Old
Čas
Old
Old
Old
Old
Režie:
M. Night ShyamalanScénář:
M. Night ShyamalanKamera:
Mike GioulakisHudba:
Trevor GureckisHrají:
Gael García Bernal, Vicky Krieps, Thomasin McKenzie, Rufus Sewell, Alex Wolff, Eliza Scanlen, Abbey Lee, Ken Leung, Nikki Amuka-Bird, Aaron Pierre (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Pro rodinu s dvěma malými dětmi to měla být dokonalá dovolená. Luxusní hotel v tropickém ráji a hoteliérův tip na tajnou pláž coby potřebná špetka dobrodružství. Na první pohled ta pláž opravdu nemá chybu – je nádherně písčitá, obklopená skalami a blankytně modré moře láká k tomu, abyste do něj okamžitě skočili. Na druhý pohled už to tak ideální není, protože z přítomnosti dalších opalujících se turistů je jasné, že podobný „tajný“ tip dostalo mnohem víc lidí, i když pořád nejde o nic, co by mělo rekreanty znepokojovat. Trable v ráji se projeví až ve chvíli, kdy děti na pláži najdou opuštěné věci patřící jiným hostům hotelu a z moře vytáhnou mrtvolu. Než se z prvotního šoku vzpamatují, čeká je mnohem větší otřes – všichni náhle nevysvětlitelně rapidně stárnou, což je patrné zejména na dětech. Tam, kde před chvílí stáli dva prckové, jsou teď vyděšení teenageři na prahu dospělosti. Všem na pláži je záhy jasné, že pokud se chtějí dožít večera, musí okamžitě vypadnout. Jenže to nějak nejde… (CinemArt)
(více)Recenze (437)
// Shyamalan si prostě chtěl udělat hezkou rodinnou dovolenou, tak vytáhl jeden starej francouzskej komiks, vykradl z něj to jediné, co na něm bylo nejspíš zajímavé, a vyrazil na pláž. Já ale do kina vyrážet, stejně jako v případě Skleněného, raději neměl. Naprostá ztráta času, která si nezaslouží ani tenhle trapný pun. 4/10 ()
Klasicky zajímavé Shyamalanovy kameramanské fígle v úvodu a hezká myšlenka “zestárnutí spolu” kolem dvou postav. Všechno ostatní ale špatně. Čím více se film snaží být vážný a děsivý, tím více vzbuzuje úsměv na tváři. A absolutně se mu nedaří diváka vtáhnout, uvěřit a prožít události s postavami. Pointa řekněme že OK, ale rozpaky z dětinské naivity v uchopení předešlého dění nezachrání. ()
Je pozoruhodné sledovat, jak Shyamalan postupem let přišel o určité tvůrčí jistoty (od Stalo se je to jednoznačně vedení herců, kdy ne každý funguje pro danou postavou, jak by bylo třeba). Přesto, i v jisté nedokonalé formě imitování sebe sama, tam Shy pořád je. Stále umí budovat napětí, pokládat správné otázky a vodit za nos. Jen mu to někdy vychází lépe (The Visit) a někdo hůře, což je příklad Času. Pořád mě to ale coby žánrová hříčka v pohodě na ty dvě hodinky zabavilo. Mám ale pocit, že v případě podobného konceptu by Času více slušel seriálový formát, kde by šablonovité postavy měly čas na to opravdu ožít. I tak ale solidních 70 %. ()
V podstatě celý film jsem se obstojně bál a ani chvíli nenudil, užíval si vizuálu, pokusů o útěk i mnoha (záměrně) bizarních okamžiků (těhotenství), i objasnění, proč se to všechno děje, mě zaujalo, jen tři věci mi vadily - necítil jsem žádné sepětí k dost povrchně nahozeným postavám a katarze, vyústění příběhu na mě vůbec nefungovalo, emoce se spíš nedostavily. A last but not least - je vážně věčná škoda, že pro Shyamalana už neskládá James Newton Howard. Ne, že by v jeho snímcích byla teď hudba nějak výrazně horší (obzvlášť Skleněný je fajnšmekrovej), ale takhle kongeniální spojení režiséra a skladatele byla škoda po tolika úspěšných letech roztrhnout. ()
Tohle na papíře zní daleko líp, než v reálu. V prvních minutách je to mysteriozní až běda a říkáte si, proč to má tak rozporuplné hodnocení? Jenže pak se rozjede obrovské množství nelogičností, ve kterých se úplně každý chová jak kokot. A Vám to finálně dojde. ()
Tak nám M. Night Shyamalan po strašidelném větru servíruje strašidelné skály. Jeho novinka má bohužel blíž ke Stalo se než k Šestému smyslu, Rozpolcenému nebo dokonce Vyvolenému. Minimálně v tom, jak sebevědomě působí navzdory tomu, jak moc je debilní. Čas je vlastně film k ničemu a mě fascinuje, že si to nikdo při natáčení neuvědomil. Pracuje s jednou jedinou myšlenkou, kterou provařily trailery a komu se vyhnuly, ten ji rozklíčuje po pár minutách (jsme na pláži, kde se rychle stárne) a tím končíme. Shyamalan neumí vytvořit hrůzu nebo děs, ani navodit mysteriózní atmosféru. Prostě řekne, jak to je a pak se jen čeká, jestli to dopadne dobře, nebo špatně. A celé to zakončí povinný zvrat, který když přišel, tak už jsem se ofrňoval, protože jsem místo něj vyhlížel závěrečné titulky. Hlavní problém Času je však jeho prázdnota. Ono tu fakt nic krom toho stárnutí není. Veškeré pokusy o drama a o to, že hrdinům dochází, jak málo mají času na to, aby si vyřešili problémy, o nichž nemluví, mizí do ztracena. Místo toho se neustále opakuje to, co už bylo třikrát řečeno a vysvětlují se pravidla fungování pláže a toho, co se na ní vlastně děje. Navzdory tomu, že každý, kdo u Času neusnul, to už všechno hodinu ví. Čas je na sto minut roztažený dobrý nápad. Nápad, který se nikdo snad ani nepokoušel přetavit do filmu nebo scénáře, který mohl by těch sto minut fungovat. Je to nudná, hloupá a odfláknutá věc od režiséra, který se už podruhé v kariéře (nebo možná potřetí, pokud počítám Skleněného) stal zajatcem vlastního ega a pocitu, že je vypravěčský génius. Trapný film. ()
║Rozpočet $18miliónov║ Tržby USA $48,242,510║ Tržby Celosvetovo $90,112,510▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ škoda, ťa preškoda, zas nevyužitý potenciál... Nuž tešil som sa, Shyamalana obľubujem, aj keď niekedy nešťastne zakopne o nejaký ten komerčný flák (Po zániku Zeme, Posledný vládca vetra) a potom na nás vypustí len všedný priemer. No ale toto mala byť čisto jeho parketa ale akosi nevydalo. Príde to také necelistvé, nedozreté. Nestrhne to ako iné jeho skvosty, ktoré dostávajú do kolien. /60%/ ()
Shy to zase dokázal! Ne, nenatočil dobrý film, to ne – ale opět dokázal zajímavý námět utopit ve scénáři plném nesmyslů, a hlavně přehršli motivů. Nutnost vzít logiku jeho filmového světa na milost, tu by člověk i měl – ale když Shyamalan sám pořádně neví, jestli točí snové podobenství, hororový survival, nebo paranoidní thriller, tak opravdu není kde brát. Ne všechny nápady jsou špatné, leckteré musely na papíře vypadat dobře, navíc se v první polovině daří udržet atmosféru neustále přítomné hrozby, jak známe třeba od Jordana Peelea. Jakmile se však klubko nápadů začne rozplétat, z řady důvodů jsem měl pocit, že se dívám na spin-off Ztracených; se vším protivným, co to znamená. Rozbor toho, co chtěl autor říci, by byl zajímavý, ale bohužel i o poznání zajímavější než film samotný. A na to už jsme u něj bohužel až příliš zvyklí. ()
Ztráta času...béčkový námět stojící na premise, že někde na světě existuje místo - pláž, pro které neplatí přírodní ani fyzikální zákony, je umocněno nepovedeným castingem a plaváním v korálovém tunelu, v němž netřeba dýchat, ač je to pod vodou...plus několik dalších lapsů logiky... ()
(klasické Shyamalanovské třiapůl*) ()
„NA TÉTO PLÁŽI SE DĚJE NĚCO S ČASEM…“ Skupinka lidí na pláži je vystavena nevysvětlitelným situacím. Začíná to mezi nima kurevsky jiskřit, ale vzhledem k časovým možnostem je třeba se pokusit vymyslet řešení… Taková zajímavá hra. Trochu LOST, trochu Kostka (či tomu podobný kraviny), trochu… prostě pak hlavně přemejšlím, co že jako mi chce autor říct. Takový psycho drama s místy spíš pitoreskními hororovými okamžiky. Zajímavý i tím, že tentokrát (asi po druhý?) Shyamalan využil k sepsání scénáře nápad někoho jinýho. A to vyznění? Prostě pokračuje ve svý tradici… takže jo, zajímavý. Určitě jeden z jeho lepších filmů. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiks „Sandcastle“, kterej v roce 2010 vytvořili Pierre Oscar Lévy a Frederik Peeters, neznám. 2.) Stará mi u moře zestárla. /// Thx za titule „Saurix“. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Něco nového a jiného než ostatní filmy...krásná pláž... ale film byl utahaný...50% V kině bych se zbláznil. ()
Shyamalanův originální a ambiciózní Thriller nevytěžil naplno ze svého potenciálu. Námět je bez debat nápaditý a zajímavý. Pláž, kde skupina lidí začne stárnout je hodně fajn a trochu zamrzí, že se režisér držel při zemi a nešel moc do extrémů. Z těch všech lidí, co zde zemře neutkví v paměti nikdo ( Možná jen jeskynní lámavá scéna- ta byla vynikající), ale na horor je těch prvků docela málo. Závěrečný zvrat je docela uspokojivý a racionální, ale dech úplně nebere. Vyloženě jsem se nenudil, na jedno odpoledne je OLD v pohodě strávitelnou žánrovkou, která si pozornost zaslouží, ale chtělo to větší důraz na samotnou látku a divokost. Příběh 4/5, Akce 2/5, Humor 0/5, Násilí 1/5, Zábavnost 3/5 Hudba 2/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 3/5, Emoce 1/5, Herci 3/5. 6/10. ()
Tie 4* nie sú čisté. Na Shyamalanove pecky Šiesty zmysel a najmä Znamenia sa Čas predsa len očividne nechytá. Ale tri by boli málo. Na to som si túto drsnú jazdu príliš užil a odmietam sa hrať na to, že nie len preto, že je v móde robiť si z tohto (možno až príliš?) originálneho tvorcu srandu. Možno mám len slabosť pre izolované pláže (The Beach House, Long Weekend, Pláž, Smrtiaci príliv). Bavili ma herci, aj keď žiadny z nich nepodával strhujúci výkon (niekedy ale stačí, keď je herec „iba“ dobrou súčasťou celku). Bavilo ma počúvať dialógy. Vedel som sa vcítiť do kože postáv, ktoré o danej problematike tušili toľko, čo ja. Teda veľké nič. Zaujalo ma viacero skvelých nápadov (hrdza). Nedokázal som dostať z hlavy sériu značne nepríjemných momentov (zlomeniny, nádor). Dostavilo sa (prekvapivo?) i dojatie. A páčil sa mi koniec, kde sa všetko začalo vysvetľovať (ale nie ÚPLNE všetko, nejaké tajomstvá je v kvalitnom príbehu rozumné ponechať). Snažil som sa detailne nevedieť, čo vlastne idem pozerať, a to radím aj vám, aby ste boli príjemne prekvapení nepredvídateľným scenárom a nečakanými momentmi, ktoré sú absolútne absurdné, ale Shyamalanovi sa ich zázrakom podarilo natočiť spôsobom, že na ne nezabudnete. ()
Vlastne jsem asi cekal vetsi pruser. Jasne, celej dej by vystacil tak na jednu epizodu Akt X nebo Verte neverte, Shyamalan to natahuje na 100 minut a tolik deje tu fakt neni, ale po nudnym zacatku se na plazi sejde vcelku fajn parta lidi, napeti hezky graduje, nektery sceny jsou vyzivny a konec nastesti neni tak stupidni, jak jsem se obaval, i kdyz verohodny to taky moc neni. Takze za me nakonec vlastne spokojenost. ()
V první řadě se omlouvám, že sem se tak dlouho neozvala. Důvody zde řešit nechci a nebudu, každopádně ne, nevysrala sem se na vás a děkuji všem za zprávy, pokusím se každému postupně odpovědět, jen žádám neptejte se mě, co se stalo. Díky moc lidem, co se o mě báli, vážím si toho a teď, jako by se nic nestalo, se vrhnu na tento sqost, takže - Čas je film, u kterýho sem opravdu neměla žádnej problém vžít se do postav, protože se mi dělo to samý, co jim. Sice mě osobně ShiTmalan okradl "jen" o 110 minut života, takže to mám lepší, než parta, co chcípala na pláži, každopádně trpěla sem dost podobně. Ono čumět skoro dvě hodiny na to, jak nám skupina těžkých intelektuálů - např. doktor vysvětlí zestárnutí harantů o, cca, 5 let tím, že je asi píchnul infikovanej komár atd. - je opravdu mučení, který bych za střízliva nedala. Prostě a jednoduše parta totálních retardů, kde jediný člověk s IQ je asiat (za to 1*, konečně nás někdo ve filmu vyzdvihnul a já mohu těžce machrovat) běhá po pláži, omdlívá, hysterčí, běhá po pláži, omdlívá, hysterčí, běhá do vody, topí se, hysterčí, leze po skále, padá, umírá, hysterčí a do toho všeho Rufus touží každýho na pláži opíchat svým žabykuchem aniž by to, krom člověka do kterýho zrovna píchá, někoho vlastně sralo. Jedna holčina stihne vyrůst, zaprcat, porodit a umřít v jeden den, další se rozloží na atomy, doktor Rufus zarezne, modelka utrpí asi tak 55ti násobnou zlomeninu rukou a naroste jí hrb jak Zvoníkovy od Matky Boží...Fuck to někdo dokázal brát vážně? Kdybych byla víc zhulená, tak u toho chčiju smíchy, takhle sem jen kolosAnálně nasraná co mi to zas Buddha hodil do cesty za píčovinu. ()
Zajímavý nápad není tak nosný, jak si Shyamalan asi myslel a první dějství trvající dvě třetiny filmu prostě nefunguje. Třetí hřebíček do rakve jsou od začátku nesympatické postavy. Dívatelné to ve výsledku sice je, ale návrat do někdejší formy se opět ani náhodou nekoná. ()
Už je to nějakých deset let, co špatnost M. Night Shyamalana začala být takové klišé, že se to vše otočilo na ruby a začalo být módní v něm hledat netušenou kvalitu, kterou burani nevidí. Což je moc fajn koncept, nechápejte mě špatně (já jsem zastánce obou muzikálů Toma Hoopera), ale mně prostě jeho filmy přijdou dál pitomý. A to i když se vehementně snažím chápat jeho stylizaci a jeho jedinečný rukopis, na který nemohou být uplatňovány nějaké standardní normy. Jenže co na ně teda uplatňovat? Z jakého úhlu mají přinést zážitek? Old má hodně jeho neřestí. Toporné dialogy, absurdní návodnost, nepřesvědčivé scenáristické konstrukce, budování urážlivých karikatur, které máme nenávidět, a v tomto případě i nekonečně dlouhý začátek. Ale zároveň je to první jeho film za dlouhou dobu, u kterého opravdu cítím nějakou kýženou emoci nad rámec nezáměrné směšnosti, některé momenty byly opravdu tísnivé a v mnoha ohledech je to odvážnější, než by mě napadlo, že může být. Neudělám tu chybu, abych si poslechl nějaký rozhovor s ním, protože jeho megalomanské mesiášské bludy vždycky dokážou dojem z jeho filmu korunovat, a radši rychle uznám, že se tentokrát dobral k něčemu, co se přes všechny problémy dokáže zarýt do podvědomí a zaútočit na nějaký intuitivní obranný mechanismus člověka. (Přestože samotná explicitní zápletka a její rozuzlení jsou stejně stupidní jako blackpilled paranoia Glass.) Takže ok. Sice bude ještě dlouho trvat, než uznám, že Night není totální hack, ale víme, jak se to má s rozbitýma hodinama a tady to vážně skoro vyšlo. 2 a 1/2 ()
ČAS je film - jak jinak - o čase, o jeho jindy neviditelné materialitě a o tom, že moderní západní člověk tráví svoji dospělou existenci lapený mezi minulostí a budoucností, a přitom skoro úplně opomíjí přítomnost. Shyamalan opět natočil film, u nějž je zázrak, že vzhledem ke své eklektičnosti a estetické nekonvenčnosti drží pohromadě, ale on fakt drží. Pohromadě možná nebude úplně držet tenhle komentář, ale co s tím už. _________ Jednak jsou tu u Shyamalana opětovně se nabízející se paralely s Hitchcockem. Ty jsou pořád užitečné, ale hlavně proto, že ukazují na rozdíly mezi oběma hollywoodskými auteury. Zatímco u Hitche by postava sledující jiné postavy zdálky prostřednictvím teleskopů nebo kamer byla jasně voyeurská a všechno by se primárně traktovalo skrze psychoanalytické koncepty, tady to neplatí. Shyamalana znovu zajímá víc než pouze lidská subjektivita (možná i proto má dost lidí problém se na jeho filmy napojit), jde mu mnohem spíš o kolektivní portrét západní moderní civilizace a jejího vztahu k "přírodě", vědě, tělu, morálce a (hodně implicitně) spiritualitě. Důležitý je proto nejen jedinec, ale taky kolektiv/společnost, přičemž v ČASe se mezi těmito pozicemi na několika úrovních neustále, a přitom funkčně přepíná. _________ Další paralela se nabízí se filmem STALO SE, který vedle ČASu patří mezi Shyamalanovy nejhůř přijímané, někdy i vysmívané filmy, ale guess what - ony jsou ty jeho vůbec nejlepší. Oproti ekohororu STALO SE, který se ve svém hystericky přestřeleném portrétování postav de facto blížil satiře a kde se s lidskými figurami nešlo identifikovat, se ČAS (úspěšně) pokouší o vybalancovanější přístup. Nejde tady koneckonců o neuchopitelnou environmentální krizi, ale o plynutí času - a čas, to je veličina, kterou ve vztahu k lidské zkušenosti nelze oddělit od její percepce, od jejího způsobu prožívání. Film proto rozlišuje mezi postavami, s nimiž je vzhledem k jejich tlumenějšímu "realističtějšímu" herectví, hlubší charakterizaci a častějším detailům možné snáze ztotožnit a mezi postavami, které spíše přepínají do lehce karikaturního herectví (opodstatěněho satirou) a které i svou strohou charakterizací jsou jen črtami nebo funkcemi ve vyprávění. ČAS každopádně ukazuje západní moderní lidi jako bytosti definující se primárně svou profesí (proto ta nadměrně explicitní expozice), fyzickým vzhledem a statusem (nebo zkrátka materialitou), bytosti, které se v krizi neustále hystericky snaží nacházet racionální vysvětlení a východisko (a přitom selhávají) a které do značné míry nedokáží překonat svoje osobní rozpory (jeden z komediálních vrcholů je postava psycholožky, která nedokáže mluvit se svojí sestrou, taky psycholožkou). Jenže pak přijde chvíle, kdy si postavy sednou na písek a začnou přemítat, proč vlastně z té pláže chtěli utéct... a je to regulérní doják, protože najednou ti lidi nechtějí utíkat od vlastní existence a její nevyhnutelnosti a dokáží přítomnost přijmout v její úplnosti a konečnosti. _________ Způsob záběrování a jeho proměny by tady vystačily na samotný koment a pečlivou analýzu. Nicméně s ohledem na výše řečené mi připadá fascinující, jak se tady Shyamalanovi daří skloubit velmi taktilní a někdy až mimozemsky odlidštěný pohled na tělo-jako-materiál, které může nabývat až groteskních podob, a v důležitých scénách i nezbytnou porci empatie. Mnohdy tu přitom dochází k prolínání mezi lidským a nelidským, kamera v momentě smrti jedné z postav odplouvá směrem k mořským vlnám, jindy prolne tvář zabíranou v detailu s reliéfem blízkých skalisek. _________ K polarizujícímu závěru snad jen tolik, že to Shy zvládá řešit s elegancí. Dokážu si představit, že by to celé zůstalo ve víc tajemné/metaforické rovině, a dokonce mě napadá výborný alternativní konec (resp. kde by film mohl skončit). I tak to ale podle mě funguje, a to jak vypravěčsky (nezůstávají nezodpovězené otázky), tak tematicky. () (méně) (více)
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Spin-offu G.I. Joe se v kinech nedaří
Hračkářský konglomerát Hasbro a jeho produkční společnost eOne, pod kterou v budoucnu budou vznikat i nové filmy ze série Transformers, jistě doufal, že nový akční snímek Snake Eyes: G.I. Joe Origins… (více)
Co nového chystá M. Night Shyamalan?
Režisér M. Night Shyamalan (Šestý smysl, Rozpolcený) si přes léto sehnal poměrně solidní obsazení pro svůj tehdy nepojmenovaný nový snímek. Nyní však slavný tvůrce konečně odhalil, o co vlastně v… (více)
Dne(s) 22. 7. 2021 do kinodistribuce vstupují dva výborné filmy: ROZHNĚVANÝ MUŽ Guye Ritchieho a ČAS (OLD) M. Night Shyamalana. Potěcha prvního vychází z toho, jak prostřednictvím vypravěčských a žánrových strategií dopřává náležitou multižánrovou zábavu (policejní parťácký akčák-revenge-heist), druhý je naprosto fascinující, intenzivní emocionální reakce vyvolávající estetický objekt založený na rozrušování základních jistot._____ Pokud je pro Shyamalanovu režijní i scenáristickou filmografii jako kvalitativně velmi rozmanitý celek něco příznačného, je to - vedle tematického důrazu na rodinné hodnoty a narušení dominantního řádu zdola - vyvádění ze zažitých zvyklostí, jejich rozrušování na úrovni formy, žánru, významových rámců i vztahování se ke světu. Kriticky a komerčně velmi dobře přijatý a průlomový ŠESTÝ SMYSL byl ještě pro mnohé akceptovatelný díky tomu, že nespolehlivě odvyprávěné dílo se díky pointě přerámovalo z duchařského hororu na psychologické drama o traumatizovaných mužích, a tak napodruhé nabízelo jiný zážitek. Předposlední SKLENĚNÝ měl pro unisimo nadšení až moc toho systematického podvracení očekávání spojených s žánrovým narativním filmem (navíc něčeho kvůli nadprodukci tak omšelého jako superhrdinský cross-over!)._____ ČAS je i díky Shyamalanově víc než hitchcockovskému cameu, které je co do možných výkladů srovnatelné s VESNICÍ a ŽENOU VE VODĚ, přiznaným metafikčním experimentem. A v Indově tvorbě jde ZDALEKA nejdál co do provokativního vzpírání se normám a návykům. (Mmch i zdvojená pointa - větší s osvětlením fungování světa příběhu a menší jdoucí po postavách - à la VYVOLENÝ má podobu experimentu, a to z filozofie, kdy jde o obdobu tzv. tramvajového dilematu přeneseného na úroveň světa příběhu a ne/odhalení jeho fungovaní vzhledem k morálním implikacím.) Vzpouzí se snadnému žánrovému uchopení. Je to rodinné drama o znovu-ustanovení rozpadajícího se páru? Je to psychologické drama o psychických a biologických nemocech, vypořádání se s nimi a dopadu na blízké? Je to sci-fi, ve kterém figuruje nadpřirozeno? Je to detektivka, ve které je záhada ohledně nalezeného mrtvého těla? Je to horor, v němž figuruje narušený vrah, případně tělesný horor, či horor s narativem o šíleném vědci? Je to dětský film o síle přátelství? Je to komedie s dost suchým a někdy velmi výstředním humorem? Je to paranoidní/konspirační thriller o sledujících a sledovaných? Je to survival, tj. příběh o přežití, a svým způsobem katastrofická podívaná? Je to... tohle všechno, někdy ještě víc - a někdy je to něco z toho i najednou (!), potažmo ve velmi krátkých úsecích po sobě. Například něco z vyvražďovačky může být díky křížovému střihu kombinováno s body hororem a obojí vyústit jak do funkční satiry (pomíjivost povrchních hodnot jako krása vzhledem k plynutí času), tak velmi jímavého rodinného dramatu (důležité hodnoty vzhledem k plynutí času)._____ Uvedený příklad měl doložit, jak zjevně záměrně tonálně i co do žánrové kombinatroniky to dílo nejde vstříc těm, kdo mají potřebu předepisovat náležitou podobu a chtějí mít převahu nad estetickým objektem (vyjadřovanou pak v relativně krátkých a nabubřelých dement... teda, komentech). Popisované ale nedávalo najevo, jak je film pozoruhodným způsobem nekonvenční i co do formálních postupů. Pro představu a s trochou nadsázky napsáno: kdyby Spielbergovi scenáristé (vzhlédnuvší se v ČELISTECH a JURSKÉM PARKU) přepisovali nalezený námět od Hitchcocka (s pozůstatky z PSYCHA a PTÁKŮ i OKNA DO DVORA) a Serlinga, takhle nějak by to dopadlo, kdyby ho zfilmoval zplozenec vášnivé, kilogramy koksu doprovázané noci mezi Brianem De Palmou a Joem Dantem. Kde si jiné snímky utvoří nějaký systém, kterého se drží, v ČAS je snad každá scéna (znovu)ozvláštňována, až je člověk najednou šokován, když se užije konvenční figury záběr-protizáběr při dialogu dvou osob. Například extrémní rozostření, vyjadřující postupnou ztrátu zraku jedné postavy, je následováno zvukovými hrátkami s prostorovým mixem a hlasitostí, vyjadřující postupnou ztrátu sluchu jiné postavy, a to je posléze následováno dlouhou jízdou kamery s panorámováním zprava doleva, vyjadřující rychle ulpívající čas v jednom záběru a nemožnost úniku z něj. Popsal jsem přitom souslednost (!) ještě těch tradičněji řešených výjevů. Nelze se přitom spoléhat ani na postavy, které mění vzhled (i oblečení jako vodítko je místy matoucí, příp. významy nesoucí - "po rodičích"), herci a herečky přechází mezi několika typy herectví, nebo se v jedné sekvenci několik různých typů schválně sráží._____ Jasně, je to shyamalanovina, a tak to do sebe na konec vše zapadne. Každý dialog anebo monolog je dříve či později zužitkován, k visící příčině se navrátíme a otázky jsou zodpovězeny (ok, spíše později, některé zdánlivě nedůležité věty anebo "rekvizity" ze začátku až po hodině a půl). Nějaký řád - na úrovni formálních postupů, převládajícího žánru, znalostí o světě příběhu a jeho pravidlech i těch našich ontologických jistotách a lžích pohánějících chod světa (důležitost krásy, stabilní práce, vztah k bližním atd.) - je nastolen, nebo tedy znovuobnoven. Málokdo ale nesmírně promyšleně, velmi důsledně a obdivuhodně dovede vnášet chaos do řádu tak jako Shyamalan. Dosavadní film roku. () (méně) (více)