Režie:
Jan SvitákKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Josef DobešHrají:
Jaroslav Vojta, Karel Hradilák, Jiřina Steimarová, Jiří Dohnal, Terezie Brzková, Antonie Nedošinská, Jarmila Beránková, Theodor Pištěk, Eman Fiala (více)Obsahy(1)
Jednou z nejrázovitějších pražských čtvrtí bývalo kdysi Podskalí. Proužek země od vyšehradské skály k Emauzům býval domovem svérázného lidu, kterému obživu přinášela řeka. Byli to rybáři, lodníci, dřevaři, voraři a ledaři, hrdý nárůdek se svým specifickým dialektem a prastarou tradicí. Z jeho lůna vzešel i legendární pražský primátor František Dittrich, který se zasloužil o rozvoj Podskalí i pražské paroplavby. Dnes už Podskalí v jeho původní podobě nenajdete. Nejen přehrady na Vltavě, ale i stavba navigace na nábřeží smetla nízké domečky. Zůstala jen výtoňská celnice, znamenitý profesní spolek Vltavan a pár písniček. A také film režiséra Jana Svitáka Poslední Podskalák, který vypráví o lásce, rodové cti, hrdosti a poctivosti. I když Jan Sviták natočil konvenční milostnou historku s povinným happy endem, podařilo se mu navíc zachytil duch Podskalí a Podskaláků. Kameraman Jaroslav Tuzar působivě zaznamenal nostalgický půvab Vltavy i Vyšehradu. Ve filmu si zahrála řada znamenitých herců – Jaroslav Vojta, Karel Hradilák, Jiřina Steimarová, Terezie Brzková a Antonie Nedošinská. Theodor Pištěk a Eman Fiala v rolích vorařů zpívají oblíbené písně „Mám domeček pod skalou“ a „Podskaláčku, pozor dej“. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Ať to v Čechách jak chce chodí, Podskalák vlasti své nikterak se neodrodí. Heslo starých Podskaláků, původních obyvatelů této rázovité osady, rozkládající se mezi dvěma pražskými mosty za Štítkovskými mlýny, měl na paměti s největší pravděpodobností také Jan Sviták, režisér a jeden z nejvlivnějších mužů protektorátního filmu, který se patrně pod vlivem neradostných událostí rozhodl vrátit ke starým tradicím a k zaniklému pražskému řemeslu. Podskaláci, to byli většinou lidé nemajetní, ale upřímní a neobyčejně houževnatí; většina z nich se záhy přimkla k těžkým a nesnadným podmínkám těsného soužití s řekou. Voraři, ledaři, rybáři, převozníci i obchodníci s dřevem. A právě o nich a o jejich životech, obyčejných i pozoruhodných, vypráví Svitákův film, jediný svého druhu. Vedlejší dějová linie, přinášející divákům žádaný romantický pel mládí a nešťastné lásky, nachází svůj protipól ve výrazných vlasteneckých reminiscencích; už úvodní flashback, tedy návštěva vyšehradského Slavína s hroby Němcové, Sládka a Čecha, doprovázená nezaměnitelnými tóny Smetanovy Vltavy, vzbuzuje silné emoce a naznačuje leccos o zakázaných možnostech českých filmařů v nelehkém období nacistické okupace. Na vrub úspěchu připadají také herecké výkony – za všechny stačí připomenout alespoň Antonii Nedošínskou a Theodora Pištěka, jenž za svou parádní roli bodrého voraře obdržel prestižní Národní cenu, která v jistém smyslu skládá hold mimořádnému hereckému umění tohoto velikána, kráčejícího s neobyčejnou vitalitou přes dvě dekády ve službách české kinematografie. Genius loci, mizející opar jedné z nejvýraznějších kapitol v dějinách města pražského, zůstává úsměvnou i tesknou vzpomínkou, vzdávající tímto filmem skromnou poctu lidem z Podskalí. ()
O vyhynutí Podskaláků se točí filmy těžko, proto je tenhle ojedinělý, a žádný další režisér si už na podobnou látku netroufl. ()
Klasické schéma protektorátních filmů dodrženo. To, že jsou sem vloženy vlastenecké prvky je sic odvážné a jistě chválihodné, ale kvalitu snímku to neudělá. ()
Místy hodně dráma, ale ve většině času příjemná, ale průměrná stará romantická komedie. Potěší především Jiří Dohnal, zaujme nečekaný konec jeho filmového otce kriminálníka. Dobrá podívaná na zimní večery. ()
Těšil jsem se na pohodu starých zašlých časů a místo toho uřvaný hysterický Vojta se svým moravským tý, tý jeden tý... ()
Pamětnický snímek z období okupace je napůl drama, napůl komedie. Dramatickou stránku představuje osud nezdárného syna Václava, kterou humorem vyvažuje jako otec Jaroslav Vojta a s ním trio Pištěk, Fiala a Nedošínská. Naivní duo Steimarová, Dohnal obohacují film o romantickou složku. Máme z toho období mnohem kvalitnější komedie, ale díky tomu, že tato se do programu televize dostává jen velmi zřídka, potěší i dnešní diváky včetně mne. ()
Jan Sviták natočil dobrý film, ktorý zapadol do doby vzniku filmu. Pekné herecké obsadenie kde kraľovala dvojica A.Nedošinská a T.Pištek. Film sa zaradil do klasiky českých filmov. Hodnotím 60%. ()
Taková milá limonádka podepřená výborným hereckým obsazením Vojta - Pištěk - Nedošinská a s jednou z nejhezčích hereček prvního desetileté českého zvukového filmu Jarmilou Beránkovou. Sice jsem zpočátku usínal, film jsem znal z dřívějška, ale s vědomím, že scénáristé nenechají domek starému domácímu Čermákovi sebrat, jsem dokoukal. Na druhou stranu, bylo tam opravdu dost věcí, které se v životě nepřiházejí. No, na dobu svého vzniku - leckterá slečink v kině si poplakala... ()
"Komu budete přednášet? .. Rybářům vo tom, že ryba, ač ženskýho rodu, je zaplať pánbu nemá!" Průměrné černobílé komediální drama. ()
Klasika s nezbytným mravním ponaučením. Prvorepubliková dikce mě vždycky zaručeně rozesměje a Vojta je v tom nepřekonatelný. ()
Ani zábavné, ani k pláči. Takový obyčejný film se slabší zápletkou, který mne moc nebavil a proto to nízké hodnocení. A to ještě víceméně hodnotím pana Vojtu. ()
O existenci podskaláků jsem neměl vůbec tušení. Film to není špatný, obohacený navíc o drama mezi synem na šikmé ploše a láskou mladých lidí, které není zpočátku přáno. Je to sice doplněné naviním koncem, kdy hlavní hrdina říká: "Lásku si ale vzít nedáme." Ovšem v roce čtyřicet byla jiná doba a fungovalo to. Kvalitní herci a zamotaný příběh, té komedie ale moc nečekejte. ()
Průměrná komedie chvílemi trochu romantiky,trochu dramatu ale na druhou stranu tam bylo i pár vtipných scén a to díky trojici Nedošínská,Pištěk,Fiala. ()
Taková dobovka pro milovníky Jaroslava Vojty a Podskalí. Zpočátku hodně patosu, ale jinak všechno v jednom tak, jak to život přináší. A hlavně? Konec dobrý!-) ()