Spiel mit Steinen
A Game with Stones
VOD (1)
Obsahy(1)
Dlouhý záběr na starou rozpraskanou zeď střídá pohled na netradiční hodiny které vždy v celou vyhodí pár kamenů, které vytvářejí obrazce, postavy a dovádějí. (Stodvacet)
Recenze (41)
Šutry, šutry, šutry, šutry... dokážete si představit nudnější věci k pozorování? Ale ona s těmi kameny a kamínky není až taková nuda. Když se dají do pohybu, člověk jim skoro závidí, jak pestrý mají život, což v případě tohoto animáku od Švankmajera ani nemusí být myšleno jako ironie. Pokud celý film skutečně nebyl jenom o hýbajících se kusech nerostů (a věřím, že o tom je přesvědčený nejen samotný tvůrce), pak jeho myšlenka pravděpodobně má co dočinění s pomalu (či rychle?) ubíhajícím časem. Jak velká je ona pravděpodobnost si už spočítejte sami. Jakožto člověk žijící a fungující na nepravděpodobností pohon to nedokážu odhadnout. Dokážu si však představit, jak neskutečně pracná musela být realizace něčeho podobného a jakou míru trpělivosti vyžadovala. To já když jsem se kdysi snažil podobně plynule naanimovat nůž projíždějící jablkem, měl již po pár pořízených (avšak nevydařených) snímcích tendenci spáchat s oním nožem a za hlasitého výkřiku harakiri. ()
Personifikované kameny vytváří různé snové sekvence na pozadí reality. Animace ve hraném filmu jako jeden z nejzákladnějších rysů Švankmajerovy tvorby. Popraskaná omítka, tikot hodin, kameny. Tedy symboly. Rozpustilá fantazie neomezená časem ani prostorem. Otevřete hrací skříňku a za jejích líbivých tónů nechávaté své myšlenky plynout... nekonečně. Vynalézavé a jistě pracné. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=3M2cxSum4mM&feature=related ()
Fantazii beru jako věc, která si ze všech nejvíce zaslouží ocenění. A to platí u všech Švankmajerových filmů, ať už celovečerních, nebo kraťasů. ()
Rozverná švankmajerovská hříčka. Byly jednou jedny hodiny. Ale nebyly to ledajaké hodiny. Byly to kouzelné hodiny. Místo kukačky a jejího časového ohlášení se vždy v celou objevila hromada kamenů. Kdo ví, kde se vzala... Srdce každého mineraloga by zcela jistě zaplesalo, pro mě ale kámen jako kámen. Dostat křemenem po hlavě by bolelo určitě úplně stejně jako třeba žulou nebo pískovcem. ()
Film, jehož podtitul by mohl znít Každá sranda jednou skončí. ()
Švankmajerova fascinace kameny, moje fascinace Švankmajerem. Neuvěřitelé kreace pomocí tvarů, struktur a barev. ()
Velmi poučné pro geology, ale mě kameny nikdy moc nebraly. ()
jakožto částečný geolog tohle prostě musím aspoň trochu ocenit... ;-) příběh jsem v tom hledal marně, asi byl někde pod tou hromadou kamení, která se ale natolik hezky pohybovala, že jsem vydržel až do konce pln očekávání, co z toho vyleze... no... spoiler alert: nic nevylezlo... ale za tu práci, kterou si dovedu představit při tvorbě tohoto snímku, dávám 60%. ()
To co jsem si z tohodle filmu odnesl je, že si Švankmajer hraje rád s kameny:) Ale musím mu nechat že to umí dobře...:) ()
Nepochybně byla pěkná piplačka naštelovat kamínky do požadovaných tvarů. Ale nic jiného než pár rozpohybovaných obrazců a rychlých prostřihů na kamínky tento kra´tas neobsahuje. ()
Opravdu s kameny? Zprvu zdánlivě jen manýra. Ale už při druhé várce je zřejmé, že ta první nebyla manýrou tvůrce filmu, nýbrž manýrou fyzikální (resp. chemické, biotické) reality, tvořivou manýrou vesmíru. Následuje evoluce. Po třetí várce napjatě očekávám, jak to bude dál. A bude: Shromažďování a slučování. Milování k sežrání. Rozbíjení. Tik tak tik tak tik tak tik tak tik..........................bim bam................tik tak tik tak tik tak........................ ...............konec. Jak to bude dál? PS: Překvapuje mě, že ze všech 27 dosud komentovavších jedině známý vtipálek Flipper pochopil, o co jde. S tím rozdílem, že já v tom vidím globální fylogenezi, on individuální ontogenezi; když si to tak zpětně promítnu, musím přiznat, že skutečné "co tím chtěl básník říci" uviděl Flipper. ()
Trochu zapojím onu fantazijní realitu, tak jak nás učí vnímat svět pan Švankmajer, a představím si, jak asi došel k námětu. No, posbíráme pár kamenů, hodiny, které si musí občas ulevit, a uděláme z toho nějakou vyšší metaforu. A hudební doprovod? No třeba, dětská ukolébavka. Jan Švankmajer si již ve svém třetím počinu hraje a přitom diktuje i ukazuje, jak se to má dělat. ()
tazko najst divacku zakladnu pri takomto experimente. je to vsak hrave a myslim, ze sa tych par minut da v pohode ustat a prezit aky taky zazitok. ()
Jan Švankmajer natočil za svou kariéru spoustu výborných kousků, ale tento skutečně patří k tomu slabšímu. Jak samotnou náplní, tak i ztvárněním. Vidím to na obyčejný průměr a jsem rád, že všechny nedostatky později vypiloval téměř k dokonalosti. Nicméně Hru s kameny nebudu rozhodně zavrhovat – jen je to prostě slabší, než jsem u tohoto tvůrce zvyklý… ()
Hra s kameny a diváckým očekáváním. ()
Nerad bych se Mistra dotkl, ale víte, co mi to připomínalo? Takové ty čistě vizuální programy pro malinké děti na dětských TV kanálech. Pravda, dneska to je čistý digitál, tehdy to byla stará dobrá ruční práce a Švankmajer si s tím, obzvláště v posledních minutách filmu, musel vyhrát dost razantně, ale možná kdyby to bylo o něco kratší, tak by to tak nenudilo. ()
Jak napsal již Jan Krejčí v Počátcích nerostopisu v roce 1851: „Obyčejný kámen, jaký na cestě nalezáme, nezdá se míti nic obzvláštního na sobě, ani určitého tvaru rostlin, ani půvabnosti barev ani příjemného zápachu. Vstoupíme-li ale do hlubokých bání, kde pilnost lidská potřebné nebo drahocenné rudy těží, spatříme rozmanitě zapletené žíly, naplněné skvostnými nerosty určitých ostrých tvarů. A jaké množství rozmanitých kamenů nejkrásnějších barev a nejpodívnějších tvarů obdivujeme ve sbírkách nerostopisných!“ ()
Co si budeme povídat osm minut záběrů šutrů, to zas taková pecka být nemůže. Ale v druhé půlce už to dostalo trochu grády a hlavně oproti takovému Historia Naturae, suita je to učiněná atrakce. ()
Vizuálně strhující, technicky dokonalé, ale myšlenku jsem si v tom nenašel žádnou. ()
Sem tam je v tomhle snímku zajímavá animace a z těch kamenů jsou vytvářeny skutečně pěkné obrazy, ale ani to nic nemění na tom, že tohle prostě nejsou snímky, které by byly schopné mě čímkoli oslovit. A tak jsem se podíval, viděl jsem, ale určitě jsem neměl pocit vítězství. Snad mě některý další Švankmajerův kus zasáhne. ()