Tempo dell'inizio, Il

Podobenství o fungování světa, zrcadlícího se v lidském vědomí, které není schopné esenciální nesmyslnost a nespravedlnost světa přijmout jinak, než fikcionalizací nesnesitelné reality: fikcí, jež svoje obrazy paradoxně čerpá z hlubiny vlastního nevědomí, z hlubiny, kde se pohádky jak od Cocteaua stávají zhmotněním principu, že realita má strukturu fikce. Zatímco fikce mocných tohoto světa, králů a doktorů, se může vydávat za realitu po vzoru Voltairovu rčení, že "je zakázáno zabít. Každý vrah je potrestán, tedy pokud nezabíjí ve velkém a za zvuku trumpet," neboť poté se rozdávají medaile, řády a lékařské diplomy - zatímco pro osamělého jednotlivce čeká žalář, blázinec, nebo jako zde obojí najednou. Uvězněná mysl si pak začne pro obranu před světem vytvářet vlastní svět, jenž však nemůže než zrcadlit to, co jediného zažila: ústrky a absurdita nás doženou všude. Film sice nedosahuje surreálného zabarvení "Případu pro začínajícího kata", avšak nejen, že ho připomíná absurditou jim společného pohádkového shnilého království (a také fyzickou podobností herců v hlavních rolích), ale hlavně tímto přístupem, kdy nesvobodná společnost musí plodit podobenství sebe sama a žít pouze skrze tato podobenství, aby mohla přežít. Film Matrix je pouze komerčním odvarem této ideje. Tempo dell'inizio jinak potěší především geniální scénografií a filmovou architekturou, která pozvedá jinak místy trochu unylejší tempo snímku. (30.03.2024)