Obsahy(1)
Hraný dokument z roku 1999 o proměně chudého venkovana ve slavného léčitele, bohatého a vlivného muže, který byl svými pacienty uznáván a obdivován, představiteli oficiální medicíny zatracován. Vincenz Priessnitz utrpěl v šestnácti letech vážné zranění, z něhož se sám vyléčil, veden svou intuicí a důkladným pozorováním přírody. V rakouském Slezsku založil v roce 1822 třiadvacetiletý Vincenz jednoduchý vodoléčebný ústav, který se během dalších dvaceti let stal vyhledávaným místem nejen "obyčejných nemocných" ale i evropské "lepší společnosti". Priessnitz léčil členy císařského dvora, generály, příslušníky evropské šlechty, spisovatele a básníky (N. V. Gogol). Byl pozván osobním lékařem člena císařské rodiny k poradě do Vídně. Během prudké epidemie cholery zachránil všech 21 nakažených, kteří se na něj obrátili, zatímco ranhojičům a chirurgům rychle umíraly desítky lidí. V roce 1846 byl vyznamenán C. a k. Zlatou medailí za zásluhy první třídy. Během svého života vyléčil na čtyřicet tisíc lidí. Film vznikl jako součást oslav 200. výročí narození Vincenze Priessnitze, které generální konference UNESCO zařadila do seznamu mezinárodních výročí pro rok 1999. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Film hodnotím kladně, především protože je to jedno z mála upozornění na kdysi opravdu slavné lázně a jejich ještě slavnějšího zakladatele a také krásu zdejší přírody. Samozřejmě se obsahově nevyrovná knize, ale kniha není tak lákavá a film se jí celkem dost drží. Rovněž se mi líbil výkon Martina Dejdara. ()
Zvláštní kombinace dokumentu (mluvení Pavla Linharta), polodokumentu (lidé v historických kostýmech a kulisách mají monology o tématu + koukají do kamery) a hraného filmu (vlastně všechno ostatní). A ono to překvapivě nebylo vůbec špatné. Sice teda ze začátku to bylo až moc dokumentární, ale jinak ok. Bohužel jediná sehnatelná verze je ta, ve které je jednohlasý anglický dabing, což je u českého filmu pro Čecha nebo Slováka dost divné. Pořád jsem se neustále snažil vnímat češtinu, co tam byla pod tím anglickým dabingem, ale v určitých chvílích to prostě nešlo. Nechápu, proč se ten film nedá sehnat normálně v češtině. Já na ten film vlastně narazil přes jednoho uživatele, který ve svém komentáři k Jarmareční boudě psal seznam nesehnatelných českých filmů - a tenhle byl mezi nimi, v té menšině, co se mi podařilo najít. A jsem rád, že jsem ho našel, protože se mi líbil, především tím svým poeticko-historickým vizuálem, který vypadá dost slušně, i přes to, že rozpočet film vysoký nejspíš nebyl. A taky ta příroda je zde nádherná a ty poetické záběry na vodu... Prostě jsem opět narazil na další, neprávem zapadlý a skoro nesehnatelný český film, co si to rozhodně nezaslouží. 4* ()
Na filmu se mi líbí jakým způsobem se inspiruje předlohou Miloše Kočky a rozvíjí ji formou hraného dokumentu (která u nás není příliš rozšířená). Také velice oceňuji rozvinutí historických perokreseb do animací. Obrazovou stránku filmu, bohatě využívající krásu Jesenické přírody, doplňuje velice příjemná hudba. ()
Nesmírně poctivě udělaný životopisný snímek, jehož žánr bych zařadil do hraného filmu s dokumentárními prvky. Výborná kamera Karla Hurycha dává snímku silnou atmosféru. Herecké výkony jsou velmi přesvědčivé. U Dajdara jeden z nejlepších, který jsem viděl. Jen si myslím, že režisér příliš kombinoval použité formy, což vedlo místy k nesourodě rozvolněnému vyprávění. Například použité animace působily jako z jiného filmu, některé pasáže zase vyznívaly jako divadelní inscenace. Jak jsem ale psal výše, vše drží pohromadě skvělý vizuál, dobrá režie a také Hladíkova hudba. ()
U mladých příznivců akčních filmů tento životopisný snímek pochopení asi nenajde. S citem vytvořený hraný dokument zaujme především vzdělání chtivé diváky a zájemce o lázeňskou léčbu z řad odborníků či laiků. Účast známých českých hereckých osobností dodává snímku zářivější punc značkovosti. Scénář a režie: Pavel Linhart ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama