Don Juan
Don Juan
Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František FilipovskýVOD (1)
Obsahy(1)
Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem a podle starých českých loutkářů. Jan Švankmajer vytvořil v roce 1969 loutkovou hříčku. Jako námět mu posloužila stará hra českých potulných loutkářů o Donu Šajnovi (Juanovi), která se však v tomto zpracování jeví jako krvavý morytát. Neboť hrdina v ní povraždí nejen otce dívky, kterou chce za ženu, ale i otce svého a bratra, který mu chtěl dívku přebrat. Konec ovšem hrdina má, jaký si zaslouží: i jeho duch svrhne do temnot. Komickou figuru tu, jak se na lidové české loutkářství sluší, zastává Kašpar coby sluha. Autor téma zasadil do prostředí divadelních barokních kulis, přírodních zahrad i rozvalin, a vedle klasických marionet použil i herce skryté do jejich podoby. Komentář postav svěřil Františku Filipovskému, jenž s originální intonací namluvil všechny role. Jedno z nejpozoruhodnějších animovaných děl Jana Švankmajera tak dostalo ve výtvarné a realizační rovině fantaskně parodující význam. (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Jsem rád, že díky Švankmajerově celoživotní lásce k loutkám jsem mohl něco takového vidět, ale předloha (která nemá s Moliérovou hrou, uvedenou tady u scénáře, mnoho společného) je vtipnější a naopak film toho oproti ní moc navíc nepřináší. Grotesknost, cynismus, ukrutné glosy a propichování lidí bez dlouhých cavyků už tam byly, jen ve větším množství. ()
Originální loutkový film s marionetami v životní velikosti podle donšajnovských her českých loutkářů ve svébytném podání Jana Švankmajera. Výborná práce se střihem, filmařskou zkratkou i typicky švankmajerovské výtvarné ozdůbky. Za zvukovou složkou stojí pánové Liška a Filipovský, to je také záruka kvality. Ale stejně mi připadá, že tenhle film měl být po vzoru ostatních mistrových filmů té doby kratší. ()
Nejhodnotnější na celém filmu je zpřístupnění lidových loutkových představení 19. století českému divákovi, který ztratil ponětí o minulosti. Věřím, že přenesení je velmi věrné. Promítá se i do jazykové roviny, kde je vliv českého venkova patrný. Je pozoruhodné sledovat, jak se archetypy, které vznikly ve středověkém dramatu pozoruhodně vyvynuly. Don Šajn je moliérovskou tragikomickou figurkou, převzatou z tradic komedie pevných charakterů (commedia dell arte). Oproti tomu šašek má svůj prvotní vzor v komediích o Thillu Eulenspiegelovi, jehož mravy později v českém prostředí převzal Enšpígl, Kacafírek a Paleček. Z tradice středověkého divadla se zachovalo i nenásilné prolínání humoru a tragiky, kde se z jedné smrti nestřílí. Za to ony tři hvězdy. Nic víc už ve filmu není. Jasně, je to fuška stvořit dvoumetrovou loutku a vodit ji tak, aby to nešlo poznat, ale snahy o filmové zpracování nefilmových témat mě neberou. Pokud nemají nějakou přidanou hodnotu. ()
Vizuál jako většinou nápaditý, ale tentokrát je důležité vyzdvihnout scénář, protože taková hromada smrtících hlášek(na minutu filmu) se prostě neslyší každý den. Navíc to Švankmajer hláškuje skrze Filipovského, který si to musel asi strašně užívat(nebo to byl prostě takový profík)protože to zní fakt krutopřísně :D ...Po čertech vtipný biják. ()
Atmosféra za milion, ovšem ještě větší zásluhu než Jan Švankmajer na tom mají Zdeněk Liška (jen díky němu nepůsobil film ani chvíli utahaně) a František Filipovský. Přiznávám se, že na fór s loutkami jsem naletěl - pořád jsem hledal, odkud, kdo a jak je vodí a říkal jsem si, že jsou překrásně detailně zpracované. Že ale ve skutečnosti byly tak velké, to mě nenapadlo. ()
Galerie (3)
Photo © Krátký film Praha
Reklama