Pád nebes

Psychiatrická léčebna a v ní blázni. Blázni, kteří touží, přemýšlí, milují, fantazírují, jednají přímočaře pod vlivem svých stavů. A pak jsou tu ještě ti na druhé straně, ti "normální". Taky touží, přemýšlí, milují .... ale i podvádějí, lžou, opouštějí. Dva světy sami pro sebe se někdy řízeně někdy náhodně proplétají .... jako míček, který podle Reidara může za určitých okolností proletět zdí. Laskavé, křehké a odzbrojující norské překvapení a možná jím ani není, možná záleží jen na míře divácké deformace "popcornem" a ochotě nechat se okouzlit něčím novým. Maria Bonnevie (pacientka Juni) mi byla strašně povědomá a teprve po nahlédnutí do její filmografie, jsem si vzpomněla, jak mě kdysi zaujala její fatální Dina (v Dině) a vím, že půjdu po dalších filmech s touto skvělou herečkou. (05.05.2006)

Celkem prijemny film v poklidnem ( skandinavskem ) tempu. Filmy tohoto typu mam moc rad, cerny humor, absurdni situace, kvalitni herecke vykony. Komu se tento snimek libil, at se podiva na dansky film Adamova jablka ( nekolikanasobne lepsi ). Trosku mi zde vadila az prilisna predvidavost deje, co se stat melo, stalo se ( vyhorela benzinka, Juni se nekoho dotkne-koho asi?, micek proleti skrz zed... ). Nebyt vynikajici postavy pani Ruud a nemit slabost pro seversky film, hvezdicku uberu. (21.03.2009)

"Každý z nás je tak trochu blázen. Všechno záleží na společensky tolerované míře bláznovství." Severská kinematografie mě málokdy zklame a v tomhle případě to platí dvojnásobně. Skvělé herecké výkony snad úplně všech, kteří se v rolích ztracených lidiček v psychiatrickém ústavu, ale i mimo něj potýkali s nějakou bolestí svého srdce, nebo s nějakým jiným problémem. Úžasně lidské a citlivé, chvílemi až absurdní (jediné, co mně dost vadilo, byla Riedarova mamka s Ottou), nicméně souhlasím s tím, že do komedie a rodinného žánru bych to osobně nezařadila. Velmi příjemné překvapení od neznámého Gunnara Vikeneho a já to určitě všem doporučuju. (07.12.2012)

„Už tu nemůžu zůstat. Neuvědomil jsem si, jak těžké je být šílený.“ Zůstat při plném vědomí u téhle šílenosti je tedy výkon. Rádoby vánoční film, rádoby rodinná komedie z prostředí psychiatrie během svátků nemá prakticky jedinou sympatickou postavu, zato pocitem trapnosti a zoufalými hereckými výkony přebývá téměř neustále. Jediný relativně normální zůstal tady Kim Bodnia, který bohužel taky hraje o dvě až tři třídy níž oproti slavným dánským filmům 90. let a nechtěně se tu přidává ke šmíře kolem. Proti absurdnímu humoru a komediím se sešlostí různě svérázných postav vůbec nic nemám, naopak si v nich docela i libuji (viz. třeba Mockyho filmy), ale tohle mi připadalo jen nudné, zoufalé, těžkopádné a kýžená scéna se stařenou a psem až jako vrchol nevkusu. Asi jednou jsem se zasmál u hlášky o úderu lampou a ještě dvakrát nevýrazně pousmál, jinak ten humor na mě nefungoval. A nefungoval na mě Pád nebes ani jako drama. Opravdu zlatý Poiré se svým Ježíškem, co je neřád! :o) Nikdy více. [20%] (22.12.2022)

Zaujalo ma to menej ako som čakal. Taký priemerný a hrozne povrchný film, ale niektoré momenty v súvislosti s hlavnou hrdinkou sa vydarili. Film si zakladá hlavne na vykreslení jednotlivých postáv, z ktorých ani jedna nepôsobí normálne, vrátane Kima Bodniu. Keby to malo nejaký väčší zmysel a význam určite by to zaujalo viac. Takto len priemer. 60/100 (27.05.2018)