poster

Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta

  • anglický

    Jabberwocky

Animovaný / Krátkometrážní

Československo, 1971, 14 min

Režie:

Jan Švankmajer

Scénář:

Jan Švankmajer

Kamera:

Boris Baromykin
(další profese)
  • JohnMiller
    ***

    Švankmajerovu vizuálnu stránku zbožňujem ale u mňa funguje na 100% iba vtedy ak je popri jeho znepokojúcicg výjavoch aj pevný dej, hoci je zbalený do vlhkého surrealistického oparu, ako napríklad v ALICE (1988) Jabberwocky je síce fajn, scénka v ktorej z bábiky vyliezajú je bombová ale nemal som z toho pocit, že by mi to vyrazilo dych. Hoci myšlienka znázorniť poetickou formou detstvo a myšlienky ním spojené, je perfektný nápad. Kebyže si to pred pozretím nezistím asi by som na to pravdepodobne nedošiel.(21.2.2016)

  • LeoH
    ***

    Pojmem surrealismus se u Švankmajera šermuje až neadekvátně často, zrovna tady je ale doopravdy na místě. Důvěrně známé předměty v nových, běžné logice se vymykajících vztazích a souvislostech. Jde o to, zda na tu hru přistoupíte, a pokud ano, nakolik vás právě tyto kombinace deštníků a šicích strojů na těchto konkrétních pitevních stolech osloví. Mě tak napůl.(4.10.2013)

  • Sunwise
    *****

    V tomhle krátkém filmu jsem nehledala žádnou hlubší myšlenku, ale prostě jsem bavila pohledem na rozpohybované krásné staré dětské hračky, které ale nejsou zdaleka tak roztomilé, jak o nich většinou smýšlíme, ale - když je ponecháme samy sobě - právě naopak dokážou být až děsivě kruté. A černý kocour, který s děsivou pravidelností trestá každé zbloudění v bludišti - čeho vlastně?(29.7.2008)

  • charlosina
    *****

    Mistr Švankmajer oživil cokoliv: bahno, kameny, nábytek, listí, kostry, jazyky... zanimoval taky živé objekty, zvířata... a člověka. Podivné? Švankmajerovské. Autor obejkty neoživuje "mechanicky", ale odhaluje jejich "tajný" život, jejich obsah. Snímek Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta označuje sám tvůrce za "hru návratu do dětství" - je to jakási osobní vzpomínka na svět dětství, kdy je právě hra hrou, tzn. podřízená sama sobě. Hračky zde přebírají roli stylizovaných loutek, marionet či masek (jako tomu bylo u jeho dřívějších filmů). Osobité ztvárnění světa her a dětské svobody, v němž je krutost jeho přirozenou součástí. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=ndBgrp2F-Kk&feature=related(5.3.2009)

  • Stanislaus
    ***

    Tentokrát jsem se nějak nedokázal zažít do toho, co se Švankmajer snažil sdělit, takže u tohoto krátkometrážního snímku jsem schopný ocenit spíše jeho technické hodnoty než jeho výpovědní kvalitu, která tam bezpochyby je, nicméně mě nějak minula. Zkrátka jeden z těch filmů, na které se pěkně kouká, avšak příběhově zaujme jen určitou skupinu diváků, do které bohužel nepatřím.(5.7.2015)

  • - Jan Švankmajer je oblíbeným režisérem Terryho Gilliama. Odkaz na tento film proto můžeme mimo jiné najít na začátku jedné z Gilliamových básní. (zeďa)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace