poster

Olověná doba

  • Západní Německo

    Die bleierne Zeit

  • USA

    Marianne and Juliane

  • Velká Británie

    The German Sisters

Drama / Historický

Západní Německo, 1981, 106 min

  • asLoeReed
    ****

    Nelze považovat za hodnověrný film o RAF, ani o Ensslinové (jsou vypuštěny detaily, které by pro identifikaci s reálnými skutečnostmi byly zásadní, např. ve věznici teroristka rozhodně nebyla sama, ale spolu s Baaderem a dalšími, jak víme z té nové německé verze, která nás nyní mate při srovnání). Dílo je především autorským náhledem (opět) na realitu vztahů mezi sourozenci, partnery v Západním Německu v době, kdy se ženy začaly posilovat touhou po samostatnosti, ráznosti. Julianna spolu se sestrou (která se ostatně jmenuje "fikčně" Marianne, a tedy žádná Gudrun) zcela zastiňují "zbytek světa". Film, režírovaný Margarethou von Trotta, s pochopením i pokorou nestaví do cesty překážky jejich vzpomínkám, emotivním výpovědím, scénám, nesnaží se odpoutat pozornost ku příkladu zmiňováním časových údajů a režijně je jakoby veden svými silnými postavami, tím, co podnikají a jak jednají. Jediná mužská postava, a sice partner Julianny v podání Rüdigera Voglera, je takový ten smířlivý, ochotný typ, a k většímu odporu ze své pozice se odhodlá až ke konci, kdy vyhodnotí posedlé Juliannino úsilí dokázat vězeňskou vraždu své sestry jako pošetilost a stejný fanatismus, jakým se vyznačují v okolí pobývající teroristé. Feministická cesta za svobodou je tak opět (dle mého dojmu) v závěru autorkou odsouzena a zformulována jako naivnost, stejně jako v Náhlém vzplanutí. JInak je snímek i dílem mrazivý a možná - svou naznačenou sympatií k politicky agresivnímu hnutí - nepříjemně nepřijatelný (poslední odhodlaná slova Julianny, že bude pokračovat v sestřinném díle, slibují nesmířlivé pokračování).(6.12.2010)

  • radektejkal
    ****

    Po "Baader Meinhof Komplex" je to (zatím) druhý film, který jsem na téma Frakce Rudé armády viděl. Ten "první" považuje gudaulin za "jeden ze zásadních filmů současnosti". Možná je to příliš obecné, ale své podstatě správné. Nic zásadnějšího se po konci 2. světové války v Evropě nestalo - a v to počítám i vznik Evropské Unie. Ten "druhý" se plně soustřeďuje na osudy sester Ensslinových (Christian u a Gudrun) a ke "komplexu" přidává další význačnou facetu. Ale proč jsme (oběma) filmy tak zasaženi, zaraženi a zadrženi? Nejspíš proto, že to cítíme i jako svůj vlastní problém. Můžeme ho nějak rozlousknout? Na jedné straně tušíme, že snad ano, na druhé ale, že toho nejspíš nejsme schopni. Zaujmout nějakou pozici však musíme, děj se co děj. Nechme si ji ale raději pro sebe, vždyť to nemusí být stanovisko definitivní... Pozn. 1: Zdůrazňuji, že mluvím o Evropě, nikoli o Německu. Pozn. 2: Konec příběhu: Zatčení Rafisté byli po soudu (dostali doživotí) přemístěni do speciální věznice, kde byli podrobeni nejmodernějším metodám mučení. Např. byli umístěni do speciálních vzduchově izolovaných kobek, kde slyšeli pouze zvuk svého srdce, krevního oběhu a nervového systému (viz film). Americký skladatel John Cage, který v tomto prostředí byl za účelem studia hudby, to komentuje podobně. Líbila se mu "hudba těla", ale naslouchal jí pouze několik minut. Problém sebevraždy v těchto sterilních podmínkách může být sotva objasněn. Proč hromadná a proč zrovna v tuto chvíli? Nicméně se jednalo o vesměs mladé lidi, kteří si v tomto vězení (domnívám se horším než KZ) mohli oprátku i vyprosit. Pozn. 3: Všichni 4 recenzenti přede mnou rovněž pociťují závažnost jak tématu samotného, tak i jeho uměleckého ztvárnění. (A pokud mi dovolíte parafrázovat Jana Vodňanského): Gudrun Ensslinová byla členkou RAF / nestačila to však už zveršovat.(24.1.2017)

  • gudaulin
    **

    Margarethe von Trotta je spoluautorkou snímku Ztracená čest Kateřiny Blumové a v Olověné době uplatňuje tentýž způsob vidění, totožný hodnotový žebříček, tytéž chyby a deformace. Baader Meinhof Komplex na mě svého času zapůsobil jako zjevení pro svou snahu o maximální objektivitu a pozoruhodně přesnou analýzu tehdejších společenských jevů. Olověná doba představuje pravý opak. Je pro ni typické výrazně ideologické vnímání světa. Jde o úplně jiné levičáctví, než jaké nenápadně, ale o to účinněji promlouvá z Formanových amerických snímků. Tohle je zaťaté, nesmlouvavé a bojovné. Margarethe von Trotta nemůže popřít teroristickou minulost své hrdinky, ale kdekoliv to jde, odvádí pozornost jinam, útočí na německý stát a celou německou společnost, kde opakovaně zdůrazňuje její nahnědlou minulost. Ne, že by tu a tam nedokázala tít do živého, ale celková tendenčnost je zřetelně patrná a znehodnocuje jinak kvalitní obsazení a slušné řemeslo. Dělat z tehdejších aktérů procesu s předáky RAF oběti německého soudního systému je neskutečná drzost. Ten fajnový kriminál by jim (navíc při vědomí toho, jaké běsy se jim podařilo rozpoutat a kolik mrtvých mají na svědomí) nesmírně záviděli odpůrci latinoamerických diktatur, disidenti z východní Evropy a vlastně vězni z převážné většiny tehdejšího světa. Celkový dojem: 40 %.(16.4.2018)

  • ancientone
    ****

    Práca von Trottovej vyniká najmä v ponore do vnútra postáv prostredníctvom spomienok, súčasných konfrontácií a veľkej dávky pochopenia k postavám. Jej postup dokáže vrcholiť vo veľmi silných, metaforicky dobre čitateľných obrazoch, ktoré sa budú dať len ťažko zabudnúť. Vzhľadom ku krajine, dobe vzniku a majoritným zameraním na ženské postavy, ich minulosť, vzťahy a vnútorné prežívanie mi to príde ako zaujímavý partner pre Horké slzy Petry Kantovej (nakoľko naproti podobnostiam stojí dostatok rozdielov).(27.4.2016)

  • Fosgo
    ****

    Příběh novinářky Christiany Ensslinové, sestry Gudrun Ensslinové - jedné z klíčových postav teroristické RAF. Volné filmové vyprávění je inspirovano skutečnými událostmi – životem Gundrum ve vězení v Stammheimu i její nevyjasněnou smrtí na podzim roku 1977 tamtéž. Christiana pátrá po okolnostech smrti sestry i za cenu rozpadu vlastní rodiny. Snímek přináší i zajímavý (částečně fiktivní) pohled na rodinné prostředí obou sester, popisuje nesmlouvavost, se kterou je vychovával otec, bigotní evangelický pastor. Jeho autoritativní výchova vyvolala podřízenost u jedné z dcer i odpor a následnou vzpouru u druhé - kam až může výchova některé děti dohnat....? ., Silnými okamžiky filmu jsou návštěvy ve vězení u vězněné sestry, ty jsou přímo esencí strachu a obav, společnost byla teroristickými útoky silně vystrašena. Parlament tehdy přijal mnoho bezpečnostních zákonů a nařízení, většina z nich je dodnes přítomna v právním systému Německa. Margarethe von Trotta natočila film velmi citlivě bez hodnocení a politického rozebírání tehdejší situace, ta je ale cítit v pozadí. Že bylo téma RAF na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v Německu živé, svědčí tento film, dále třeba Třetí generace R. W. Fassbindera.(15.4.2009)