poster

Jana

Drama / Romantický

Československo, 1935, 79 min

  • roswelll
    *****

    Příběh mladé ženy, která hledala kus obyčejného štěstí a lásku. Pan Ladislav Boháč, jak umí hrát úžasně milovníky, tak se dokáže ve mžiku proměnit v neskutečného hajzlíka a to jsem vždy obdivoval na jeho hereckém umění. Pan Zdeněk Štěpánek v roli trochu nesmělého muže toužícího po rodině a tu nakonec díky své povaze získá, i když tím v rodině způsobí málem neštěstí. Paní Helena Bušová se své role v soukolí bratrské lásky a nenávisti zhostila velice dobře.(22.10.2016)

  • Terva
    ***

    Jeden z prvních filmů Fráňi Vajnera.(1.4.2013)

  • Marthos
    ***

    Rostoucí vliv separatistické Sudetendeutsche Partei (SdP) pod vedením Konrada Henleina, která byla de facto Hitlerovým nástrojem pro rozbití demokratického Československa, se v parlamentních volbách, konaných v roce 1935, zdál již neudržitelným. Vítězství v těchto volbách navíc podnítilo celou řadu protestních akcí, vrcholících o tři roky později v Karlových Varech deklarací požadavků, zajišťujících německým obyvatelům svobodnou autonomii. V tomto politickém ovzduší tehdy natáčel režisér Robert Land, sám kroměřížský rodák, film o lidech z pohraničí. Situace v Sudetech byla vyostřená a existence obou paralelně vznikajících jazykových verzí, tedy české a německé, zasela jablko sváru i v případě Landova dalšího uměleckého osudu. Příběh sám o sobě nabízí spíše průměrnou podívanou, rámovanou banálním milostným trojúhelníkem, v jehož pochybných tenatech uvízli především Zdeněk Štěpánek s Ladislavem Boháčem. Osudovou ženu, osiřelou dívku bez haléře a střechy nad hlavou, ztělesnila Helena Bušová, která se tehdy po svém útěku ze studií pražské konzervatoře načas uchýlila k hereckému divadelnímu souboru Vlasty Buriana. Filmová Jana nakonec došla ke svému úplnému zatracení a zapomenutí, přestože nabízí jistou formu paměti národa, když zaznamenává nejrozmanitější folklórní motivy, v jejichž čele stojí pravá nefalšovaná domažlická svatba a pásmo lidových popěvků, neodmyslitelně spjatých s tímto malebným krajem, rozprostírajícím se v těsné blízkosti německých hranic.(24.1.2016)

  • Lykos
    ***

    Dramata této doby jen málokdy snesou zub času. Tomuto méně známému filmu se podařilo přežít hlavně díky herectví Zdeňka Štěpánka a ani Helena Bušová si neudělala ostudu. Ladislav Boháč jako lehkomyslný "zlý muž" také dobrý. Ano, nad některými scénami musíme přivřít oko, ale není to zdaleka tak sladkobolné a křečovité, jak jsme z této doby zvyklí. Pro mě osobně velmi příjemné překvapení. Tři a půl hvězdy(22.6.2015)

  • NinadeL
    ***

    Robert Land, rodák z Kroměříže, se během 20. let vyšvihl mezi stálice výmarských režisérů. Tvořil s Lilian Harvey, Liane Haid, Marlene Dietrich, Lil Dagover, Magdou Schneider a dalšími význačnými hvězdami. S přechodem na zvukový film neměl problém, "pouze" po roce 1933 ho dostihly rasové zákony a učinily tak jeho stoupající kariéře rázný konec. Jeho posledním filmovým útočištěm se stala trojice vícejazyčných verzí Jany, Sextánky a Panenky. Po té už pro něj nebylo místo ani v předprotektorátním Československu. Bohužel i jednotlivé jeho československé projekty provázela štvavá kampaň a stala se tak důkazem složitých politických poměrů v letech před 2. světovou válkou. Speciálním paradoxem byly ocejchovány obě verze Jany. Česká, s Helenou Bušovou, byla vnímána jako příliš sudetoněmecká, a německá, s Leny Marenbach, byla vnímána jako příliš česká. V Československu vadilo, že Land byl Němec (nacista) a v Říši, že Land byl Čech (žid). Tento lživý komplot byl zřejmě také hlavním viníkem faktu, že se film znovu objevil v distribuci až díky televizní premiéře 16. 2. 2011 a nebylo nikdy mezitím možné akceptovat ho jako přirozenou součást českého filmu a tedy i filmografií jednotlivých tvůrců. Helena Buschová zde vytvořila svoji jedinou titulní roli, Boháč zde debutoval po svém dabingu v Extasi a Štěpánek zde načal svou éru romantických hrdinů. Wilhelm Tauchen byl jediným hereckým spojníkem mezi oběmi verzemi. Z historického hlediska je velice zajímavé sledovat toto šumavské melodrama s kombinací folklóru vesnice, pouti i hlavního města. Po formální stránce působí poměrně rušivě jen nadužívání zatmívaček a roztmívaček, které jsou voleny po každém sebemenším dějovém twistu. Celkově je tedy možné kladně ocenit tento šumavský obrázek jako platnou součást českého zvukového filmu éry 1930-1945.(16.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace