Srdce v celofánu

Nemusí pršet, stačí když kape. Ale někdy ani to ne. Scénáristé se tentokrát obklopili velkým neumětelstvím a na papír postupně vyskládali jakýsi výprodej z červené knihovny. Intriky, hry lásky šálivé, podvody a falše. Nutno dodat, že ani renomovaní herci si nevěděli rady s prostoduchým obsahem tohoto filmu – Jiří Plachý byl, k velké nelibosti divadelních kritiků, nucen sehrát poněkud trapnou milovnickou roli, Zita Kabátová se tu převtělila ve svůdnou dračici, která upoutává spíše přehlídkou lehce skandálních kostýmů. Milovníci tehdejší popmusic ovšem dokáží ocenit alespoň osobnost R. A. Dvorského, který se objevil v jedné z úvodních scén. (04.10.2008)

Opravdu by mne zajímlo, koho napadlo dát v televizi u příležitosti 95. narozenin Zity Kabátové tento podprůměr. Já chápu, že nechtěli vysílat nějaký ohraný i když kvalitní film jako je třeba Přednosta stanice, ale toto? Vždyť je to pitomost toho největšího kalibru. Za vše může zejména stupidní scénář, mimochodem takhle blbé dialogy jsem opravdu neviděl, od toho se pak odvíjejí i další nedostatky jako herecké výkony či mátožný děj. Dívat se nechá snad jen na tu krásnou Zitu. (01.06.2008)

Znáte to, bohatý soukromník v tomto případě Jiří Plachý a chudá dívenka kterou hraje Marie Glázrová, mezi nimi prázdno, i když vlastně ne, ještě tam byla přeci náročná milenka tanečnice Nina (docela dobrý výkon v podání Zity Kabátové). Téma které bylo v těchto letech zcela běžným a nenáročnými filmaři i často vyhledávaným. Jen si vzpomeňme kolik žánrově podobných filmů na toto téma vzniklo. Bohužel jdou tak trochu skrz mě. Tak to je tak zhruba "Srdce v celofánu" a když ne v celofánu tak v soumraku, na kolejích (opět Jan Sviták) nebo za písničku, všechny laděné zhruba tak na stejné vlně, a všechny zrovna ne moc valných kvalit. O něco lepší než film "Pozdní máj" před týdnem, ale přesto nepodařených melodramat z té doby bylo víc než dost a radši bych se jich už pro příště vyvaroval:-) Malé plus za R. A. Dvrorského se svým bandem a za skladbu "Láska je lež". (10.05.2006)

Dohromady tento slepenec scén a nejpodivnějších fabulí netvoří žádný filmový rámec. Marvan ukazuje, že ne vždy dokáže zahrát dobře (ikdyž tady neměl moc co hrát), Glázrová se stále ještě hledá, dialogy herců jsou neuvěřitelné, prkenné, teatrální. Všichni přehrávají, kde jen můžou. Jediné, proč má cenu se na toto dílko kouknout, je Zita Kabátová. Tak půvabnou, plnou sex appealu, vášně a zároveň v nadmíru záporné roli ji nikde jinde neuvidíte. Role podvraťácké svině ji seděla - srovnat se to dá pouze snad s její negližé rolí v komedii "Provdám svou ženu" z roku 1941. Dále musím ještě dodat, že je zde možnost zřít i Jiřího Plachého st. - a bez servítků dodávám, že je to snad nejhorší český herec minimálně protektorátního a prvorepublikového filmu, ne-li vůbec. Jeho nijaký herecký výraz byl otřesný - tvářil se zde stejně, když ho nařkli z krádeže, jakož i tehdy, když flirtoval s Glázrovou a tato maska mu vystačila i na ostatní scény. Hrůza. (15.11.2013)

Podprůměrné dílo i své doby, v němž vynikají herecké výkony Jiřího Plachého a Jaroslava Marvana. Za zmínku stojí ještě některé scény z venkova a úvodní hudební vystoupení Rudolfa Antonína Dvorského. Červená knihovna není a nebyla prázdným pojmem a tento film to dokládá až příliš jednoznačně. Útěchou může být - v duchu známého úsloví, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř - že se točily filmy ještě horší a ještě více neumětelské. (01.06.2008)