všeličím zaujať. Napríklad aj podobou otca a syna Krausových. ()
celkom ma prekvapuju tie odvazne hodnotenia. pre tych co mali chut na druhu vydarenu zahradu len trpke sklamanie. ake take pokusy o sokovanie, ci to otrepane tajomno velmi krehko funguju, ako celok to vsak nevytvara potrebnu formu. ()