¿Qué he hecho yo para merecer esto!
Čo som komu urobila, že sa mi to stalo
What Have I Done to Deserve This?
Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
Ángel Luis FernándezHudba:
Bernardo BonezziHrají:
Carmen Maura, Ángel de Andrés López, Gonzalo Suárez, Verónica Forqué, Chus Lampreave, Cecilia Roth, Pedro Almodóvar, Jaime Chávarri, Amparo Soler Leal (více)Obsahy(1)
Ústřední postavou příběhu je žena - Gloria, která spáchá zločin, ale je jí odpuštěno, neboť její rodinný a manželský život byl přiliš nesnesitelný. Neorealismu je zde odrazovým můstkem pro vykreslení modulu jedné typické rodiny. Otec je emigrant a bláznivý snílek, matka se může upracovat k smrti, aby je všechny uživila. Jeden ze synů je narkoman a chodí za školu a druhý prožívá poněkud předčasnou homosexualitu. A v neposlední řadě mírně pomatená babička symbolizující střet venkova s městem a návrat ke kořenům... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (60)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,200,000║ ()
Vtipná komedie o ženě, které se nevyvedla rodina a stíhá ji jedna potíž za druhou. Almodóvar sice umí i lepší kousky, především scénář se dal ještě dopilovat, ale v kontextu celkové filmové produkce bezpochyby nadprůměrná záležitost. Celkový dojem: 75 %. Minimálně kvůli vynikající Carmen Maura stojí film za vidění, jde o velkolepý herecký koncert Almodóvarovy oblíbené herečky. ()
Příběh uklízečky, která umí kouzlit aneb raný, ještě syrově postmoderní a tradičně legrační Almodovar. ()
Almodóvarův absurdní svět s pro něj tak typickými pokřivenými postavami, ve kterém je možné nechat bez jediného mrknutí oka své dítě adoptovat vilným zubařem anebo si nechat vytapetovat kuchyň jen pohledem .. ()
Tak tento film ne názornou ukázkou toho jak moc Almodóvar postupem času vyzrál. V tomto filmu je spousta dobrých nápadů a momentů, ale jakoby je ještě režisér neuměl uspořádat do srozumitelné formy. Připomíná to hrubý kámen, před tím, než se do něj pustí sochař. Je zde spousta toho zbytečného, neotesaného a chybí důraz na to důležité a podstatné. ()
Film spíše pro sběratele Almodóvara než pro toho, kdo má rád filmy. Komedie bez vtipu, nápady padají pod stůl, vyznívají spíše až když si o nich člověk dodatečně přemýšlí, ale scénáristovi ani režisérovi se nepodařilo je skutečně zpracovat tak, aby vyzněly, jakés takés poslání na závěr je spíše násilím přitažené, než by vyplývalo z děje. Těžko se mi to dokoukávalo. ()
Ťažké rozhodovanie, vidím to na hranici 3 a 4 hviezd. Nechytilo ma to až tak ako som očakával, ale snímok má aj veľa vynikajúcich momentov. Diváka zavedie do sveta ženy, nespokojnej so svojim životom a svojou rodinou, rodinou kde je v rámci čudných vzťahov medzi jej členmi možné snáď všetko, každá možná absurdita čo vám len napadne. Napríklad aj nechať adoptovať svojho syna úchylným doktorom, kde druhý nedospelý syn pred matkou bežne fajčí jednu od druhej, kšeftuje s drogami a kde predmety poletujú po kuchyni. Film je ako puzzle, kde sa svetlé, čiernohumorné momenty striedajú s nudou. 70/100 ()
Náznaky surrealistického blbnutí ve filmu jsou, ale jen jako kdyby to byly omalovánky, které někdo zapomněl vybarvit. Ale asi je potřeba vidět film, jímž se rodil režisér a scenárista Almodóvar. ()
Jeden z najdivnejších Almodovarových filmov a pritom tak typicky jeho. Chvíľami príjemne absurdné až dadaistické, miestami divné za hranicu mojej tolerancie. Ale samozrejme je to celé to svojou nadsadenosťou iba svojský obraz ťažkého ženského údelu. Aj takto sa dá nakrútiť sociálna dráma, proste ako praštená komédia, kde si ale asi málokoho obľúbite. Je zábavné sledovať rôzne motívy a dejové línie, Almodovar to má zase do detailu premyslené. A to madridské sídlisko, Petržalka 80. rokov totálne Beverly Hills oproti nemu. 70% ()
Toto stretnutie s "rodinkou úžasných" nebolo zlé, miestami vážne vtipné, ale objektívne treba priznať, že Pedro má aj lepšie filmy. ()
"Nechtěla by ses trochu namalovat?" "Nechtěl by sis postavit č......?" Nestačíte se divit, kam až může zajít filmařova fantazie. Místy vtipné. ()
Příjemná a hlavně milá komedie o jedné obyčejné španělské uklízečce. Už kvůli Carmen Maura se vyplatí na film podívat. Opravdu parádní herecký výkon. ()
Rozhodně nevšední a tím sympatickým způsobem, stojí za to vidět. Jak už to tak u Almodóvara bývá, svojsky zábavné jsou i momenty, kde spíš lítost by přicházela vhod. Tenhle zdánlivě banální příběh o ženě, co je lehce jiná a lidi kolem ní ještě o kus divnější, je natočená s hrozně nakažlivou lehkostí, která (aspoň na mě) působí nenuceně. Není pochyb o tom, že znát inspirační zdroje a vědět o komediální tradici ve Španělsku o něco víc, tak nám to tak neulpí na povrchu. Snímek je totiž poměrně odvážný, erotické pasáže a vůbec celá vizuální stránka se drží realistického pojetí a takové zobrazení paneláků by si chválila určitě i Chytilová. Aby to však bylo o to složitější, tak samotný děj je v jednom běhu vyšinutý, uhozený, pak zase normální a posmutnělý. To všechno za sebou proudí jakoby nic. Vadit Vám to nebude, nebučí to, když nepočítám lehce účelově vloženou linku s autorstvím. Sám film je vtipný, v míře melancholický a příliš z něj necítit zásadně ženský prvek, i když se tak může zdát (námětově podobný Volver je v tomhle ohledu úplně jinde). P.S. - Na takové pití kávy se nedá zapomenout... ()
Tento film by som púšťal slovenským gazdinkám. Neexistuje asi nič iné s čím by sa mohli viac identifikovať. Z jedného zamestnania do druhého a potom domov žehliť, variť, prať a obsluhovať rodinu. A chlap čo sa na vás vrhne v sprche sa urobí rýchlejšie než nadržaný komár. Veľká podobnosť zo Slovenskom (aj v iných Almodovárových filmoch) a ďalšia identifikačná postava je tá bigotno-kresťanská babka, túžiaca po návrate na vidiek. Almodovár aj napriek svoje nadsázke respektíve vďaka nej pôsobí uhrančivo realisticky a darí sa mu presne glosovať problémy rodiny ako socio-ekonomickej bunky. V jeho filmoch už nikoho netrápi, že ľudia fetujú, či už sú to pracie prášky, tráva, koláčiky a Svätý Antoníček alebo hrste liekov. Postavy sa nesnažia zbaviť svojej závislosti, ale snažia sa žiť popri nej. Rodina je zviazaná cez peniaze, ktoré každý potrebuje na svoje drogy, čo režisér ironizuje menom pre chameleóna - Peniaze. Chus Lampreave (táto Milada Ježková španielskej kinematografie) vo vedľajšej role predvádza veľmi vtipný výkon a rozhovor s inou babkou na autobusovej stanici mi pripomína ďalšiu proprietu nám bližšej kultúry a zároveň ďalší identifikačný prvok - hrabalovský dialóg. Almodovár stabilizuje v tomto filme svoj samoukovský autorský rukopis a záverečný nájazd kamery na tvár herečky Carmen Maura s emotívnym hudobným doprovodom je jeden z najsignifikantnejších momentov jeho tvorby. ()
Bezvadná komedie mistra Almodóvara se skvělou Chus Lampreave (babička), která se už tradičně objevuje v jeho snímcích... ()
Jeden z těch ještě poměrně rozpustilých Almodóvarových filmů, ale už i zde se dají najít klasické Almodóvarovy rysy. Příběh o síle ženy, která proplouvá "všedním" životem a přes všechny nesnáze, a že jich není málo, má ještě stále sílu žít. Hlavní úlohy se s bravurou zhostila Carmen Maura, která v Pedrových filmech zazáří ještě vícekrát, ale mám pocit, jako by pan režisér napsal tenhle film přímo pro ni. Ženami na pokraji nervového zhroucení pak její excelentní herecké výkony pokračují a ve Volver prozatím končí. Je málo takových... ()
Rana tvorba Almodovara mozna nema tak propracovane scenare jako jeho posledni filmy. Na druhou stranu ale vykresleni postav, vyber hercu a cele zpracovani je stale na nejvyssi urovni. Pokud si pustime dva-tri jeho filmy po sobe, muzeme mit problem, ze se nam zapletou dohromady, i tak ale Almodovarovy filmy vnimam jako jedny z nejoriginalnejsich dnesni doby. Co jsem komu udelala je vyborna tragikomedie o jedne rodine na periferii Madridu. Carmen Maura opet predvadi excelentni herecky vykon, kde ji vice nez slusne sekunduje Chus Lampreave, jeji poznamky jsou neskutecne. Vubec, kazda role zde ma sve misto a svoje postaveni. Sceny s exhibicionistou nebo zubarem jsou nezapomenutelne. Stejne tak hlasky ve filmu. Maloktery reziser mi umi zvednout nalodu tolik jako Pedro Almodovar. ()
Chudák ještěrka... ()
Vlastně ani nevím, co si o tomto filmu myslet. Jako kdyby mi unikal kontext. V samotném závěru se záběr kamery přesouvá z balkónu, kde žila tahle vypečená rodinka, na bytový dům a pak na sídliště, jakoby tvůrci říkali....a tohle je jen jeden střípek ze života prostých lidí, jen jeden příběh o boji s chudobou, frustrací a nezájmem blízkých. Ze světa, kde není láska. Je to bizár z hlavy extravagantního chlápka, jakéhosi psychotarantina, který si libuje v pokřiveném zrcadlení světa. Který rodič vykuplí své dítě pedofilnímu zubaři? Ale ona žádná z postav nebyla normální. Drogový dealer, štětka, malý gay, tyranská matka, dítě telekinetik, impotentní polda, spisovatel podvodník, jeho žena kleptomanka, jeho bratr alkoholik, hlavní postava závislák a vrah... . Tohle nebyla komedie, ale výlet do hlavy pošahaného člověka, který je dnes podobně jako zmiňovaný Tarantino stavěn na piedestal. Tak za mě ne. Svět jistě není dokonalé místo, ale tenhle pohled na mě působí zbytečně perverzně...nebo možná jen pervezně ve své prázdnotě. Co se tím vším autor snaží říct??? S Almodóvarem mám společnou pouze fascinaci výrazem Carmen Maury. Podle mě předlohu Dahla nepochopil, nebo ji záměrně zhnusnil. Nikdy více. ()
Přepsáno v březnu 2020. Film Co jsem komu udělala? je baladou standardního údělu obyčejné ženy ve vyčerpávající trojí úloze manželky, matky a živitelky v převažujícím prostředí machistického běhu společnosti. Film "Co jsem komu udělala?" je šarmantním svérázem černého humoru, neposedně škádlivé ironie, úporné žádostivosti i konejšení, svéhlavého stavění halasného osvobození tvůrčího nitra, má lehké sklony k extravaganci vjemů a umíněnosti pro nevyhraněnou zvrhlost jako praktického a svobodomyslného přizpůsobení se realitě života. Existenční nejistota je ideálním prostředím k tomu plnému narušení vnitřních světů, osobní pocit štěstí zdá se být navždy odpíraným stavem, pachuť selhání přebijí i náhlé probuzení ke vzdoru osvobození. Obraz dokáže zachytit nálady vnitřního světa a se satirickým odhodláním předvádí pestrý paví vějíř rozhodné rebelie proti mužskému slabošství a zradě. Humor si i přes své znevažující tendence udržuje vzpřímený postoj, vkusně drsný nadhled a uličnickou rozvernost. Hrdinkou svérázně ztřeštěné balady je Gloria (velmi dobrá Carmen Maura), uklízečka v enormním vypětí ubíjejícího životního koloběhu dřiny bez možnosti chvilky uvolnění. Vnitřní naplnění je zcela neznámým pojmem, život je karnevalovým králem absurdit bytí. Hlavní mužskou postavou je Antonio (zajímavý Ángel de Andrés López), paličatě a povrchně zásadový Gloriin manžel a taxikář, nostalgicky vzpomínající na svůj pochybný vrchol životního uspokojení. Ješitnost a nevěrohodnost mužů dostává za vyučenou. Výraznou postavou je Toni (příjemný Juan Martínez), přizpůsobivě podnikavý čtrnáctiletý syn Glorie s vlastní naplňující představou o budoucnosti uspořádání života. K výraznějším postavám patří také babička (velmi příjemná Chus Lampreave), Antoniova matka se slabostí pro zákusky a bizarní sbírku klacků. Vysvobození cítí v návratu k venkovskému poklidu duše. Důležitou postavou je Cristal (pozoruhodná Verónica Forqué), Gloriina sousedka a také její nejlepší kamarádka. S bezstarostnou veselostí přijala svou životní úlohu animírky a užívá si bezelstně každou příležitost prožitku. Z dalších rolí: Gloriin dvanáctiletý syn s odhodlaně samostatnou cestou života Miguel (Miguel Ángel Herranz), Gloriina sousedka a k vlastní dceři až nenávistně tvrdá švadlena Juani (Kiti Mánver), Juanina dcera s rebelující odplatou telekinetického rázu Vanessa (Sonia Hohmann), nepříliš úspěšný spisovatel s odhodlaně vydírajícím plánem k proražení Lucas Villalba (Gonzalo Suárez), Vilalbova manželka a kleptomanka Patricia (Amparo Soler Leal), Antoniova nostalgická vzpomínka velkolepé minulosti a zoufale osamělá bývalá zpěvačka německé národnosti Ingrid Müller (Katia Loritz), vyšetřující policejní inspektor s nepotřebnou poruchou erekce Polo (Luis Hostalot), nebojácný zubař - pederast (Javier Gurruchaga), či Villalbův bratr a partnerský poradce v kocovině rozpadu vztahu Pedro (Emilio Gutiérrez Caba). Film "Co jsem komu udělala?" je satirizujícím pohledem na svou dobu. Zaměření na bezmocnou beznaděj naplněnosti a spokojenosti ženského vnitřního světa má osobitý výraz. Stylově výstřednější, niterně hluboký a osobitě neposedný! () (méně) (více)