The Garden
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaVOD (1)
Obsahy(2)
Jediný plot, který je opravdu živý. Groteskní podobenství režiséra Jana Švankmajera vzniklo podle povídky Ivana Krause Živý plot. S hravou nadsázkou vypráví anekdotu o muži, který ukazuje starému známému svou vilu a zahradu, obehnanou živým plotem – ovšem doslova živým, protože tento se místo keřů skládá z lidí, na které majitel vily něco ví… (Česká televize)
(více)Recenze (108)
Neskutečné! ()
Ta mysteriózní atmosféra! Těžko popsat, těžko vyjádřit, nutno vidět. Dílo, které se vám bude rozkládat v hlavě. ()
Hodně mi to připomnělo Bunuela. S o něco živější režií, ale zato se více upínající k jednomu konkrétnímu nápadu. Kde Bunuel hází jedno WTF za druhým s lehkostí a samozřejmostí, se Švankmajer dlouze rozplývá nad jedním. Oboje má svoje plusy. Oboje mínusy. U Zahrady se zrovna sešly ty plusy. ()
Surpolitické podobenství o panstvu a jeho stafáži... Geniálně prostý metaforický fór se "živým" plotem, hříčka tentokráte řekl bych snad i více patafyzická než surrealistická... Leč pozor! I po těch čtyřiceti letech dílko stále působivé, neboť vskutku nadčasové! Jenom ti dnešní zmrdi používají sofistikovanějších metod >přistřihávání< a nejezdí v savjétskych mašínach Volga... - - - P.S. Docela chápu, že za tenhle v páně Švankmajerově tvorbě docela netypický pamflet bolševici pak za normalizace museli Mistra od srdce nenávidět. A stejně tak i docela chápu, proč ani dnes tenhle filmek nepatří k právě frekventovaným opusům v tom našem malo mocném šašském multimediálním prostoru... :-/ - - - - - (Poprvé viděno ještě v dobách Velkého Zahradníka, co sám si připadal jakéš takéš jako kůl v plotě (tam u D. na videu - díky Míťo... ;-), repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako devatenáctý - 22.3.2009) ()
Je rok 1968. Přichází Švankmajer, sahá po absurdní povídce Ivana Krause "Živý plot" a předkládá svůj osobitý, detailní a kousavý komentář k tehdejší (a v letech následujících stále aktuální) situaci. Živý plot tak je sbírkou rozličných lidských individuí různého typu, sociálního původu, věku, pohlaví. Hrdě zapadnout a stát jako kůl v plotě je přece přirozené... a očisťující. Ad absurdum by mistr Švankmajer. On sám prohlásil, že Zahrada je jeho prvním surrealistickým filmem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=YaEqnf3H6I0 část 2 http://www.youtube.com/watch?v=nogcLqsGd78 ()
Zůstala jsem čučet jak péro z gauče. Nebo jako kůl v plotě. ()
Megaultramazec s excelentním Luďkem Kopřivou. "Co s váma mám dělat, Borůvka. No řeknětě sám, co s váma mám dělat. Já, já to prostě nechápu. Místo, abyste stál za dva, teď, když pan Mařánek, když pan Mařánek umřel, tak vy si v noci sedíte a snad dokonce i spíte. No řekněte sám, co s váma mám dělat. - Zkuste to se mnou ještě jednou. - Tak pro tentokrát, Borůvka." ()
Tak tohle podobenství se Švankmajerovi zatraceně povedlo. Víc než jen vtipné a pro lepší zážitek doporučuji vidět vícekráte. (FNR Písek 2009) ()
Detailní záběry, rychlý střih, absence hudby a ponurá atmosféra dělá z tohoto krátkometrážního filmečku kvalitní mysteriózní podívanou. Mé hodnocení 5 hvězdiček… ()
Tenhle film nikdy nepřestal a pravděpodobně bohužel ani nepřestane být aktuální. Dokud budou zahradníci chtít chránit své čisté bílé králíky a dokud bude k mání dost kůlů na ploty. ()
Nemám rád časté detaily výseků obličeje (či čehokoliv jinýho) lidí, pokud to neplní účel - tedy zvýraznit hrdinův psychický stav a udělat něco i s pocity diváka. V Zahradě to sice úplně neplatí, ale film je to skvělý... ()
Nádherná filmařina plná fantazie, symboliky, hravosti a mrazivé temnosti. Jistá neurčitost přesných významů nevadí, naopak filmečku dodává napětí a možnost, aby si do něj divák vkládal své významy. ()
Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne. ()
Jako by mistr řekl...no jo, vždyť já vím, že kolem mne žijí i lidé, vždyť jsem Vám jednoho ukázal v Bachovi, ale no jo, existují samozřejmě i mluvící lidé. Nebudeme to ale moc přehánět, tak maximálně čtyři. Vypadalo to jako Schorm, ovšem plno živočišných detailů okamžitě upřesňuje, kdo se dívá a jakým způsobem se dívá. Pohled na společnost lidí. "Kde...?....jo todle....". Ale ze všeho nejdůležitější je způsob pěstování společnosti, ať už má zahradník rudou či modrou barvu, prostě pěkně po vrstvách, protože, jen mezi náma, každý z těch...tamtěch, to má nějak polepený. "Hele, Josef...nedělej ze mě blba, proč - tu - stojej??". No jo...dobrá otázka, proč tam stojí? Kdo? Oni nebo my? Ale vždyť se Ti to mistr snaží celou dobu vysvětlit...tak znova. ()
Možno najlepší Švankmajerov kraťas. O čo v skutočnosti ide, muselo byť zrejmé ako najvyšším súdruhom, tak poslednej upratovačke. Živé ploty treba strihať, aby boli estetické, žiaden stromček by nemal vyčnievať. A ak hej, všetko a každý je nahraditeľný. ()
70% Každý máme nějaké to špinavé tajemstvíčko, o kterém nechceme, aby druzí věděli... Jak tak koukám na počet pětihvězdičkových hodnocení, živý plot sedláka Pepy se od uvedení tohoto snímku pořádně rozrostl... Tak si tam stůjte, lidičky, já mám na práci lepší věci. ()
absolutna kvalitka!!!! vyborne detailne zabery, skvela netradicnost v podani doslova ziveho plotu a urcita davka tajomnosti.. tu sa prvykrat svankmajer slubne vyblaznil - v dobrom samozrejme. ()
Ve skutečnosti ani nejde o zahradu, ale o její plot. Politický komentář k tehdejším událostem a přístupu běžných lidí k nim je dotažen do absurdního rozměru. Poselství je nemilosrdné, podoba dokonalá! ()
...aby byl plot dobrej, tak se musí občas přistřihnout... Krausova a Švankmajerova alegorie o (bez)moci je i po více než padesáti letech působivou a děsivou připomínkou toho, jak málo stačí k tomu, aby z nás spadla civilizační slupka a stali jsme se krutými, bezcitnými monstry. ()
Velice těžko vstřebatelné až přehnané alegorické poselství z typického zapražákova, popisující režim tak nepřátelsky, až se na chvíli důsledek obrací proti původnímu úmyslu. ()