Elling

Elling (Per Christian Ellefsen) a Kjell Bjarne (Sven Nordin) spolu bydlí v jednom pokoji v psychiatrickém ústavu. Elling celý život prožil ve stínu své matky, a bez ní se neumí zaobstarat, zatímco Kjell Bjarne, působí násilnickým dojmem a jeho jedinou touhou je pořádně si vrznout (ale i to zná jen z Ellingových příběhů). Vláda se ale rozhodne učinit pokus o sociální integraci, a přidělí Ellingovi a Kjellu Bjarnemu byt v centru města. Oba muži se rázem musí překonat spoustu překážek a naučit se starat sami o sebe... V krátké době už podruhé jsem byl velmi mile překvapen norskou kinematografii - naposledy to byl film Kámoš - , a nyní Elling. Film, který vlastně nenese hluboký příběh, ale jen takové příjemné nahlédnutí do života těch, kteří úplně normální životy nežijí. Režie Pettera Næsse, ale hlavně herecké výkony obou hlavních představitelů, přináší na obrazovku nádhernou podívanou, které je jen málo co vytknout - snad jen částečnou "uřvanost" filmu, a taky poslední desetiminutovku, kdy se rejžovi podařilo vymáčknou slzu i s takovýho starýho cynika jako jsem já.. (13.05.2013)

Osobně mně tentokrát nesedlo to žánrové rozkročení, na komedii je Elling (2001) filmem příliš melancholickým, chladným, občas krutým k hlavním postavám (život každému z hrdinů nakládá těžká břemena, dvojice hlavních a dvojice vedlejších postav jsou typičtí ztroskotanci, kteří na nějaké základní rovině svůj život nezvládají), na drama zase vlastně filmem bezkonfliktním, filmem, v němž reálně nikomu nic nehrozí, harmonickým ve svých kakofoniích, ústící v podivné smíření, happy end unhappy end - možná je tímto jako život sám? Kdoví? Já vím pouze toliko, že pokračování (II. a III.) vynechám. 60 % (15.01.2023)

Další z moc příjemných a úsměvných filmů, tentokrát z Norska. Elling a Kjell, každý z nich povahově úplně jiný, které spojoval původně psychiatrický ústav a posléze společný byt, kde se měli naučit žít samostatně. Přes jejich rozdílné povahy se přesto vzájemně a někdy až nepochopitelně doplňovali. Film o ne zrovna jednoduchém životě nám byl předložen v nesmírně humorném hávu a přitom velmi citlivou formou. Já jsem u Ellinga tu mírnou monkovinu taky postřehla a byl mně ještě sympatičtější. Jedna z jeho prvních vět ve filmu byla: "Měl jsem vždy dva nepřátele: závrať a úzkost. Pronásledují mě, kamkoliv jdu".. Na konci filmu říkal už něco jiného, ale to se už podívejte sami:-) (16.01.2015)

Laskavou optikou nahlížená socializace dvou kapku opožděných přátel udržuje v pohotovosti úsměv a divákovu přízeň - vždyť umístit si dobrovolně na stěnu foto předsedkyně vlády - no nesežerte je! Takže - Ellingu a Kjelle, ráda jsem vás poznala a nechala se strhnout vaším dobrodružstvím v našem světě, aniž bych hledala blechy, neměla jsem totiž pro samou zábavu čas... (20.08.2014)

Eliing je opravdu příjemná komedie, která se těší velké popularitě mimo svůj domov a to právem. Situace Ellinga a Kjella je docela vážná, ale je podána humornou formou. Oba hlavní aktéři jsou sice rozdílní, Kjell má rád ženy a jídlo, zato Elling trpí sociofobií. Vzájemně se však dobře doplňují a spolu jsou schopni "zvládnout" všední situace obyčejných lidí. Milý film o životě, jak jej většina z nás nezná. (8/10) (13.06.2008)