Pupendo

Můj nejoblíbenější Hřebejk vůbec, s úžasným soundtrackem a skvělými herci v čele s Polívkou a Cibulkovou. Film, který mě rozesmál i dojal. Poprvé viděno v době, kdy jsem s oblibou četl Šabachovy knížky, ze kterých Pupendo notně vychází, za což má u mě plusové body. Vypiplaný retro vizuál doby, ve které jsem se narodil, a krásně symbolický konec. Film, který bych mohl vidět znovu a znovu. Vřele doporučuju! (12.06.2011)

S těžkým srdcem musím podotknout, že mě "Pupendo" zklamalo. A přitom ho zpáchali tvůrci takřka geniálních "Pelíšků". Podobně jako u nich zde máme pohled do dvou rodin, jedné komunistické a druhé antikomunistické. Ovšem není zde mnoho vtipu (tedy nějakého, který by mi něco řekl) a herci ze sebe nedokáží vytěžit co se dá. A přitom Bolek Polívka, Eva Holubová a Jaroslav Dušek v "Pelíškách" opravdu excelovali a jeli na plný plyn, tady jen trochu šolíchají pedál. Musím říci, že nejlepší výkon předvedla Vilma Cibulková, která se mi líbí jako herečka i jako ženská. Moje očekávané "Pelíšky" po 20 letech se bohužel nekonaly. Po Akumulátoru 1" moje největší filmové zklamání co se týče českého filmu. (31.08.2007)

„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl. (25.01.2004)

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Návrat po letech ke snům o výjezdní doložce na dovolenou, k poselství budoucím generacím v podobě mozaiky ve vestibulu školy, ke společnému poslechu Hlasu Ameriky nebo k rodinné schránce přání mi totiž zatraceně chutnal. Sochař Mára před lety nesklonil hlavu a umělecké výzvy jsou mu tak od té doby zapovězeny. Rád si přihne, rád si posedí s prutem u vody, klesl k výrobě keramických prasátek. Přežívá s hubatou (a oddanou) manželkou a dvěma syny. A není mu úplně zle. Tu a tam debatují s jinou rodinou (loajální režimu), kterou zastupuje zejména Márova bývalá žačka a milenka a ředitel gymnázia. Mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. Zatuchlá a šedivá léta. Jan Hřebejk je v mnoha momentech naprosto přesný a zkušený. V práci s herci obzvlášť. Nehodlám nikoho z ústřední čtveřice výrazněji vyzdvihovat, ale Míla Břečka v hlučném podání Jaroslava Duška je kouzelný. Výsledek je plný nejen skvostných hereckých výkonů, ale i řady silných momentů a štiplavé pravdy. Díky za to! (29.04.2019)

V nejednom komentáři jsem naznačil rezervovaný postoj k tragikomediím a jejich glorifikaci. Ten nadále trvá, ale jedním dechem dodávám, že pánové Jarchovský a Hřebejk jsou čestné výjimky, kteří s tímhle umělým žánrem dokážou pracovat. Jenomže v případě Pupenda mám neodbytný pocit, že objevují už objevené a tak trochu mlátí prázdnou slámu. Pupendo obsahuje řadu scén, které se zapíšou do historie, několik replik, které se zřejmě budou donekonečna opakovat v kdejaké hospodě, tradičně velké příležitosti pro dobré herce... To je všechno fajn a jsem za to moc rád. Jenže pokud znáte Petra Šabacha, tak dobře víte, že když jste četli jednu jeho knížku, jako byste četli všechny. To dovolovalo dvojici J+H čerpat hned z několika titulů a libovolně slepovat jejich fragmenty v jeden film - a to byla možná chyba. Mám prostě dojem, že se nějak nemohli rozhodnout, o čem ten film vlastně bude. Jestli o paralelních světech rodin Márovy a Břečkovy a jejich společné předposranosti, pak tam ale nepatří postava Vladimíra, milostný život Břečky jr. nebo logicky zdůvodněná, ale beznadějně křečovitá scéna s nahou Vilmou Cibulkovou (jinak nic proti jejím půvabům). Ono je to asi v tom, že scénář se mnohokrát přepisoval, některé motivy nabobtnaly a z jiných se muselo ukrajovat. Část už natočeného materiálu jistě spolkla střižna. A kromě toho se mi nelíbí okázale "symbolický" konec. Hřebejk je příliš dobrý režisér, než aby měl zapotřebí lacinou manýru. No, to jen tak na vysvětlenou, proč je to tentokrát "jen" 80 %. Včetně špachtle. (15.02.2005)