poster

Schůzka se stíny

  • USA

    Encounter with the Shadows

Drama / Psychologický

Československo, 1982, 84 min

  • Radek99
    ****

    Velmi působivé psychologické drama postavené na konceptu fenomenální Sofiiny volby, tedy shrnutím premisy, že člověk je souhrnem toho, co bylo. Také Jiří Svoboda exponuje hluboce vnitřně poznamenané jedince v kontextu současného světa, který nemá s hrůzami války již vůbec nic společného a jako takový je s vnitřním světem prožívání válkou poznamenaných hrdinů nekompatibilní. Vynikající Radoslav Brzobohatý i Jana Brejchová, jejich herecké mistrovství převáží experimentální rovinu Svobodovy režie, který ve snaze ozvláštnit své filmové vyprávění trochu přes míru nadužívá expresivní způsoby filmové řeči (ať už subjektivní kameru, nezvyklé kamerové jízdy, netradiční střihovou skladbu atd.), výsledný dojem je pak mírně schizofrenický, přesto nezastře přesvědčivý fakt - toto je skutečně působivá a závažná výpověď o o běsech uvnitř nás, o zhoubné podstatě války a nacismu, o nesmazatelném poznamenání jedince prošedšího válečným peklem. V kontextu autorovy tvorby i 80. let minulého století skutečně to výrazně lepší, co bylo natočeno...(30.4.2011)

  • ArthasKarfa
    *****

    Velmi silné psychologické drama o minulosti, krutosti a lidských slovech, které nemají význam dokud jejich podstata skutečně člověka nepotká. Výborný je nejel Radoslav Brzobohatý, ale zejména Ilja Racek, který jako asistent při vykopávkách nedá unavené a podrážděné duši Slámy (Radoslav Brzobohatý) ani na chvilku klid. Skvělé jsou vstupy z minulosti a vzpomínky, které vybředávají na povrch zlomené duše a provází celý příběh. Navíc je u filmu velmi dobře zvolená hudba, která celému ději dodává příjemné a sklíčené zázemí. "Co jiného jsme než to co bylo?".(8.5.2019)

  • xentrixx
    ****

    Je to hodně pocitová záležitost, v níž nejde ani o mechanicky dokonale do sebe zapadající zápletku, ani o ataku herecké virtuozity, která by diváka měla zvedat ze židle. Hřejivá pěna horkého, poklidného léta v bezpečné společnosti archeologického týmu je rozháněna ledově traumatickými vzpomínkami na prožité peklo koncentračního tábora a lékařských pokusů. R. Brzobohatý utíká sám před sebou, stahuje se do vlastního nitra a snaží se o vnitřní vyrovnání s démony minulosti. Naráží na bariéru nic nechápajících a ani netušících lidí okolo, byť se k němu někteří snaží přiblížit a nahlédnout trochu do jeho nitra (Ilja Racek). Se svými muky by nejspíš zůstal zcela osamocen, kdyby mu neuvěřitelná náhoda - ten nejlepší režisér - neseslala do cesty někoho, kdo je obtěžkán stejným břemenem hrůzných vzpomínek.. Nemá cenu děj filmu nějak zvlášť pitvat či analyzovat, stačí ho jen sledovat a nechat pracovat dojmy...(23.10.2019)

  • Johgas
    ****

    Výborný film, který jsem náhodou viděla krátce po smrti pana Brzobohatého. Pan Herec...ovšem velký dojem na mě udělal i Jan Kačer v roli psychiatra - jeho výroky by se měly tesat. Jinak film je temný, hodně depresivní...východisko jsem neviděla...Kamera a režie mi zas tak abstraktní nepřišla, ale hudba - ta se zažírala do morku kostí....přiznávám, nespalo se mi po tom úplně lehce...(24.9.2012)

  • raininface
    *

    Typický prkenný divadelní herectví, tradiční Svobodova manýristická režie, komicky neživotný dialogy. Když asi po půlhodině filmu začala u táboráku a opékání buřtů debata o etice a lidském druhu, tak jsem to psychicky nevydržel a přepnul na jiný program a vrátil se zpátky až na předpokládaný závěr. Jestli mezi 30. a 75. minutou všichni ti herečtí panáci obživli a přestaly jim z huby vypadávat mramorový moudra, rád nějakou tu * přidám.(30.6.2014)