Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Miloslav VydraKamera:
Andrej BarlaHudba:
Petr HapkaHrají:
Dita Kaplanová, Evelyna Steimarová, Petr Bosák, Martin Zavadil, Dana Medřická, Emma Černá, Ladislav Frej st., Regina Rázlová, Jan Hartl, Eva Horká (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Třináctiletá Vendula Brabcová je ve škole považována za zanedbalé a zaostalé dítě. Její matka zcela propadla alkoholu a tak se Vendula nyní musí starat o tři mladší nevlastní sourozence a chodit za matku uklízet už v brzkých ranních hodinách... (oficiální text distributora)
Recenze (97)
Na to, že film vznikl v r. 1980, zpracovává poměrně odvážné téma, odhalující fakt, že ne všechny socialistické ženy byly údernice a matky-hrdinky, ale občas taky rozvedené trosky a notoričky, dávající přednost chlastu a chlapům před vlastními dětmi. Matku zahrála poměrně věrohodně Evelyna Steimarová, ovšem celý film stojí a padá s výkonem dětské hvězdy Dity Kaplanové, v té době již známé z Kachyňova Čekání na déšť. Škoda, že další velkou filmovou příležitost už tato herečka nedostala. ()
Cesta do hlubin kurví duše. Evelyna Steimarová se pro role padlých žen asi narodila a z její do sebe zahleděné krkavčí matky šel mráz. Hutné a smutné psychologické drama o dysfunkční rodině vlastně ničím nezahřeje. Ostré hrany beznaděje obrušuje jen funkční systém náhradní péče o děti, což před rokem 1989 rozhodně nebyla taková idyla, ale v podobném filmovém lisu na city jsem tohle sociální sci-fi vlastně vítal. Dětští herci pak vlastně nepříjemně autentičtí (toho bych se dnes nedočkal) a Dita Kaplanová ještě o stupínek lepší než s Kachyňou v dešti. Čtyři děti a páté zatím na cestě... ()
Neskutečně realistická sonda do ran, které musí nevinná dětská duše snést, stane-li se obětí, v alkoholu utopené, matčiny osobnosti. Jiří Svoboda natočil velmi zasahující sociálně-psychologický film, tažený vynikajícími výkony patnáctileté Dity Kaplanové a její filmové matky Evelyny Steimarové, kterou jsem v lepší kreaci snad neviděl. Petr Hapka a jeho hudba také přispěly ke kvalitnímu, leč znepokojujímu, zážitku. 90% ()
Já bych tomu strašně rád dal plný počet, ale prostě nemůžu z jednoho prostého důvodu - nevěřím tomu, že by nějaká třináctiletá holka v takové situaci byla tak strašně dobrosrdečná a úplně všechno by obětovala pro ostatní. Poslušně se doma stará o tři mladší sourozence, o svoji mámu vlastně taky, pořád uklízí a nikdy se tomu vyloženě nevzepře. Tohle třeba bylo podařenější v Mušce (on je ten film Dívce s mušlí dost podobný) a hlavní hrdinka tam byla uvěřitelná, jenže tu chyběla nějaká psychologická část, kterou zase má Dívka s mušlí. Ale fakt nevěřím, že by ta holka byla neustále tak dobrosrdečná. Křiklavé je to třeba u scény u kolotoče, kde za všechny svoje peníze koupí lístek na kolotoč velkému množství dětí. Jinak je to ale velmi povedený film a je i skvěle natočený, zahraný a taky naprosto bezchybně vedený. Smutné a depresivní je to taky, ale v takové míře, že to nepůsobí přehnaně, což dost oceňuji. Ani jsem se u toho nenudil, snad jen tu část v děcáku bych zkrátil. Být to uvěřitelnější, dám bez problému plný počet, ale takhle je to na lepší 4* ()
„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. ()
Galerie (3)
Photo © CS Film
Zajímavosti (6)
- V 19. minutě jde na dvoře zaslechnout znělku z televizního pořadu Večerníček (od r. 1965). (Duoscop)
- Objekt dětského domova je ve skutečnosti zámek Peruc. (Stejšn)
- Točilo se v Praze a Písku. (sator)
Reklama