Něco z Alenky

Alenka, dívka zvědavá a plná bujné fantazie, bloudí malým velkým světem zázraků. V přítomnosti rozkošného bílého králika a dalších ojedinělých pohádkových tvorů (včetně oživlých postaviček z karet) zažívá napínavá dobrodružství. To, co by mohlo působit ve filmu jiného žánru jako příliš infantilní, zde se stává naopak nepostradatelným prvkem dětských snů a fantazie. I pro mne to byly chvíle nejen plné obdivu jednomu originálnímu tvůrci, ale i silných emocí, nostalgie a spousty konotací na dětství. Místnost s okruhlými dírami na podlaze mi připomněla jednu společenskou hru s kuličkami a děravým hracím plánem. Originálně ztvárněný svět zde na mne mnohdy působil právě jako z dětských her, snů a pohádek, ale současně měl zajímavé vyvrcholení se soudním procesem, jakoby se autor chtěl v tomhle směru přiblížit na závěr ještě víc i dospělým. Jan Švankmajer se tímhle snímkem v mých očích stává úspěšným následovníkem Karla Zemana (a jeho Cesty do pravěku či Ukradené vzducholodi) v moderní fantastické žánrovce československé kinematografie pro děti a mládež. Nádherný prožitek. 100% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (07.03.2020)

Švankmajerův surrealismem pokřivený pohled na klasické dílo Lewise Carrola se ukázal jako ten nejlepší z možných. Geniální dokonalost po všech stránkách, která u nás zůstane pravděpodobně již navždy hrubě nedoceněna, zatímco za hranicemi, a obvzláště v Japonsku, ji div že do nebes nevyzdvihují. Vyzdvihovali by ji tam však zcela právem, jelikož tohle je nejlepší Švankmajerův počin. Pět * již jen za nezapomenutelného králíka. (01.08.2007)

Haló, pane, počkejte! Budu brát drogy, milý králíčku. Budu, slibuju. Švankmajer mi s konečnou platností vytepal do srdce surrealismus. Viděl jsem ho jen koutkem oka a možná proto se mi zdálo, že jeho hlava je jaksi jinde, než se nacházím já. A to v čase. Což ale vůbec nevadí, protože ta hlava stejně byla jestřábí a k tomu bez masa. Prasečím jazýčkem naostřil kružítko a tepal jím a tepal, až mi od srdce odletovali papoušci. Byli velcí. Já byl malý. Ale to jen na chvilku, protože inkoust všechno spraví! Jednou inkoust jindy koláč, kdo se v tom má vyznat? Vyřešíte to stejně tupě s hlavou, jako bez hlavy. Tak pryč s ní! Stejně je vám doporučeno na film koukat se zavřenýma očima, jinak prý nic neuvidíte. Toť slova Alenky, prosím! __ Náboženství? Politika? Matematika?! Houby, prostě čistej sen, naturalizmus formy v realitě snové. Černota, sranda, absurdistán. Kostrou iracionálně epizodní zmatek, vnitřně celistvý pocitový obraz. Nejlepší adaptace Alenky ve filmu. Jaj, králíčku, tak málo času .. Královna tě jistojistě připraví o hlavu! (13.05.2011)

Tak v téhle strašidelné pohádce se ukrývá rozhodně víc, než si člověk stačí uvědomit při prvním shlédnutí.. Tolik scén se silnou symbolikou, obrazy a více smysly, se dá docela těžko pojmout napoprvé.. Nicméně se mi dost líbí ta velká fantazie a představivost, většina scén je pro mě až mrazivých a úžasně zpracovaných. Je potřeba, aby se člověk naladil a chtělo se mu do toho tajuplnýho světa vklouznout, což se zadařilo a já se těším na další shlédnutí. (02.12.2015)

Jan Švankmajer zpracoval knihu Lewise Carrolla - Alenčina dobrodružství v říši divů - tak dokonale specifickým surrealistickým způsobem, že vás jeho atmosféra pohltí od samého počátku a nepustí ještě dlouho po závěrečných titulcích. Alenka je děvčátko jako ze škatulky s očima modrýma jako dvě studánky. Usíná...... a začíná snít - tedy asi. Loutkové zobrazení klasických postav knihy (Bílý Králík, Kloboučník, Zajíc Březňák či Královna) je sice morbidní, ale přesto úchvatné. Ostatní postavy, které se ve filmu mihnou, jsou tak šílené, že se vám až bude líbit jejich nelibovzhlednost. :P Kostry, mokré peří či piliny jsou zkrátka tím pravým, ořechovým.. (27.03.2009)