Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Miroslav VaicKamera:
Josef VanišHudba:
Jozef RevalloHrají:
Milan Kňažko, Filip Renč, Pavel Nový, Marcel Vašinka, Ivana Chýlková, Lenka Skopalová, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jana Vychodilová, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Dospívající mladík František Cepek (F. Renč) musí místo studií nastoupit za okupace jako pomocný dělník v továrně. Jedním z jeho kolegů je protřelý pětatřicátník s pestrou minulostí, zvaný Hrabě (M. Kňažko). Nesmělý František v něm najde chlapský vzor: Hrabě totiž okázale pohrdá prací a zcela samozřejmě koketuje s hezkými ženami. Kromě toho však s několika kumpány bezostyšně vykrádá vily a do svých kriminálních aktivit nenápadně zatahuje i nevinného Františka. Křehký mladík dostane od Hraběte přezdívku Papilio, podle motýla, preparovaného v jednom vykradeném domě. Sebevědomý Hrabě ovšem nezná svědomí a morálku. Papilio musí nutně jednoho dne prohlédnout… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Kňažko v úlohe alfasamca sa tu našiel, zaúča ešte aj mladého s pomocou vlastnej ženy a pridáva množstvo poučení do života. Nie vždy je hlavná postava taká dôležita, a tu by bez neho film nestál za nič. Aj tak len slabšie tri hviezdy. –––– K jeho největším nedostakům patřilo, že se neuměl narodit do lepší doby. –––– Když už musíme předstírat, že pracujeme, tak předstíráme s radostí! ()
Silný příběh z období okupace a herecký koncert Milana Kňažka. Charakter postavy pod přezdívkou Hrabě je v jeho podání na dobu 2. světové války víc než neotřelý. Pohrdá prací a naopak vydírá, krade, pije, zneužívá ženy. Za pozornost stojí i mladý František Cepek v podání Filipa Renče. Jaký na něj bude mít Hrabě vliv? Vcelku pozapomenutý snímek plný ideálů a nerozvážnosti zaujme především svým zpracováním. Poetické ladění staví dějství do zcela jiné roviny. Dnes už pro někoho možná nudný, ale jinak přeci jen z uměleckého hlediska zajímavý počin. ()
Jsou to sice hlavně herecké orgie Kňažka, ale i celkově stojí Papilio za pozornost. Jiří Svoboda se v 80. letech našel a vytvořil celou řadu výborných věcí, Zánik samoty Berhof a Prokletí domu Hajnů pak společně s Papiliem patří mezi ty nejlepší z celé volné série bilancování minulosti. Svobodova chladná estetika jakoby přímo vyzývala k zobrazování emocí jako k motýlům ve vitrínkách. Z rolí vedlejších pak stojí za speciální vyzdvihnutí Kodetův dekadentní nácek, jaké uměl v této době skutečně jen on. #finaleplzen ()
Kňažko připomíná jak rolí, tak vzhledem Nicholsona v Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale není ani tak charismatický, ani sympatický, ani kladný. Podobně jako Nicholson nabídne svou ženu zelenáčovi, aby se na ní zaučil, ale nedělá to z velkodušnosti, ale hlavně jako důkaz svého umění jednat, či spíše manipulovat s lidmi. S bezohlednou zarputilostí si snaží užívat život co to jde, a tím mi moc k srdci nepřirostl, naopak ve mně vyvolával vysloveně negativní pocity. Od začátku bylo jasné, že mu to nemůže projít, protože film byl natočen v r. 1986, takže amorálnost musí být potrestána... a tak je to také správné. Za konec dávám hvězdičku navíc. ()
"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...." Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapilo. ()
Galerie (2)
Photo © Filmové studio Barrandov
Reklama