Kolja

Pokud se někdo domnívá, že natočit oskarový film na kalkul je jako upéci housku v pekařské peci, dokazuje, že neví, o čem mluví. Pokud někdo Zdeňku Svěrákovi vytýká jeho ušlechtilé srdce a čistý cit, vnucuje mu cosi jemu bytostně cizího a do negativního sentimentu a voluntarismu - v tomto případě myšlenky - upadá sám. Scylla a Charybda ušlechtilého citu je pro Svěráka příznačná a do značné míry tuto křehkost něhy sdílí i jeho o poznání lidsky robustnější syn. Vzácná esence tohoto atypického mužství proto není méně mužnou, ovšem - alespoň v mé vzpomínce, která nemusí být zcela přesná - naráží o nezvládnuté věcné prolnutí šedesátých a osmdesátých let a tím do značné míry oslabuje hodnotu jinak výborného filmu. Přál bych si, aby má vzpomínka nebyla přesnou. Doznávám, že Zdeňka Svěráka si vážím jako nenapodobitelného velkého tvůrce a že mám rád jeho bytostně české, neokázale něžné lidství. Určitě nejsem sám. (05.11.2007)

Po všech sránkách skvěle natočený film. Všechno je vypiplané do toho nejmešího detailu. Svěrákům se prostě podařilo natočit film, jaký toho Oscara získat musel, jelikož na to má. Z mého osobního hlediska je však v Koljovi moc sentimentu, násládlosti (hlavně ta hudba chvílemi moc tlačí na pilu....tedy, na smyčce) a vůbec takové té snahy očividně diváka dojmout a pobavit ho roztomilým humorem (nic proti tomu, jenže Svěráci to v Koljovi až moc dávají najevo). Takže čtyři hvězdičky a ne jinak. (02.08.2005)

Američanům stačí opravdu málo. Před lety jsem viděl první polovinu a měl jsem dojem, že mi to stačí. Nyní jsem zhlédl Kolju celého a původní dojem se potvrdil, ta půlka stačila. Příjemně strávený čas s klasikem v dobře udělaném filmu, na osobním příběhu rozehrávajícím určitou českou tématiku (vztah k Rusům, emigrační roztrženost životů). Postava Šafránkové (ve finále těhotná!) tam nějak podivně plandá, Smoljakova radost z "ilegální činnosti" napřed sympatická, leč přetažená do trapnosti. Celek sice drží solidně pohromadě, ale přece jen příliš stojí na prvoplánovém efektu izolovaných momentek. (21.11.2011)

"Kolja, ty něboj sa, hlavně nikam něuběgaj, my si tě najdem. Zdravstvuj! Konec hlášení v ruském jazyce." Milej zlatej violoncellista Louka mě bavil jako skvělý lingvista, majitel čemodanu, sexuální loudil i kritik krav - těch zelených a nenažraných. I to zasazení příběhu do kontextu historických událostí se mi líbilo, ale taky jsem si bystře všiml, že se mě někdo snažil trošku citově vydírat a to já zase moc nemusím. (21.01.2018)

Kedysi zo školy chodili na ten film povinne. A puberťáci boli vo vytržení, lebo aj 15roční si pošmakovali pohľadom na Šuvadovú, ktorá sa predvádzala v scénke so Svěrákom a vykol jej prsník. To boli ešte časy, že na také sa čakalo, mládež sa bežne k nahote nedostala. Dnes jej leží všetko rovno v mobile a na prsníky kuž každý kašle. Kolja je stále pamätný film, výnimočný, pekný. Nepoviem krásny, lebo scénka s krásnou vlajkou je nezabudnuteľná a má úplne iný význam. (06.09.2022)