Obecná škola

Již klasický film se spoustou typicky Svěrákovských humorně - laskavých hlášek, které uvádím místo komentáře: "Ponechejte ho v chlapecké třídě." ... "Slovan jsem a Slovan budu! - Až jindy Lakatoši." ... "Opakuji: Neolizujte železné zábradlí!" ... "Je-li ruka nastřelena, tak v žádném případě." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Mp0Lt9-Oz1Y (25.11.2011)

Už v prvních okamžicích je na zlatem zalitých záběrech vidět, že Svěrákova Obecná škola je menzelovštější, než pan Menzel sám. Jeho herecké cameo je geniální a určitě to není náhoda. Nevím proč, ale při pohledu na čůrky na záchodcích, jsem si vzpomněl na nejrozkošnější menzelovskou scénu s pivem (Postřižiny). Ovšem během filmu jsem viděl i jiné asociace. Při jízdě na kolech s miminem - E. T. (i s hudbou); pohled dětí za sklem školního okna, na němž se odráží zlatavé slunce - Říše slunce (čili další Spielberg). Na leteckých záběrech na lokomotivu jsou vidět menší zkušenosti a malý rozpočet (nebylo k dispozici patřičné technické vybavení - si troufám tvrdit), ale zde bych se svými postřehy skončil. Svěrákovský příběh je to nádherný. Dvojsmysl se čmelákem a květinkou jsem pochopil až dnes a stal se mojí novou nejoblíbenější scénou. PS: Už se těším na Vratné lahve. (27.01.2007)

Obecná škola je nejsilnějším scénářem, který kdy Zdeněk Svěrák napsal. Film je sice natočen na výbornou, ale tak silný náboj by nedokázal potlačit snad ani Zdeněk Troška. Film je plný krásných reálných postaviček, plný jakoby skutečných historek a je dojemný, avšak nikoliv patetický. Skvěle vystihuje poválečnou atmosféru plnou naděje a očekávání lepších zítřků. Zároveň je prošpikován takovým humorem, s nímž se prostě musí každy identifikovat. Mě film oslovil také proto, že i já měl učitele, který nám čas od času uštědřil lepanec. Ale zároveň byl oblíbený a dnes vím, že se tenkrát choval správně. Obecná škola patří mezi nejlepší české filmy a je škoda, že nedostala Oscara. (29.10.2008)

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Nejlepší film Jana Svěráka a jedna z bestovek českého filmu devadesátých let. Který snímek, proboha, získal v roce 91 Oscara za nejlepší cizojazyčný film? Inteligentní dialogy, citlivá a půvabná režie, chytrý humor, sympatické postavy, starosvětský feeling a příběh, který má hlavu a patu. To stačí k dobrému filmu, ale Obecná škola má tolik drobných plusů, za které ji musíte mít rádi. Třeba temný podtón filmu, který mu dodává divákova znalost, co tyhle zamilováníhodné postavičky čeká v budoucnu. Nebo úchvatná pasáž s Dvořákovým Largem. Nebo sexuální apetit obdivovaného profesora Hnízda. Nechtěně hloupý ředitel v podáni Rudolfa Hrušínského. Eda, který je pojmenovaný po svém mrtvém bratrovi Edovi. Spousta kultovních hlášek. Jeden z mála filmů, u kterých mě nenapadají negativa. (13.02.2003)