Nuda v Brně

Neskutečné milé překvapení, které jsem nečekala ani v nejmenším a odkládala střet s Nudou, až do chvíle kdy nuda k Nudě sedla .... A sedla! Nic šokantně ulítlého, urputně nezávislého a nakonec nahony realitě vzdáleného, naopak milé, v mnohém povědomé, tu trpké, tu sladké a ve své prostotě vlastně originální podání jedné noci a tisíce lásek. "Kafíčko?"..... "Rajčata?". (31.12.2006)

Vyjímka, potvrzující pravidlo. Nečekala jsem, že o sexu se dá natočit krásný film bez vulgarismů a tisíců odporných scén. Tento příběh o několika lidech a jejich sexuálním životě mě natolik upoutal, že jsem zejména hlavní dvojici (Olinka - Standa) usilovně fandila, aby to už konečně vyšlo. Absence barev dodá filmu trochu víc na uměleckém vzhledu, což vůbec nevadí, ba naopak. Bylo by hezké, kdyby si tvůrci vvzali z takového filmu příklad a napříště nás oprostili od prcičkovitých teenagerských sračiček, jakými jsou naše kina zahlcena. Je mi jasné, že se tak nestane, když práve takové braky mají největší návštěvnost (není se čemu divit, když nejvíc kina navštěvují právě mladí lidé), ale opravdu by se mi to líbilo. (02.03.2005)

Tento film mě ničím neoslovil, ničím nepobavil, ničím nenadchl. Jako naprostou zbytečnost (možná i přetvářku) považuji, že byla Nuda v Brně natočena čb. Asi proto, že jsem zvyklý na černobílé filmy od klasiků, a očekávám vysokou úroveň a hluboký zážitek. Průměrný film s prvky typického a neoriginálního vulgárního humoru, jež mě více rozesmutní, než rozesměje. Ty dvě hvězdičky jsou pro herce a kameru. (14.09.2005)

Zřejmá a místy úporná snaha o vzkříšení „nové vlny“ 60.let na mne při první projekci zafungovala. Při druhé jsem si uvědomil, že přemíra demence je prvoplánové vydírání a to mi trochu vrátilo na zem. Ale i ze země musím uznat, že je to plamínek v porevoluční filmové tmě, který by mohl zažehnout pochodeň, pokud nebudou autoři při každé klapce myslet na Hollywood. (11.06.2008)

Viděn poprvé není tento film zdaleka tak zajímavý jako napodruhé či napotřetí. Nevím, není-li i tohle rafinovaný úmysl tvůrců, ale ať ano či nikoli, skvěle to harmonuje s tématem filmu. Stejně jako nervozita, trapnost, nepolapitelnost či spousty zbytečných řečí... Zajímavý je Morávkův režijní přístup. Zatímco film většinou usiluje o nestylizovanost a autenticitu, divadlo je a nutně musí být stylizované. Herci mluví nejen nepřirozeně nahlas, ale také víc než by se v běžném životě slušelo, mají zbytečně veliká gesta a vždycky je obklopují kulisy. Film není divadlo a Morávek to dobře ví. Jeho filmová omezení jsou jiného druhu, ale fungují stejně spolehlivě. Nebarevnost, dialogičnost, nadsázka. Také zájem o detail. Morávek si totiž ve filmu užívá přesně toho, co v divadle nemůže. Za všechny třeba odraz nápisu BRNO ve slunečních brýlích, detailu krájených rohlíků, smažených řízků či pohledu klíčovou dírkou... Bohužel, pro nepřipraveného diváka je to všechno možná až moc veliká porce jinakosti. Sama nebarevnost je už dnes natolik "divná", že může hodně lidí odradit. (jak dokazují i mnohé ohlasy zde) Ne že by mělo smysl vkládat na úvod "instruktážní film" či "varování nelaskavému diváku", ale možná by nebylo úplně od věci nezahazovat docela pozornost těch, kteří přišli do kina omylem nebo náhodou, i když... léčba šokem je prý v některých případech účinnou terapií ;o) Zajímavé komentáře: dewy, francis, Richie666, numi (09.03.2008)