A Quiet Week in the House
VOD (1)
Obsahy(2)
Surrealistický kalendář podle Jana Švankmajera. Muž chvíli sleduje dům na samotě a posléze do něj vstoupí. Zůstane v předsíni a odtud každý den vyvrtá díru do dveří jednoho pokoje. Tou pak sleduje dění uvnitř. Sedmý den do děr vloží rozbušku se zápalnou šňůrou a spěšně odchází… Absurdní a surrealistická němá groteska – autorský film Jana Švankmajera z roku 1969. Název je parafrází Nerudovy povídky Týden v tichém domě. Jenže v případě surrealistického pojetí dům neobývají lidé, ale věci. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Krásný experimentální animovaný snímek který v sobě dohromady nádherně skloubil a využil všechny ty reálné možnosti zobrazení předmětů a objektů v reálném světě. Muž si dalekohledem prohlíží osamělý dům v zahradě za tratí. Obezřetně se přiblíží a vnikne do prázdné budovy, kde si pečlivě v kalendáři odškrtává dny prožité v domě naplněném fantastickými ději..4,5/5*. ()
Motiv nekonečného opakování stejných úkonů pořešil Švankmajer už v Et Cetera. Tohle se nedostalo dál i na násobně vyšším prostoru. Přijde mi to spíš rozestřenější a nejasnější, což mohl být samozřejmě záměr. Tak či onak mě to ale příliš nezaujalo. ()
Hříčka téměř >biografická< ... ;-) . . . Taky mě rozbolely voči, tak jsem si zhasnul. Očividně však jsem prozřel... Dávno, pradávno... A tak prostě furt dokola - v pondělí pondi, v úterý utrum, ve středu se vše vystředí, ve čtvrtek pak hurá za čtveráka, v pátek na pitek, v sobotu sabotuj, v neděli nedělej... ;o) . . . A že takhle to v tomhle domě nebylo? No a co... (?) . . . Však surrealismus si vás stejně najde, jak pravil Mistr... Tak tak, hlavně nepodlehnout těm stereotypům, že... ;-) - - - - - (Poprvé tiše nahlédnuto v dobách značně stereotypních na nějakém tom podomním promítání, repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako třináctý - 22.3.2009) ()
V dalším krátkometrážním počinu Jana Švankmajera vidíme opět jednotu reálného a fiktivního světa, opět vidíme personifikované předměty, opět iluze popírá realitu a naopak. Muž, zcela všední, voyeur, ve zdánlivě opuštěném domě pozoruje věci kolem sebe, jejich utajený a převrácený život: animovaný zvířecí jazyk konzumuje živé i neživé předměty, židli narůstají křídla, květina uschne a vzplane... Absolutní věcnost, surrealismus, manýrismus, Švankmajer. ()
Neustále opakující se motiv připomíná věčný stereotyp života. Pondělí: postel-práce-postel; Úterý: postel-práce-postel; Středa: postel-práce-postel; Čtvrtek: postel-práce-postel; Pátek: postel-práce-postel; Sobota: postel; Neděle: postel. ()
Pro mě jeden z těch slabších kousků, ale i tak svým osobitým projevem dosahuje na ten krásný průměr. (FNR Písek 2009) ()
Zúčtování s vlastní minulostí podle Jana Švankmajera aneb Film zvláštnější než některé jeho už tak dost zvláštní filmy. ()
Jestliže je tohle ten bájný, tajemnými legendami o vilných pannách a vesmírných chobotničkách opředený filmový surrealizmus, byl bych nucen ho prohlásit za blbost nehodnou pohledu, jenže v tomhle případě to naštěstí bude jednodušší, ono se to prostě a jednoduše nepovedlo. Krátké rámcové výjevy mají tu výhodu, že je-li jedna pokoněna, je možno reputaci v dalších výjevech vylepšit, to se bohužel nestalo, všechny tyhle pasáže jsou nudné jako prasklá kostka na chodníku (a to i z hlediska animačního). Rámec samotný je docela zajímavý, bohužel ho ale zase zabíjí zcela zbytečná a odpudivá vele.třesavkovitá kamera. ()
1) Opět ortodoxní švankmajerovština. Poprvé hlína. 2) Není náhoda: Jediné dosavadní tři filmy s živými lidmi (nepočítáme-li titulkový nástup Posledního triku a Piknik, v němž se živý člověk mihne jen jako svoje mrtvola) jsou zároveň jediné černobílé a krom Zahrady se (opět jako jediné) týkají nemovitostí (ostatně i ta Zahrada – svým způsobem). Zde opět nemovitost, přičemž pasáže s člověkem jsou černobílé, ostatní barevné. 3) Švankmajer jako by každým novým filmem systematicky budoval kontext celku svého díla. Postava Tichého týdnu jako by viděla film Byt a důkladně se na vstup do domu připravila. Špionážní kamera (myslím tu černobílou, co snímá špióna). Co tam vidí, přesahuje mou schopnost elegantní interpretace. V tichu, vždyť není-li slyšícího, zvuk samotný neexistuje. Tedy co se děje týden v domě, když v něm nikdo není, nebo spíše jako by v něm nikdo nebyl. Zato v barvě – oproti vnějšímu světu vidoucího. Neděle je pak opravdu nedělí. A přináší rozhodnutí, jediné možné. V pondělí zase na shledanou, domove. ()
Surrealistic absurdum jak má být, u kterého se dá také krásně a upřímně zasmát. Týdenní stereotyp vždy završuje sváteční neděle, hlavně na nic nezapomenout. ()
Ťažko stráviteľný Švankmajerov príspevok do vlastného surrealistického panoptika. Najviac ma film zaujal prácou s kontrastom, ako na vizuálnej, tak na zvukovej úrovni. Možno by sme podrobným rozborom jednotlivých dní prišli na veľmi zaujímavé veci, možno na nič, čo môže byť ale tiež veľa. Žeby sa nám v mysli objavila aj skratka štb? Neviem. ()
opat raz velmi slubny uvod miesany so zaujimavymi surrealistickymi prvkami, ktory vsak upada prilisnou opakovanostou..mne to proste mierne vadi.. ()
Poté, co Švankmajer opakovaně předváděl mistrovství v synchronizaci střihu a hudby, přišel s něčím nečekaným – s tichem. Ať už hlavní hrdina nakoukne do kterékoli místnosti, znamená to, že následující fantastické děje budou provázeny absencí zvuku. Příběh samotný je dostatečně švihlý, je v něm pár prvotřídních nápadů, ale na dvacet minut mi to přišlo málo (70%). ()
Jak říká Mistr Jan Švankmajer: "Člověk si surrealismus nevybírá, surrealismus si vybírá jeho." Mě si nevybral. ()
Taky jsem se u sledování tohoto Švankmajerova kousku zrovna dvakrát nebavil. Šmírování chlápka v baráku bylo místy i trochu otravné, animace taky nebyla nejpovedenější, nicméně mělo to samozřejmě i své klady. Tu slepici na klíček jsme měli taky doma po jednom z rodičů. Takže chvalozpěvy na to rozhodně pět nebudu, ale podívat se na to dá. ()
Tichý týden v domě, taková malá vzpoura, vzepření stereotypu a můj poněkud spoileroidní interpretující komentář. Muž středního věku jako partyzán vnikne do domu, kde se zavře a začne vrtat díry do zdí. Dělá to sedm dnů. Vezme si náčiní, vrtá, uklízí náčiní, nařídí budík, zhasne, jde spát. Zvoní budík, vstane, rozsvěcí, bere náčiní, vrtá, uklízí náčiní, nařídí budík, zhasne, jde spát. Zvoní budík, vstane, rozsvěcí, bere náčiní… Sedm dní dokola pořád to samé bez jediného slova. Přitom vytvořenými dírami sleduje různé surrealisticky pojaté rutiny všedního dne, psaní na stroji v práci, mytí nádobí… aby nakonec do děr nastrkal dynamit a vyvedl z baráku doutnák. Jediné co bych snímku vytknul jsou zastarale působící stroboskopické efekty, které Švankmajer nikdy předtím nepoužil a i v pozdější tvorbě se jim důsledně vyhýbá. Dokonce prohlásil, že kdyby točil Tichý týden znovu, že by to udělal bez těchto efektů. Oproti tomu je velmi zajímavou změnou absence pro Švankmajera typické rytmizační hudby. Jediným zvukem jsou ruchy v domě. Zdá se, že vnitřek domu je ukotven v realitě, ale Švankmajer toto zdání narušuje tím, že „realitu“ zachycuje černobíle (vlastně je to spíš jakýsi hodně tmavý odstín modré) a surrealistické výjevy nám předkládá v jasných sytých barvách. V jeho tvorbě je tak vůbec typické, že zobrazuje všedně vypadající věci/zvuky v takové podobě, jak na ně v reálu nepohlížíme, jak je nevnímáme a vědomě či podvědomě v nás vyvolává neklid. A ví proč. Představa, že člověk podlehne všedním stereotypům je opravdu velmi zneklidňující. ()
Snad poprvé, kdy mi Švankmajerova animace byla protivná a vadila mi. Hraná část je fajn, ale ta "animační" svou formou tak nepříjemná a odpuzující, že se až divím, že jsem to dokoukal do konce. ()
Zatím největší Švankmajerův úlet, co jsem kdy viděl. Jinými slovy absolutní psycho. Umělecké cvičení, zasazené do bizardního rámce, kdy hlavní roli hrají díry vyvrtané ve stěnách. A já si myslel, že díry ve stěně se dělají jen kvůli špionáži, případně kvůli rozvodům nebo vnadné sousedce. ()
Vize mě moc nechytily, protože Švankmajerovo podání surrealismu mi moc nesedí, ale představivost stimulující začátek a zábavný a k interpretaci ponechaný konec byly super. A nejlepší nápad je nafukovací polštář vespod víka kufru. ()
Špehýrky - ze šatů rezaté hřeby večera; otvory - věc odražená od člověka; okna - světlo nachystané na tmu. Bum buch - zánik věcí, zdí a lidského tepla. ()