Marchese del Grillo, Il
Le Marquis s'amuse
Markíz del Grillo
Režie:
Mario MonicelliScénář:
Leonardo BenvenutiKamera:
Sergio D'OffiziHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Alberto Sordi, Flavio Bucci, Jacques Herlin, Marc Porel, Paolo Stoppa, Leopoldo Trieste, Cochi Ponzoni, Pietro Tordi, Mimmo Poli, Giorgio Gobbi, Caroline Berg (více)Obsahy(1)
Markýz Del Grillo je velice svérázný šlechtic. Celý jeho život je poskládán z vymýšlení různých drsných vtípků na adresu poddaných, členů rodiny a ostatních obyvatel města. Jenže nejlepší markýzův žertík má teprve přijít. Kdesi ve městě žije věčně opilý uhlíř, který je ke své smůle markýzi až neuvěřitelně podobný. Když to Del Grillo zjistí, vylíhne se mu v hlavě skvělý plán. Po spoustě zapeklitých a zábavných situaci, ale začíná hlavnímu aktérovi docházet, že by jeho "povedený" kousek mohl vyústit v tragické rozuzlení. (Henk)
(více)Recenze (14)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Hračky málem plačky. Viděno v původním znění, což mou italskou dušičku potěšilo. Rozverná historická komedie odehrávající se za dob Napoleonské Francie, takže ovlivněnost tímto směrem je znát. Znuděný markýz Onofrio Del Grillo už neví co roupama, tak vymýšlí ptákoviny. Někdo jeho nápadité taškařice ocení, jiní to vnímají dost nelibě, kupříkladu pobožná matka, nebo žebráci čekající každé ráno na almužnu u brány paláce. Záměna s věčně ožralým (což bylo vlastně jeho štěstí) uhlířem Gasperinem byla rozpracována vtipně a do nejmenších detailů. Nakonec s jeho usnutím a následným prozřením po probuzení (později svými divokými příhodami bavil celou hospodu), že než být markýz pod gilotinou je lepší být chudý, mít hloupou dceru a za manželku starou čarodějnici. Pobavil papež Pius VII který v závěru filmu svým ovečkám žehná ďáblovým znamením, ve Vatikánu taky projde všechno. ()
Skrytý klenot. Alberto Sordi měl za tohle dostat Oscara. Ačkoliv je film opravdu hodně dlouhý, na stopáž 115 minut zapomeňte, dvd release je oproti českému znění o dost delší (139 minut), hodně dobře pobaví. Tradiční filmová zápletka se záměnou hlavní postava se dvojníkem přijde naštěstí až v druhé polovině filmu a tahle epizodka je geniálně rozvinuta ještě jednou v závěru. Markýz je sprosťák, prostopášník a holkař, ale má styl! Moc milá je také postava papeže (geniálně nadabovaná Ferdinandem Krůtou, o mistrovství Ilji Prachaře se zmiňovat netřeba), člověka možná zosobňujícího nejvyšší svátost, ale tolik lidského. A markýzovy holky? Operní zpěvačka se proběhne komplet nahá, jeho mladá a velmi kyprá milenka v nedbalkách (a scéna s její matkou je vostrá!) a pak je tu ještě neteř před zrcadlem. Historické filmy bývají unylé, no tenhle teda fakt není. Tleskám Italům a hlavně panu markýzovi za jeho nápady. Tip pro filmový klub ČT, tohle by měli dávat povinně. ()
Výborná komedie, kterou si pamatuji z kina z 80 let. Souhlasím s Henkem, že mám z filmu dodnes zážitek. To že byl dabing od Ilji Prachaře už ani nevím. Dnes jsem se k ní po dlouhé době dostal na DVD, ale bez dabingu pouze z titulky. Je to úsměvný příběh s markýzem kterému by se dnes říkalo "cool" s bezkonkurenčním Albertem Sordi v hlavní dvojroli markýze Onofria del Grillo a chudého uhlíře Gasperina. ()
Neopakovatelný Alberto Sordi v jedinečné, místy trochu trpké komedii z dob napoleonských válek. I po letech výtečná šťavnatá a zábavná podívaná. ()
V pubertě jsem to viděl v kině a přišlo mi to super. Zpětně je znát, že komedii z toho udělal hlavně český dabing, v originálu to taková řachanda není. Ale zase se dají objevovat jiné roviny "příběhu". ()
Markyz del Grillo v podani Alberta Sordiho se bavi vymyslenim vtipku (na papeze, vymena roli s chudym uhlirem atd.). Chtelo by to zkratit stopaz divat se na to 139 minut, to chce trpelivost. Par forku je hodne povedenych (usnuti opileho uhlire, ktereho povazuji za markyze pri msi), ale ty nezachrani cely film. ()
Kvalitní předloha vycházející z folklorních historek o šprýmovném šlechticki pomohla ke vzniku filmu, který z pozdní tvorby režiséra vyniká. Taky díky výkonu A. Sordiho, jenž v druhé roli (primitivní uhlíř) je obdivuhodný. Nepřehlédnutelný je Paolo Stoppa jako sarkastický papež Pius VII. vzdorující Napoleonovi. ()
Obrázky ze života stárnoucího šlechtice v podání vynikajícího Alberta Sordiho, který prožívá ve Francouzi okupovaném Římě příhody jako z Dekameronu. Já osobně italské komedie moc nemusím, ale z téhle na mě dýchlo melancholické kouzlo takových Menzlových filmů, jakými byly například Konec starých časů, Slavnosti sněženek či Vesnička. Dovedl bych si v roli markýze představit Rudolfa Hrušínského. ()
Pro mě dodnes nezapomenutelná komedie, která bohužel již nejde sehnat. Scény mám v živé paměti jako bych viděl nedávno. Nejlepší hláška: "Pomodlete se, nebo mě naserete..." ()
Jedna z mých nejoblíbenějších komedií. Markýz mě i dost inspiroval ve škodolibosti a hlášku- "Vaše sestra má v puse chcíplou krysu"- používám na podobný případy dodnes. ()
Na tenhle film mne dostal můj kamarád, jelikož podle názvu bych na něj asi nešel. Dodnes si myslím, že jsem neudělal chybu a je mi líto, že se film kamsi propadl a co vím, nešel ani v TV. I když si režisér Monicelli vypůjčil ústřední námět z románu "Princ a chuďas", obalil jej tak svérázným pláštěm, že když jsem odcházel z kina, nebylo ani jedno mé oko suché. Ne, že by to byl nějaký doják, ale to jsem brečel smíchy. Pravdou je,že v té době mnou řádně třískala puberta a nevím jak bych na toto dílko nahlížel dnes,ale tenkrát to byla děsná sranda. Hlavně pološílený Markýz,podepřený dabingem, který mistrně spáchal Ilja Prachař, byl naprostou dominantou filmu a ostatní aktéři jen vkusně asistovali. Rád bych měl film ve své filmotéce a jelikož jsem ho od těch dob neviděl, musím dát absolutní hodnocení, protože tehdy to byl pro mne opravdu zážitek. ()
Kdo by si přeložil název filmu jako "Markýz na grilu", tak by se sice mýlil, ale něco by to o filmu vypovědělo. Vynikajicí rozehrávka mezi postavou papeže a odbojným žertopášným šlechticem v podání Alberta Sordiho. V té době absolutní komediální špička. Kdo to měl rád tehdy, tak rád odhlédne od dobového zatížení. Kdo má rád filmy režiséra Maria Monicelliho, toho to jistě potěší. Vřele doporučuji i jeho další kousky jako Brancaleonova armáda (1966) nebo sérii filmů "Moji přátelé". ()
Takřka půltřetí hodiny je i s účastí velkého Alberta zhruba o hodinu víc, než by si tato kostýmní italokomedie zasluhovala. Nadprůměrná je výprava, zábava jen tu a tam ; v kontextu režisérovy tvorby (kterou znám jen ve zlomcích) průměr. ()