Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zita Kabátová v hlavní roli Červené knihovny podle Olgy Fujerové Zita Kabátová se po úspěšných adaptacích časopiseckých románů stává hlavní hrdinkou jediného titulu, který byl na plátna kin převeden z originální knižní řady Červené knihovny. Zatímco Světlo jeho očí a Manželství na úvěr byly romány z Hvězdy, Žena na rozcestí před svázáním v ikonické červené vazbě vycházela premiérově v Pražance. Takto pokračovala kariéra Zity Kabátové lemována postavami smělých žen, které ani nepřízeň osudu nedokázala odvrátit od jejich ideálů. Po boku Kabátové se v tomto melodramatu objevili slavní herci z pražského Národního divadla – Eduard Kohout jako její záletný manžel a Zdeněk Štěpánek jako její nová naděje. (Filmexport)

(více)

Recenze (17)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Fenomén kariéry Zity Kabátové, kterou objevila ojediněle masivní reklamní kampaň na adaptaci Světla jeho očí, vyvrcholil právě zde. Tvář Zity se stala značkou přepisů časopiseckých románů na pokračování. Byla hrdinkou Světla jeho očí stejně jako Manželství na úvěr, původních románů z Hvězdy, byla ve Vzdušném torpedu 48 podle románu z Listu paní a dívek a byla hlavní hrdinkou Ženy na rozcestí, která to ze stránek Pražanky jako jediná dotáhla až do signifikantních pevných desek knižnice Červené knihovny. Téma textu Olgy Fujerové je až nevšedně aktuální a v otázkách nahlížení na manželství i kariérní postup je až mrazivě aktuální i dnes. Nadto se tu kocháme vynikajícími exteriéry a reáliemi Prahy a okolí roku 1937. Nemám, co bych vytkla. Lokty a protekce jsou tím hnacím motorem, co vám zajistí kariéru, intriky a společenské postavení je tím, co ohrožuje mezilidské vztahy. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Panenko svatopeterská, tohle mělo být co? Neskonale blbě deklamované přiblblé dialogy tvoří kostru primitivního melodramatu. Za zmínku stojí asi pět minut, kterými nelze opovrhovat. A to vystoupení Louise D. (ano, "D" se skví na dobových přebalech gramodesek, nikoliv několikrát zmiňované "B") Zámečníka. Kdyby ho nerušily občasné škleby hlavních aktérů, bylo by dokonalé a bez výtky. ()

Mariin

všechny recenze uživatele

Dobový pohled (1937): Není sice nijak vynikajícím dílem, ale celkem dobrý film. Místy zajímavé, psychologicky správné momenty. Jedině kvůli zakončení děje, které je i trochu násilné, hodnotíme o stupeń níže... ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jeden ze základních pilířů skutečné literární červené knihovny, která ve třicátých letech fungovala doslova jako magnet na čtenáře, zejména z řad příslušnic něžného pokolení, se stal dalším uměleckým pokusem režiséra Oldřicha Kmínka k získání odpíraného renomé mezi českými tvůrci. Smělá snaha, podporovaná přímou návazností na předchozí čtenářský úspěch v jednom z nejpopulárnějších ženských periodik, se ukázala být oprávněnou a nakonec vlastně i správnou. Dějová linie se soustřeďuje na již tehdy ožehavé, přesto nepříliš společensky medializované téma manželské nevěry a názorně ilustruje katastrofální dopady tohoto aktu. Zvláště alarmující je příběh zrazené a opuštěné ženy, která zůstává sama a bez finančních prostředků, jen marně se pokoušející vrátit zpět ztracené hodnoty života. A zatímco fanfarónský muž, brzy prohlédnuvší rafinovanou ženskou lest své povrchní milenky, poznává osudový omyl a rád se nakonec vrací k původnímu způsobu života, jeho bývalá žena nachází po boku oddaného přítele dlouho hledanou jistotu a oporu. Vedle Zity Kabátové, která sehrála titulní roli, se objevili velikáni divadelní Thálie Eduard Kohout se Zdeňkem Štěpánkem, oba přední členové souboru pražského Národního divadla. Kohoutův výkon je nejlépe charakterizován postřehem, v němž převládá takřka ironizující nadhled: "Přístup Eduarda Kohouta k roli a vůbec k celému filmu byl ironický. Jeho úředníček Vojnar nemluví, ale spíše deklamuje, jeho gesta jsou rozmáchlá a elegantní, čímž Kohout ukázal jeho malost a přízemnost, a zároveň něco, co je dáno jen opravdu velkým osobnostem - dokázat být ironický i vůči vlastní osobě." Osudovou femme fatale ztvárnila Míla Reymonová, nadaná houslistka, která se ve třicátých letech objevila také v několika filmech. Za cennou dokumentární hodnotu dnes může být pokládáno také úvodní vystoupení houslového žongléra Louise B. Zámečníka. Film lze i přes drobné dílčí výhrady považovat za zdařilejší součást komerční filmové produkce třicátých let, nejmarkantněji zastoupené právě adaptacemi z okruhu nenáročné literatury pro paní a dívky. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Vím, že je červená knihovna obecně považována za brak, nicméně mě tento snímek ničím a nijak neuráží. Sledovat Zitu Kabátovou, jak zdolává manželskou krizi s nevěrným manželem a staví se na vlastní nohy, mě prostě a jednoduše bavilo. Když si k tomu připočtu účast Zdeňka Štěpánka a Eduarda Kohouta, oba výborní, vychází mi pěkné tři hvězdičky. ()

Siegmund 

všechny recenze uživatele

Časem napíšu asi víc, ale nyní musím upozornit na to, že to je jediný film, ve kterém můžeme zhlédnout houslového žongléra Louise B.Zámečníka. A kdyby kvůli ničemu jinému, tak už kvůli němu se vyplatí se na ten film podívat. Poto také ****. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Žena na rozcestí je dalším z průměrných až podprůměrných filmových kousků, účelově zaměřených na ženské publikum. Jako jednorázové odreagování může fungovat i dnes, potěší přítomnost hereckých veličin a samotný základ v sobě skrývá zajímavý potenciál. Bylo by z toho těžké psychologické drama, ale toho Oldřich Kmínek nikdy nebyl schopen. Nabízeným příležitostem se bravurně vyhýbá a nechává jen zdání. Nakonec i to zdání padá, když autorka předlohy Olga Fujerová svou variací Maryši se žitnou kávou vše zakončí trapnou fraškou. Jistě si s ulehčením oddechla z nalezeného šalamounského zakončení, ale rozmetala tím zároveň i veškerou vlastní upřímnou snahu. Pokud se zamyslíme nad charakterem dívčí romantiky. vidíme Ženu na rozcestí v neplánovaném výsměchu vlastnímu žánrovému klišé. Jak jinak lze vnímat destruktivní a nekontrolovatelný pád ideálu představy dívčí romance po letech ubíjející každodennosti dřiny na straně jedné a gentlemanské chování muže, který se oženil z čistě prospěchářské pohnutky, na straně druhé? Hlavní postavou naivní pohádky pro ženy je Jindra Vojnarová (zajímavá Zita Kabátová), spořádaná manželka v domácnosti. Skromná, trpělivá, věrná, obětavá a naprosto oddaná, dalo by se říci: ideální manželka. Této ženě osud všechno vezme, aby ji v poslední chvíli šlechetně zachytil, dodal scházející sebevědomí a ukázal jí směr ke konečnému a zaslouženému štěstí. Navzdory slabosti mužů, navzdory nastraženým léčkám, navzdory přání mnoha diváků. Nejzajímavější postavou příběhu je úředník pojišťovny Karel Vojnar (velmi dobrý Eduard Kohout), Jindřin manžel v klasické krizi středního věku. Především díky němu se lze na film dívat až do konce. Osud ho cynicky pokoušel, aby navždy zkrotil jeho zpupnost a zanechal ho v nedobrovolném celibátu věčné kocoviny. Krize středního věku se již nikdy nevrátí. Tíživá realita je rakovinou dívčích snů a představ. Mužským hrdinou je právník Josef Polanský (dobrý Zdeněk Štěpánek), ušlechtilý ideál ženských romantických představ. Nezištný a nesobecký ochránce nespěchá a vytrvale si počká na svou příležitost a naplnění spravedlivého osudu. Velmi výraznou a zároveň i velmi zpackanou postavou je Mařka alias Soňa Kolářová (půvabná Míla Reymonová), povýšená herečka s tvrdým tahem na branku vlastního finančního zajištění budoucnosti. Krásná ukázka Sirény, vábí a slibuje, ničí a slouží k zastrašování potencionální nevěry. Nikdy se to nepodaří. Mezi výrazné postavy patří také Karlův dávný spolužák a úspěšný ředitel železáren Antonín Hodaš (příjemný Bedřich Veverka) a podvodný spisovatel a filmový libretista Roman Kašpar (velmi zajímavý Václav Vydra ml.). Z dalších rolí: zodpovědnější kamarádka Soni a poctivá studentka výtvarného umění Anka Kolářová (zajímavá Helena Bušová), Hodašova nemocná žena Eva (Marie Grossová), spasitel v podobě cestovatele a botanika dr. Martina Brauna (Zvonimir Rogoz), či prosící žebrák k zvýraznění charakteru hlavní hrdinky (Miloš Šubrt). Nakonec se ukáže za nejzajímavější moment filmu úchvatné houslové kousky Louise D. Zámečníka. Ten zbytek částečně zachraňují herci. Autoři neoplývali přílišnou schopností a nadáním, to jim fanoušci žánru snad prominou. () (méně) (více)

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Vždycky mě potěší, když narazím na pamětnický prvorepublikový film, který jsem ještě neviděla. Toto drama má stále aktuální i když trochu kýčovitý příběh, zajímavé obsazení, ale jak už to u starých filmů bývá, prkenné herecké výkony a to včetně Dity Kabátové v roli klamané manželky. Dodnes platí životní filozofie třídního suveréna v podání Eduarda Kohouta, kterou se řídil jeho přítel školní dříč a pozdější zbohatlík Bedřich Veverka, že se člověk musí umět narodit nebo dobře oženit. Velmi současný je i názor otrlého advokáta Zdeňka Štěpánka, že dnes na světě platí jenom sobectví, protekce a lokte. Jak nadčasové. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Ničím nevystupuje z průměrné šedi filmů let třicátých. Herecké výkony jsou velmi chabé, stejně jako kýčovitý scénář. Opravdu nikdo z herců tady nedominoval, tzn. jednou vidět a stačí... ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

"Dneska plati ve svete jen sobectvi, protekce a lokte!..." ...rika pravnik Stepanek v tomto skvelem romantickem dramatu nadherne Zite... Dale pobavilo nevidane cislo houslisty na zacatku, muj oblibeny zaporak Kohout (ten se pro tyhle role narodil), a samozrejme Mila, Helena a dalsi krasky. Bezvadna cervena knihovna, se kterou nemam problem. :) 3+ ()

klúčik 

všechny recenze uživatele

Červená knižnica , naivné hlúposti..  Strašná somarina , a tie herecké výkony... To čo predviedla Míla Reymonová , tak  to je niečo strašného..   Filmu dávam  30%.. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Zas až tak špatné to nebylo, i když to ovšem byla pohádka, zčásti vypůjčená z Mrštíkovy Maryši. Herci zachraňovali naivní děj seč mohli, jen se mi chvílemi zdálo, že mají z Kmínkových scénáře trochu legrace a občas z toho dělali svým přehráváním frašku (především Václav Vydra). Mezi Kohoutem a Kabátovou byl ve skutečnosti věkový rozdíl bezmála čtvrt století, proto se maskéři snažili Zitu udělat poněkud starší. Mimochodem, u mnoha starých filmů s manželskými páry mám pocit, že si autoři příliš nelámali hlavu, že většinou byli bezdětné. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Nikdy v životě bych neřekl, že budu na melodrama koukat do konce bez posunování a že mne to bude skoro jako bavit. Nu stalo se a já nevím proč. Asi proto, že to nebylo nějaké unylé, děj se posunoval rychle kupředu, a docela jsem byl zvědav jak to dopadne. Pan Štěpánek měl mít více prostoru. Nu, dávám šest a divím se sám sobě. ()

LadyRainier 

všechny recenze uživatele

Hodnotím určitě zaujatě ,-) protože miluju pana Štěpánka a Zitušku mám v topce .. Film má téma vskutku nadčasové, protože tohle se děje dnes a denně ...jen dřív to bylo téma, o kterém se na veřejnosti moc nemluvilo, takže je to vlastně i dílo ojedinělé ...Mně se to líbilo a herecké výkony celkem taky ..Jó a taky ta stará Praha, kterou už na vlastní oči nezahlédnu ... ()

yarca 

všechny recenze uživatele

Když se řekne „Červená knihovna", obvykle se sarkasticky usmívám. Ale v tomhle případě jsem s hlavní hrdinkou dost souzněla. Opuštěná Zita Kabátová, náhle hozená manželem kvůli milence na druhou kolej, bez zkušeností se zaměstnáním, protože doteď byla manželkou v domácnosti, bojuje o svoje vlastní štěstí... Zpočátku neúspěšně, ale nakonec se zadaří. Byť jde o film z roku 1937, tak jde o v tomto směru nadčasovou záležitost. Jasně, že vše směřuje k nové lásce, novému sňatku a tudíž k novému zabezpečení, ale já to ausgerechnet Zitě přála a hlavně věřila... ()

Kloboucek75 

všechny recenze uživatele

Sobota , Zlatý člověk a teď Žena na rozcestí , prostě chlap ani po 9 letém manželství nemá děti . Viděl jsem snad všechny filmy z první republiky a neviděl jsem kompletní rodinu s malými dětmi . Vždycky jen strýček nebo jen jeden rodič s dítětem . ()

Reklama

Reklama