Režie:
Jan SvěrákScénář:
Jan SvěrákKamera:
Ladislav ŠtěpánHudba:
Vendula KašpárkováVOD (1)
Obsahy(1)
Jana Svěráka známe především jako režiséra dlouhometrážních filmů. Hraný dokument Ropáci natočil Svěrák v roce 1988 jako absolventský snímek na katedře dokumentárního filmu pražské FAMU. Sugestivní vyprávění pojednává o fiktivní vědecké výpravě za neznámým živočichem, ropákem, jehož existence odporuje veškerým zásadám normálního života ve zdravé přírodě. Závažný ekologický problém je zde podán zcela naruby; příběh je přitom líčen tak věrohodně, že mystifikace je takřka dokonalá. Pro tyto mimořádné kvality byl film vyznamenán kromě jiných cen i studentským Oscarem. Další ceny: Zlatý drak + Cena OIRT Krakov 1988, Cena za nejlepší režii – Parma 1989, Hlavní cena festivalu Odense 1991. (Česká televize)
(více)Recenze (277)
Ropáci sú také ritnaté potvory žijúce výhradne na extrémne znečistených a smradľavých miestach ( uholné doly, rómske osady, alebo poľské supermarkety ) a živiace sa gebuzinami na ropnej báze. Hlavne nech je to riadne mastné a vysokooktánové. Kedysi dááávno som to ako malý náhodou videl v telke a samozrejme som si myslel že je to naozaj naozaj. Potom som chvíľu len tak užasnuto sedel a tuho rozmýšľal o tom ako môže vôbec niečo také žiť. Dnes som na to náhodou narazil opäť a aj keď už dávno viem že ropáci sú len výplod fantázie, prišlo mi to rovnako fascinujúce, dobre natočené a vysoko zaujímavé. Bolo zábavné keď tam tí vedci kŕmili malého ropáčika benzínom z fľašky a nechali ho inhalovať dym z výfuku. Zaujímalo by ma či sú ľudia ktorí fetujú lepidlá nejako geneticky spriaznení s filmovými ropákmi, trebalo by to rozhodne preskúmať. ()
"Po večeři jsme začali s pitvou." Zdravím Vás, lidičky. Jsem Petroleus mostensis, alias Ropák bahnomilný. Narodil jsem se v severních Čechách, můj tatínek s dědečkem natáčí filmy a moje maminka je dcerou ilustrátora Maxipsa Fíka. Přebývám na samotném dně povrchového dolu, kde řvu jako Vilém Čok, ale plavat chodím do nedalekého odkaliště. Mezi mé koníčky patří lelkování, ježdění po dopravníkovém pásu kolesového velkorypadla, nebo návštěvy rekultivace ve které okusuji umělohmotné zábaly kolem stromků, protože mi chutná polyetylen. Nejraději mám však dvaadevadesáti oktanový benzín, jenže většinou seženu jen běžný motorový olej. Taky bych rád navštívil Prahu, koncertuje tam totiž má oblíbená skladatelka Vendula Kašpárková ze skupiny "Stromboli", ovšem pořád nemohu nasát ten správný ozón, takže jestli mě máte rádi, nejezděte elektromobily, nepoužívejte solární panely, netřiďte odpady, nesázejte stromy, nevolte zelené. To by bylo ode mne asi tak všechno. Buďte zdrávi, hodně štěstí! P. S.: Milý pane Nedbale, přijměte mou omluvu za ty vaše holínky, ale byly dobrý. ()
Jako úvod do světa filmu je to hodně velká paráda. Dokonce to ve světě vzbudilo velký ohlas a lidi tomu věřili. Já tomu taky věřil, když mi bylo asi deset. V patnácti jsem si říkal, jaká to je sračka. Ve dvaceti a dál je to parádní satira, která si bere na paškál jak životní prostředí, tak stupiditu lidí. 95% ()
„Ty ropáci koušou, to jsou vám takové zuby klimatický.“ Proste len ďalší dôkaz, že ak chcete robiť filmy, nepotrebujete rozpočet ale dobrý nápad a zopár ľudí okolo, na ktorých sa dá spoľahnúť. Svěrákov česko-slovenský krátkometrážny dvadsaťminútový počin z roku 1988 má vynikajúcu, miestami až hororovú, atmosféru, kvalitné technické „dokumentárne“ spracovanie (pôsobivá výprava, hudba, ropáci, presvedčiví herci, akustický prejav tajomných záhadných ropákov) a pôvabná mystifikačná hravosť; človek by takmer začal uvažovať, či ropáci naozaj neexistujú. Prvá polovica na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=bN4DR9zywrs a druhá tiež: http://www.youtube.com/watch?v=JrmoBuzeVGQ&NR=1 ()
Jan Svěrák začal velmi dobře. Natočil krátkometrážní, avšak velmi uvěřitelné sci-fi o živočichovi z mostecké uhelné pánve, který si libuje v tom svinstvu, jež nám sice neprospívá, ale k životu jej potřebujeme stejně. Jak jsem napsal, jde o tu uvěřitelnost, protože tým, který film představuje, je složen z vědců a dokumentaristů, takže je to takové fiktivní National Geographic. Genialitu tohoto díla dokazuje fakt, že jsou lidé, kteří si opravdu myslí, že ropáci existují. ()
Galerie (16)
Photo © 40. Letní filmová škola

Zajímavosti (12)
- Ekologie v té době v socialistickém Československu, kde bylo všechno v pořádku, byla tabu. Jan Svěrák si proto nastudoval závěry posledního sjezdu KSČ, kde našel větu „o ekologii by se mělo hovořit“. To udělal proto, že kdyby snímek chtěli zakázat, mohl argumentovat „ale v závěrech strany je, že je o ní třeba hovořit“. (sator)
- Točilo se u elektrárny Tušimice a v exteriérech Severočeských dolů. (sator)
- Když byl Jan Svěrák pozván do USA k převzetí studentského Oscara, byl v prezenční vojenské službě. Už to byl velký problém, který v součinnosti řešili různá ministerstva, zda jej do kapitalistické ciziny pustit. A když přišlo překvapivé ano, přišel rozkaz dostavit s k veliteli pro věci politické.Tam byl proškolen z oblasti špionáže, že nesmí sdělovat nikomu tajné informace o armádě. Když režisér odpověděl, že ale žádné nemá, dostal tedy rozkaz, aby jim řekl co ví, ale po návratu do vlasti musí všechno nahlásit. (sator)
Reklama