Obsahy(1)
Jana je po smrti své matky nucena opustit rodnou ves, neboť její dům byl prodán. Marně hledá práci v okolí. Vysílenou dívku najde v lese mladý statkář Michael a vezme ji domů, kde hospodaří se svým starším bratrem Petrem. Jana se brzy zotaví a zůstane na statku jako hospodyně. Lehkovážný Michael ji svádí a Jana se do něho zamiluje. Michael je povolán na vojnu do Prahy, kde se oddává nevázanému životu. O peníze si píše domů a zamilovaná Jana mu je posílá ze svých úspor. Když však Michaela navštíví, přistihne ho s jinou dívkou. Zarmoucená Jana se vrátí domů. Po čase si oblíbí Petra a přijme jeho nabídku k sňatku. Brzy se jim narodí dítě a až do Michaelova návratu z vojny žijí klidným životem. Žárlivý Michael nařkne Janu z prodejnosti a zpochybní Petrovo otcovství. Po tomto obvinění Jana uteče i s dítětem a mezi bratry dojde k potyčce, při níž je Michael raněn výstřelem z pušky. Přizná pak Petrovi, že jeho nařčení bylo falešné. Petr se vydá za Janou. Naštěstí ji najde a jejich společný život může pokračovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Robert Land, rodák z Kroměříže, se během 20. let vyšvihl mezi stálice výmarských režisérů. Tvořil s Lilian Harvey, Liane Haid, Marlene Dietrich, Lil Dagover, Magdou Schneider a dalšími význačnými hvězdami. S přechodem na zvukový film neměl problém, "pouze" po roce 1933 ho dostihly rasové zákony a učinily tak jeho stoupající kariéře rázný konec. Jeho posledním filmovým útočištěm se stala trojice vícejazyčných verzí Jany, Sextánky a Panenky. Po té už pro něj nebylo místo ani v předprotektorátním Československu. Bohužel i jednotlivé jeho československé projekty provázela štvavá kampaň a stala se tak důkazem složitých politických poměrů v letech před 2. světovou válkou. Speciálním paradoxem byly ocejchovány obě verze Jany. Česká, s Helenou Bušovou, byla vnímána jako příliš sudetoněmecká, a německá, s Leny Marenbach, byla vnímána jako příliš česká. V Československu vadilo, že Land byl Němec (nacista) a v Říši, že Land byl Čech (žid). Tento lživý komplot byl zřejmě také hlavním viníkem faktu, že se film znovu objevil v distribuci až díky televizní premiéře 16. 2. 2011 a nebylo nikdy mezitím možné akceptovat ho jako přirozenou součást českého filmu a tedy i filmografií jednotlivých tvůrců. Helena Buschová zde vytvořila svoji jedinou titulní roli, Boháč zde debutoval po svém dabingu v Extasi a Štěpánek zde načal svou éru romantických hrdinů. Wilhelm Tauchen byl jediným hereckým spojníkem mezi oběmi verzemi. Z historického hlediska je velice zajímavé sledovat toto šumavské melodrama s kombinací folklóru vesnice, pouti i hlavního města. Po formální stránce působí poměrně rušivě jen nadužívání zatmívaček a roztmívaček, které jsou voleny po každém sebemenším dějovém twistu. Celkově je tedy možné kladně ocenit tento šumavský obrázek jako platnou součást českého zvukového filmu éry 1930-1945. ()
Na moje gusto je tento snímek příliš schematický a především prolezlý manýry červené knihovny. Boháč nikdy nepatřil k mým oblíbencům, ale zde je jeho lehkovážný mladý muž celkem dost dobře vystižen, jedná se zřejmě o jednu z nejlepších Boháčových prací před kamerou. Škoda, zdá se, že z Boháče mohl býti dobrý herec, když takto solidně započal svoji kariéru. Bušová, tou dobou ještě celkem neokoukaná, hraje svoji mladou ženu toužící po lásce a domovu velmi dobře, a je tak rovnocennou partnerkou Štěpánka. Velice povedený je zvuk, mnohé ruchy působí svěže i nyní, připomínku by hnidopichové mohli míti snad jen k jedoucímu vlaku, vše ostatní působí nadmíru dobře a realisticky. Český zvukový film ušel za pouhých pět let obrovský kus cesty. ()
Rostoucí vliv separatistické Sudetendeutsche Partei (SdP) pod vedením Konrada Henleina, která byla de facto Hitlerovým nástrojem pro rozbití demokratického Československa, se v parlamentních volbách, konaných v roce 1935, zdál již neudržitelným. Vítězství v těchto volbách navíc podnítilo celou řadu protestních akcí, vrcholících o tři roky později v Karlových Varech deklarací požadavků, zajišťujících německým obyvatelům svobodnou autonomii. V tomto politickém ovzduší tehdy natáčel režisér Robert Land, sám kroměřížský rodák, film o lidech z pohraničí. Situace v Sudetech byla vyostřená a existence obou paralelně vznikajících jazykových verzí, tedy české a německé, zasela jablko sváru i v případě Landova dalšího uměleckého osudu. Příběh sám o sobě nabízí spíše průměrnou podívanou, rámovanou banálním milostným trojúhelníkem, v jehož pochybných tenatech uvízli především Zdeněk Štěpánek s Ladislavem Boháčem. Osudovou ženu, osiřelou dívku bez haléře a střechy nad hlavou, ztělesnila Helena Bušová, která se tehdy po svém útěku ze studií pražské konzervatoře načas uchýlila k hereckému divadelnímu souboru Vlasty Buriana. Filmová Jana nakonec došla ke svému úplnému zatracení a zapomenutí, přestože nabízí jistou formu paměti národa, když zaznamenává nejrozmanitější folklórní motivy, v jejichž čele stojí pravá nefalšovaná domažlická svatba a pásmo lidových popěvků, neodmyslitelně spjatých s tímto malebným krajem, rozprostírajícím se v těsné blízkosti německých hranic. ()
Jeden z prvních filmů Fráňi Vajnera. ()
Příběh mladé ženy, která hledala kus obyčejného štěstí a lásku. Pan Ladislav Boháč, jak umí hrát úžasně milovníky, tak se dokáže ve mžiku proměnit v neskutečného hajzlíka a to jsem vždy obdivoval na jeho hereckém umění. Pan Zdeněk Štěpánek v roli trochu nesmělého muže toužícího po rodině a tu nakonec díky své povaze získá, i když tím v rodině způsobí málem neštěstí. Paní Helena Bušová se své role v soukolí bratrské lásky a nenávisti zhostila velice dobře. ()
Překvapivě silný snímek. Milostný trojúhelník drží Zdeněk Štěpánek famózně. Pocity a emoce z tehdejší doby fungují i v roce 2011. 74%. ()
V rámci žánru za 2,5. ()
Klasické drama, které je sice koukatelné, ale také jsou v něm nedostatky. Pan Štěpánek jako vždy na výbornou, a proto přidáno dvacet k těm čtyřiceti za celý film. ()
Dramata této doby jen málokdy snesou zub času. Tomuto méně známému filmu se podařilo přežít hlavně díky herectví Zdeňka Štěpánka a ani Helena Bušová si neudělala ostudu. Ladislav Boháč jako lehkomyslný "zlý muž" také dobrý. Ano, nad některými scénami musíme přivřít oko, ale není to zdaleka tak sladkobolné a křečovité, jak jsme z této doby zvyklí. Pro mě osobně velmi příjemné překvapení. Tři a půl hvězdy ()