Little Otik
Otesāneku Mōsō no Kodomo
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Juraj GalvánekHrají:
Veronika Žilková, Jan Hartl, Jaroslava Kretschmerová, Pavel Nový, Kristína Adamcová, Dagmar Stříbrná, Zdeněk Kozák st., Gustav Vondráček, Arnošt Goldflam (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Kdo je, nebo co symbolizuje postava Otesánka? To je základní otázka po smyslu tohoto filmu. Je Otesánek personifikací přírody, která nemá humanistické zábrany, která je naší láskou, přítelem ale i vrahem? Nebo je Otesánek naše temné nevědomí, které nás ovládá, ale i ničí, a s kterým dokážou komunikovat pouze děti a blázni? Možná obojí dohromady. Režisér Jan Švankmajer o svém filmu říká: Jak víme, lidové pohádky jsou převyprávěné staré mýty. Jaký mýtus je ukryt v pohádce o Otesánkovi? Bezdětní manželé se vzepřou svému osudu a dítě si na přírodě vyvzdorují. Doslova jí vyrvou její tajemství zrození. Za tuto vzpouru proti přírodě pak hořce pykají, ale nejen oni, ale i jejich okolí. Jak vidíme, dostali jsme se do bezprostřední blízkosti jednomu ze základních mýtů této civilizace: mýtu o Adamovi a Evě nebo chcete-li analogickému mýtu o Faustovi. Myslím, že teď po přečtení lidského genomu tyto mýty nabývají na zvláštní aktuálnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (177)
Těžko říci, zda měl Erben takový smysl pro humor, aby se mu tohle zpracování líbilo. Hravý kouzelník Švankmajer připravil svým divákům okouzlující podívanou. Navíc s neuvěřitelným nádechem černého humoru. ()
švankmajerova poetika, zmysel pre "humor" a spôsob výberu tém i prístupu k nim mi je veľmi, naozaj veľmi blízky, je mi blízka jeho obsesia (či posesia či čo to vlastne je . . .) jedlom ako univerzálnym symbolom niečoho väčšieho a aktuálneho (a ničoho menšieho) a to konzumu . . . Otesánek je každopádne zvláštny film, je to niečo medzi psychologickou rozprávkou a rodinným hororom, je to každopádne veľmi ojedinelý pohľad na ľudskú prirodzenosť . . . inak - švankmajer je taký český gilliam, akurát je podľa mňa trochu viac filozof a trochu viac zvrhlý, čo v podstate so sebou nejako súvisí (kdežto gilliam je viac snílek a rozprávkár) ()
Okrem toho českého leva, ktorého bude mať Švankmajer doslova na saláme, ďalšie jeho v Česku takmer geniálne nedocenené dielo. Jedinou vadou je trochu prehnaná dĺžka, obetí proste iba pribúda a pribúda a v podstate by stačila iba jedna. Ale dobre im všetkým tak. Otesánek je v mojich očiach skvelá inteligentná komédia, ktorá to s bizarnosťou až tak nepreháňa (možno si ale robím srandu), teda pokiaľ poznáte Švankmajera. Pokiaľ nie, nemusíte ju rozdýchať. Proste je to artové béčko, čo sa podľa mňa vôbec nevylučuje. ()
No tedy páni. To bylo tak dokonalé dílo až se mi samou dokonalostí vůbec nelíbilo(lehká ironie). Tedy vůbec říct nemohu, to bych zase přeháněl, ale o udělení českého lva by se dalo minimálně výrazně diskutovat. Z filmu je cítit výrazná myšlenka, či poselství, ale jenom za tohle se přece ceny nedávají. Zajímavá až velmi zajímavá práce s kamerou sehrála ve filmu roli tak výraznou, že jsem pouze s menším znechucením film dokoukal. Nad zvolenými herci se příliš nerozplývám, ale myslím, že pro napsané role byli volbou optimální. Velmi výrazně mi vadily často opakované scény, či scény vysvětlovací, které se příliš přespříliš snažily i těm pomaleji chápajícím divákům zajistit, aby náhodou o něco nepřišli. Jejich častý výskyt a s tím spojenou celkovou stopáž si jinak odůvodnit nedovedu. A kvalitě scén animovaných raději nehovořit, a to se nejedná o rok, který by neměl dostupné prostředky. Komedie? Z mého pohledu nulová, pan Švankmajer má zcela rozdílný smysl pro humor než je ten můj. Drama? Možná do doby než nám pařez obživnul, pak film nabral absurdní rozměry. Jo a otevřený závěr, kdy se tetička rozhodne vzít spravedlnost do vlastní motyky je vyústěním logickým a jediným možným, takže fajn. Dávám *. Ve filmu neshledávám nic geniálního a ani nic divácky atraktivního, přesto myšlenkou není úplně blbým. ()
Kdyby se to trochu zkrátilo, nic by se nestalo... ale jinak je to krásné psycho. ()
Skutočnosť, že sa jedná o spracovanie rozprávky som si uvedomila až pri prvých absurditách. Dovtedy som mala skôr dojem, že ide o spracovanie problému neplodnosti. Celkový dojem skončil pri rozpačitosti zo žánrovej rozmanitosti. Nebolo to priam sklamanie, ale nadšenie udeľovačov cien som rozhodne neprežila. ()
Švankmajera má hodně rád. Ale to co předvádí od roku 2000 je děs. Šílení mě vůbec nebavily, Přežít svůj život beru jako hloupej vtip a dělám že to neexistuje, a Otesánek? ten je na tom sice lépe ale je to zklamání od takovýhleho velikána. Pohádku o Otesánkovy zná v Česku nejspíš každý, Švankmajer si to udělal po svém. Což sice oceňuji ale tu neuvěřitelně moc hluchých míst, neuvěřitelně moc nesympatických postav, což ale nevím jestli je naschvál protože nevěřím že by byly takhle natočeny omylem. Navíc ty Švankmajerovy efekty už nejsou co bývaly a tady jich je zoufale málo. Co ale musím asi pochválit je ta úchylnost a podivnost co celý film provází. Další věcí na co ale film ničí jsou herci, ne že by byly nějak extra špatní Žilková je sympatická a Novej je stále divnej i ve skutečnosti ale ta malá holka, ježiši kriste. ta mě neskutečně štvala po celou dobu filmu. To si jí jako Švankmajer neuměl pořádně ohlídat? No nic jak počítám tak mi z toho vyšel průměrný, možná lehce podprůměrný film, Švankmajere hlavně nepodělej Hmyz. ()
Pan Švankmajer je úchyl a umělec. Škoda, že nelze umělecké vyjádření soudně nařizovat, možná by ubylo obětí sexuálních trestných činů. Švankmajerův kumšt totiž není žádným lyrickým pohlazením či epickou vyprávěnkou o osudech dobrých vojáků za světové vojny. Je svobodným vyjádřením a exkurzí do tajných komnat obyčejného šílenství či spíš šílenství obyčejných. Těhotná žena je krásná a většinou porodí sladké děťátko, ale byli jste někdy u porodu? Sliz, krev, bolest, křik a za oknem možná stojí pan Švankmajer a rukou zuřivě tvaruje svou plastelínu. Čistě pudově za pět. ()
„Jednou je to naše dítě, tak za ním musíme stát v dobrým i zlým!“ Film s osobitým Švankmajerovým rukopisem s hravou a součastně mnohdy velmi výstižnou drobnokresbou života a postaviček v činžovním domu mě chytil od prvních minut a přes některé bizarní detaily na hranici menšího hnusu jsem si ten neotřelý styl a humor tady hodně užíval. To jsem ještě ani nemohl tušit, jak silně na mě může záhy zapůsobit klasický lidový příběh o Otesánkovi, do něhož vedle spousty groteskního nadhledu vložil zároveň Švankmajer nový rozměr i v podobě hlubokého přesahu a zamýšlení nad nesnadným morálním dilematem ve vztahích rodičů k „problémovému“ dítěti. Švankmajer mi nabídl film hutný, silný a nápaditý stejnou měrou ve formě i obsahu se spoustou nezapomenutelných prvků, od krutého humoru ve jménu předstírání tehotenství až po klasickou animovanou pohádku na pokračování, že jsem přes jistou pachuť tady slintal radostí skoro jako ten Otesánek. :o) Povedený mi připadal i ten nápad vyprávět z velké části z pohledu zvídavé sousedské dívenky, která coby dítě plné fantazie, začtená vždycky do té správné a vhodné knížky, dokáže i podivné události kolem sebe vnímat ještě do jisté míry jako přirozené. I s hereckými výkony jsem byl bezvýhradně spokojen a vůbec mi narozdíl od některých spolukomentujících nevadilo, že zde Švankmajer zde příliš nevyužil onen hororový potenciál. Za sebe si dovolím tvrdit, že přímočarých braků o útocích ozrutných monstrů na nevinné lidi existuje spousta a že tímhle civilním, chvílemi až zcela obyčejným rozehráním fantaskního příběhu s prvky psychologického dramatu se naopak síla poselství a účinek teprve posilnily. Český film 21. století na světové úrovni? Tady pro mě jednoznačně... po všech stránkách. [95%] ()
Otesánkovi lze vyčítat mainstreamovost, ale nemyslím si, že je to oprávněné. Tenhle film rozhodně není pro běžné diváky o mnoho stravitelnější než jiná Švankmajerova díla, jak dokládají mj. i mnohá zdejší nelichotivá hodnocení. Po pravdě řečeno netuším, jak může někdo takhle výbornému filmu udělit pouze hvězdičku a ještě k tomu připsat jakousi "duchaplnou" pitomost, svědčící především o jeho vlastní inteligenci... Otesánek byl pro mnoho lidí zjevně naprostý a nestravitelný šok. Svým způsobem je to i zajímavý test, dokáže-li ten či onen skutečně vnímat film jako mnohovrstevnaté médium, ne jen jako konvenční "nabuzovač silných prožitků"... Hodnotit Otesánka lze z mnoha stran. Především se opět ukazuje, jak výborným režisérem Švankmajer je. Herecké výkony jsou totiž naprosto bezchybné, výrazné a mile karikující. Taky se dá říct, že v tomhle filmu nejsou malé role. Doslova neuvěřitelný je způsob, jakým film hledá paralely, především v jeho první části. Samozřejmě by se dalo tvrdit, že tu forma poněkud vítězí nad obsahem, ale osobně si to nemyslím. Švankmajer se prostě rozhodl novým způsobem vyprávět starou známou pohádku, což mu ovšem není záminkou k jakési společenské kritice, k vytváření psychologického dramatu či "hluboké studii lidských vztahů", ale zkrátka prostě jen k radostné a nespoutané hře s materiálem. Doslova v každém záběru rezonují nejrůznější významy, probublává mile podvratný humor (zastřihávání kořínků, třetí ručička na zádech, mytí před jídlem), bují doslova barokně nespoutaná vizualita... Mnozí zde poukazují na "přílišnou délku" a chtěli by film "prostříhat" o "nudné pasáže". To mi prosím přátelé milí povězte, které to jsou? Já jsem v Otesánkovi nenalezl ani jedinou... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, gouryella, Oskar, k212, Dr.film ()
Přiznám se, že pana Švankmajera jsem vůbec neznal, ale díky Otesánkovi jsi ho teď určitě zapamatuji. ()
Švankmajer je lepší animátor a mystik, než filmař a scenárista. Tohleto potřebovalo dramaturga jako sůl a mohl vzniknout pěkný horor. Takhle je to na půl cesty, nedořečemné, někdy chtěné. ()
Již samotný dosti morbidní začátek mě doslova dostal svým „úchylným“ ztvárněním, že i na děti se dá u sádek čekat dlouhá řada. Zapomeňte na klasický způsob dělání dětí, protože Švankmajer nám nabídne několik velice působivých způsobů, jak lze přijít k vytouženému děťátku. Atmosféra v tu chvíli připomíná psycho jízdu se vším všudy a to i díky skvělému výkonu Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Oba herci se svých rolí zhostili opravdu bravurně a se ctí. Ne nadarmo získal snímek v roce 2001 prestižní ocenění Českého lva za nejlepší film. Otesánkovi je často vytýkána především jeho délka, protože popravdě některé pasáže zbytečně nudí a jsou až nepřiměřeně natahovány. Dokonce i samotná atmosféra má několik nehezkých výkyvů, kterým se dalo kratší stopáží vyhnout obloukem. Asi nejzajímavějším prvkem jsou jednotlivé postavy, jejichž charakteristiky podstoupí během filmu několik výraznějších proměn. Tou nejvýraznější lze vidět u manželů Horákových, ale ani ostatní nezůstanou pozadu. Jejich sousedy si zde zahráli Pavel Nový a Jaroslava Kretschmerová, kteří mají na svědomí několik opravdu nezapomenutelných momentů a hlášek. Stejně jako jejich baculatá dcera Alžběta. Ta si ráda čte kromě pohádek především velmi poučné knížky ze života a v jejím podání jsou některé hlášky opravdu velice trefné. Dále zde máme i věčně nadrženou staříka, který se rád dívá malým holčičkám pod sukně. Pan Žlábek patřil k mým nejoblíbenějším. ()
[LFŠ 2008] To víš, že ho mám rád. – A kdys ho naposled nalakoval? Jako vždy vynikající Švankmajer. Na LFŠ jsem se byl podívat na výstavu Salamander Jana a Evy Švankmajerových, kde byla malá i velká verze Otesánka. Lidé by si měli uvědomit, jaké hrůzy čtou svým ratolestem před spaním :-) Vyčerpávající rozbor: Angerr Copak mu nedáváme dost najíst? ()
Tak tady Švankmajer šlápl dost vedle. Roztáhnout klasickou pohádku na dvě hodiny, pointu, včetně zápletky a nosného příběhu odvyprávět hned dvakrát (to jsem opravdu nepochopil) a snímat to kamerou nepříjemným a velmi nelibým způsobem, to se skoro nedá vydržet. Že jsou postavy podivné a chovají se, vyjadřují a jednají podivně, to už je u Švankmajera tak nějak norma, že jich je zbytečně moc, to už je trošku alarmující. Ale ten styl, jakým vypravuje, v kombinaci s hodně přepálenou stopáží vede jen a jen k tomu, že se film, jeho postavy i příběh utopí sám v sobě. Hartla mám hrozně rád, ale tady jakoby nedokázal ani na okamžik zapadnout do své role a jsem na vážkách, zda přehrával, nebo naopak nehrál vůbec. Nový jen odehrál svůj ňoumovský standard, jeho štěstím je, že to dává velmi slušně. Naproti tomu Žilková je ve své roli výborná. Film jako celek to však nijak nezachrání. Tohle už asi nechci nikdy vidět. ()
No teda...to byla zase jednou pitomost.Pokus o natočení hororvé vize Otesánka se teda zvrtla uplně do jiných směrů...Ale je pravda,že sem se zas tolik nenudil... ()
Úžasný a nezapomenutelný zážitek. Celovečerních filmů od Jana Švankmajera jsem bohužel zatím neviděla mnoho, pouze Šílené a právě Otesánka a oba mě dostaly, i když každý něčím jiným. Otesánek je originální a u jiných režisérů (nejen) z našich končin nevídaný kousek, na který jsem po celou dobu trvání se zaujetím zírala a neskutečně se bavila. Film není pro každého, ale příznivkyně a příznivce pana Švankmajera a jiné lidi, kteří se nedrží zajetých kolejí a rádi přijmou něco netradičního a nerealistického, zcela jistě potěší. ()
Bezkonkurenčně nejlepší film od Švankmajera! ()
Trocha zostrihať (resp.obstrihať) a pocit by bol ešte intenzivnejší, mozaika farebnejšia a ja ešte viac znepokojený (tým spokojnejší). Škoda (napísal by pesimista), nevadí (píše optimista). ()
Nechápu tak nízké hodnocení. Otesánka jsem viděl poprvé až na LFŠ 2008, v rámci retrospektivy Jana Švankmajera - a v porovnání s dalšími Švankmajerovými filmy vůbec neztrácí. Velice příjemný a poutavý zážitek, na Švankmajera možná nezvykle civilní a "normální" - no a co? 8,5/10 ()