Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Něco z Alenky je film, ve které je opravdu jen něco, např. tam vůbec není kočka Šklíba (bohužel), Tydli bratři a další drobnější postavičky (krom postaviček tam není den Nenarozenin). A proto mi přišel prostředek trochu nelogický (nevěděl jsem, proč se Alenka (a ne jenom ona) chová tak nelogicky. Vím, chci o Zemi divů moc ;-)) , takže bych uvítal větší odpoutanost nebo mnohem větší doslovnost základu od Carrolla (ale pak by tam nebylo pár skvělých překvápek). Po celou dobu snímku jsem si to srovnával s dalšími filmovými adaptacemi knížky. Se závěrem mě to fakt začalo bavit(,,Setněte jim hlavy!"). Příběh sice děla docela dost, ale Švankmajerovo dílo (tímto jim začínám) staví na formě, jako by to tvořil Burton - chodící kostřičky (ale pro něho je důležitější příběh než forma), takže bych mohl dát 5* (ale přes ten prostředek nemůžu). PS dejte si bacha na stoly se šuplíky. ()
Charakteristický tvůrčí rukopis Jana Švankmajera se odráží i v této variaci na putování Alenky říší fantastična, světa neuchopitelného, bizarního a takřka hororově vyhlížejícího. Alenka zde, ve vesmíru bez kauzálních příčinností a důsledků, působí jako cizorodý prvek, přesto jí erupce omračujících setkání a zážitků nezbavuje čehosi člověčího. Je to sen, ale ne pouhý sen. Kdo sní ten žije a poznává, neboť někdy „musíme zavřít oči, abychom konečně viděli“. ()
Nezabudnuteľná záležitosť. Jan Švankmajer sa nechal volne inšpirovať knihou od Lewisa Carrolla, avšak vôbec sa nesnažil o doslovnú adaptáciu. Viacmenej film natočil svojím osobitným štýlom a pri tvorbe filmu improvizoval. Vďaka tomu dostáva tento surrealistický výlet do krajiny zázrakov (teda skorej do stuchnutého baráku) rozmer snového filmu, kde sa môže stať čokoľvek. Film ponúka mnoho skvelých scén ako šermovanie postavičiek z hracích kariet, popíjanie čaju s marionetami či postavu zákerného králíka, ktorý je tu v podstate sprievodca celého príbehu - to sú všetko dnes už symboly tohto filmu. Myslím že z takejto adaptácie by mal Lewis Carroll radosť. Skrátka a jasne: Něco z Alenky považujem za jeden z vôbec najlepších Švankmajerových filmov. ()
Alenka v říši divů na surrealistický způsob. Umělecké dílo, které pracuje s podprahovým vnímáním. "Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte." Vystihuje přístup a podstatu. [8/10] (Channel Four, Condor, Hessischer Rundfunk, SRG) (Eastmancolor /// Produkce: Peter-Christian Fueter /// Scénář: Jan Švankmajer podle knihy Lewise Carrolla Alenka v říši divů /// Kamera: Svatopluk Malý) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Můj druhý viděný Švankmajer a musím říct, že jsem hrdý, že náš stát se může chlubit takovýmto osobitým tvůrcem světového významu. Něco z Alenky vypráví příběh Alenky z říše divů trochu jiným způsobem. Dětský pohled střetávající se s realitou snu. A musím se přiznat, že jsem se toho trochu obával a z počátku se i nejistě ošíval a říkal si jak vydržet tohle skoro hodinu a půl. Poté se mi nejspíše podařilo naladit na tu správnou vlnu a film jsem si neskutečně užil. Dětská představivost je nádherná věc a tohle zobrazuje naprosto skvělým způsobem. Dokonce balancuji s myšlenkou, že tahle Alenka je tou lepší s porovnáním s Timem Burtonem. Tahle myšlenka se ve mě zrodila hlavně pár dní po shlédnutí, kdy na snímek musím čas od času myslet. Myslím si že pravdivost tvrzení mi ukáže třeba někdy následné opakované shlédnutí. (Ovšem to mě v nejbližší době jistě nečeká). Proč tedy nakonec jen za 4? Nejspíše proto, že prvních 20 minut nebylo ideálních a ne úplně jsem si tento snímek užíval. Opakované shlédnutí jistě ukáže víc. 80% zatím. ()
Galerie (72)
Photo © Channel Four Films
Zajímavosti (24)
- Kloboučník z knihy „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla je bláznivý, protože v době jejího vzniku kloboučníci pracovali s plstí, z níž se uvolňovaly páry rtuti, a otrava rtutí se projevuje „bláznovstvím“. I proto v angličtině existuje idiom „mad as a hatter“, tedy „šílený jako kloboučník“, a také „mad as a march hare“, tedy „šílený jako zajíc březňák“, což odkazuje na „bláznivost“ zajíců v říji. (Facillitant)
- Jedná se o první celovečerní snímek Jana Švankmajera. (Facillitant)
- Postavu zajíce březňáka vytvořila Eva Švankmajerová podle rozbité hračky svého syna. (Facillitant)
Reklama