Prervannaja pesňa
Interrupted Song
Prerušená pieseň
Obsahy(1)
Koprodukční československo-gruzínský film netají, že slovenští vojáci museli za druhé světové války bojovat po boku hitlerovských armád proti Sovětskému svazu, avšak mnozí z nich přebíhali k Rudé armádě, protože věděli, kde je jejich místo. Bez větších potíží si získali důvěru a pomáhali otevírat oči i svým dosud váhajícím druhům, které rovněž převedli na správnou stranu. Hrdina si tam našel dokonce životní lásku. Vznikla bezproblémová idyla o situaci na frontě, zcela se míjející se skutečnými poměry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Mnoho slovenských filmov o účasti vo vojne na strane Nemecka nemáme, viem ešte o Kapitánovi Dabačovi. Komunistom sa to darilo úspešne potláčať. Herecky tu dominuje J. Pántik , ostatní slovenskí herci až tak veľa priestoru nedostávajú. Film si toho na seba nabral dosť, dokonca i pancierový vlak a SNP, no niektoré scény si doslova pýtali rozvinúť napr. Československý prápor, ale i samotná téma účasti v bojoch proti Rusku, zbehovia...Scény so slovenskými vojakmi ma zaujali, hlavne v prvej tretine, zvyšok ale v podstate i celý film je skôr o priateľstve a láske ako o vojne. Sem tam zaznie skvelá pieseň - úvod v škole, alebo úplne skvelý pochodový spev " Keď vojačik narukoval" pred zajateckým táborom plných Nemcov. Bojové scény nie sú silnou stránkou filmu, ale nevadí to. Trochu ma sklamalo 10 sekundové vystúpenie V. Mullera v roli nemeckého dôstojníka. Bol skvelý a čakal som, že sa ešte ukáže. Naopak potešia a u srdca zahrejú i naoko obyčajné scény návštevy "Slováka" v gruzínskej rodine, kde ho prímu ako vlastného syna. Záver pri cintoríne i odkaz na neznámeho vojaka ma dojal. Možno trochu naivný, ale pekný slovenský film. Celý film sa dá pozrieť tu. 80%. ()
Veľmi rozporuplný historický vojnový film. Nejde ani tak o presnosť faktov, ktoré nepoznám, ale z filmu akosi vyplýva, že ho nemôžeme brať tak úplne vážne. Problém je v tom, že na jednej strane tu máme niekoľko krásnych záberov, obrovské panorámy hôr, gruzínske mesto ako na dlani a bojové scény, na ktorých sa nešetrilo. Na tej druhej je cítiť, že toto je tá odnož sovietskych vojnových filmov, ktoré spadajú dnes do škatuľky nežiadúce. Láska k žene, k domovine, hrdinstvo vojakov a jednoduchosť postáv je podávaná značne pateticky. Je to dobrý príklad pre scenáristov, ako sa píšu šablónovité postavy. Ďalej je Pieseň skvelým príkladom pre filmových kritikov, ako vyzeral koprodukčný československo sovietsky film. Inými slovami sa môžeme zabávať tým, čo je na filme slovenské a čo to sovietske, respektíve gruzínske. Ale odporúčať dnes niekomu, aby sa na to pozrel cez víkend v telke, si nedovolím. Tie tri hviezdy sú udelené iba kvôli tej výprave, pretože aj Pántikova postava mi pripadala nesympatická. ()
Takto nejako to dopadne, ak je cieľom nakrútiť film, v ktorom by bol zvýraznený socialistický internacionalizmus, snaha pridávať k nekonečnému radu filmov s problematikou druhej svetovej vojny a hrdinstva sovietskych vojakov ďalší. Romantická dejová linka má iba rozriediť ten ťažko znesiteľný ideový pátos, ktorým je pretkaný celý film. ()
Docela zábavný film z jedné strany, pro nás, co jsme jako děti byli těmihle filmy dostatečně zásobováni...Vzkaz pro místního starostu, přesněji pro ty, co ho chtějí vidět - film se bude promítat, zadarmo, stačí poprosit pana starostu Pinčla (dokáží to jeho nevoliči? Jeho voliči, to by mělo být samozřejmé, předloží mu to v neděli po hrubé mši v Popovské hospodě)...Film je to zajímavý, jak voják, dříve učitel, přejde frontu, v do níž šel jako klerofašista, ale na ní, když Rusáci vyhrají, a válka se zlomí, tak na druhou stranu. Tam mu nevěří, pochopitelně, a přece mu umožní, aby se s "nejlepší armádou světa", a pod vlivem Kapitána - Lékařky zase vracel pomalu na své rodné Slovensko. Děj je bržděný údajnou láskou bývalého fašisty a gruzijského Kápitána, Lékařky. ...Jinak řada zajímavých myšlenek, ale pozor - taky záludných, k manipulaci vedoucíh... Nebezpečný film pro diváky, začátečníky. Nenapodobovat! Hlavně bojové scény, a zacházení s granáty, a kulomety. ...Anebo napodobovat, a střílet s ostrými, a házet pravé, a potom budou média rády, a budou mít o čem psát! https://www.youtube.com/watch?v=7o1utNapiAc ()
Poetizující snímek, který sice místy relativizuje slovenskou účast ve válce na straně hitlerovců, ale jehož podstata je někde jinde - v oslavě lásky, krásné přírody (slovenské a gruzínské), písničkách (opět slovenských a gruzínských) a jehož antimilitarismus je nadčasový. Filmu pouze ubírají gruzínští herci (odpustím uměleckou licenci, že si Slováci s Gruzínci okamžitě jazykově rozuměli) dobově nadabovaní do slovenštiny. V malé roli německého důstojníka je pak úchvatný Vlado Müller. ()
Mám rád tieto filmy napriek tomu, že sú idealistické a mnohé skutočnosti v nich chýbajú. Sú to také hrdinské filmy a navyše tento do seba zahrnul prvky, ktoré vystihujú povahu bojujúcich strán v niektorých veciach. Ako vojenský film to má svoje špecifiká, nie je to len o rečnení, ale ani iba o bezduchých bojoch, navyše mení prostredie, nie je dlhý a divákovi ponúka istú formu zážitku cez svoje profesionálne prevedenie. ()
Jediné, co mi hodně na filmu vadilo, bylo to, že si Gruzínci a Slováci bez problému rozuměli. Žádná jazyková bariéra jakoby snad ani nexistovala. Přitom to muselo být strašně komplikované. To se to nedalo nějak ošetřit titulkama? Bylo by to tak mnohem autentičtější. No, tady šlo hlavně romatický válečný film. Zase je dobře, že zde bylo ukázáno jak to se Slováky bylo, i když skutečnost je asi trochu jiná. Viděno na CS filmu. Ještě, že takový filmový kanál vůbec existuje! ()
Vojnovy film Prerusena Pisen je o Sk vojakoch na Vychodnom Fronte pocas Druhej svetovej vojny. Scenar je na tom obstojne - uteky Slovakov k Cervenej Armade /jeden vojak si nasiel lasku ....../ akurat ma pekne sralo to, ze vo filme nie je ziadna jazykova bariera ...... Aj ked som Pantika nikdy nemusel ako herca, v roli nemeckeho dostojnika sa objavil stary Muller. Toto bol fakt dobry film : 71 % ()
Síce koprodukčný film režíroval gruzínsky režisér, ale spracovanie a celkové vyznenie mi pripomína tradičné slovenské vojnové drámy tých rokov. Čiže (česko)slovenské vplyvy ako má film vyzerať, boli poriadne. Pántik ako hrdina sa vo filme osvedčil. Ostatní slovenskí i gruzínski herci mu skvele sekundovali a film z tohoto hladiska nevyznieva ani po rokoch trápne či naivne. Obsahuje viacero príjemných dojímavých scén, ale aj zaujímavé akčné scény (obrnený a sanitný vlak či scény so samopalnou streľbou). Do toho všetkého gruzínska exotika čierneho mora s palmami či vysokohorské prostredie. Možno záporáci mohli byť vykreslení ešte viac záporne, ale inak spokojnosť. Hodnotenie: 75% ()
Patetický,nabubřelý,černobílý místy lživý,místy silný... Uvěřitelnost klesá každým metrem...Gruzínci mluví plynule Slovensky... 😎 ()
Válečný romantický film (nevím, napadl mě hned Čuchraj) proti kterému nemám vítek. Na 59. rok velmi solidní. Slovo strana a Stalin tam nějak nezaznívá. Bylo by to přeromantičtělé, nebýt druhé poloviny, kdy je učitel Zvara již po zásadním zmrzačení. Rušivě tu působí pouze nulová jazyková bariéra, na to se tvůrci hezky vysrali. Kdo slyšel gruzínštinu, dá mi za pravdu. ()
Až na ty demagogické prvky, snažící se o bagatelizaci a snad i popření historických faktů, se jedná o klasickou romantiku v dosti neobvyklých podmínkách. Inu gruzínsko-slovenský romantický film z války - to prostě mluví samo za sebe... :-) Jo, ta píseň, kde vojáci radostně pějí: "... tam spolu zahyneme", nedokážu si představit, že to někdy někdo myslel vážně. Bohužel nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. ()
Naše priateľstvo sa rodilo v ohni a krvi. Zakalilo sa v bojoch za šťastie a mier pre všetkých. Keď bolo treba, priateľ preberal zbraň z chladnúcich rúk svojho priateľa. Bojovali sme, ľúbili a umierali. Nezabúdajte na nás! –––– Slovensko-gruzínske vzťahy sa len tak v nejakom filme nevidia. Samozrejme trochu prikrášlené, ale k roku natočenia to patrí a je celkom zbytočné propagandu filmu vyčítať, inak by ani nemohol vzniknúť. Mladý Pántik v úlohe Miša vynikol, film je pútavý a nápaditý, je v ňom skoro všetko: boje z každej strany, nemeckej, gruzínskej, slovenskej, romantika klasická aj chlapská priateľská, veľkolepé exteriéry aj vodka pri každej vhodnej príležitosti. Ja nemôžem oceniť filmové dielo zvládnuté po každej stránke inak ako štyrmi hviezdami. A možno je v tom aj pocit, že som (pri veselšej príležitosti) absolvoval trasu Odesa - Sevastopoľ - Novorossijsk - Suchumi - Batumi, a vojenský cintorín v Liptovskom Mikuláši zo záverečnej scény poznám osobne. –––– Dajú vám pušku, pán učiteľ? Ozajstnú? A budete strieľať aj do ľudí? ()
Príbeh z druhej sv.vojny, kde slovenské vojská bojovali na strane Nemecka. Niektorí vojaci postupne prebehli na druhú stranu a spolu s červenou armádou sa vrátili domou. S filmu sa mi najviac vryl do pamäte koniec filmu na vojenskom cintoríne. Pekná rola pre Júliusa Pántika. 65%. ()
V kine ho premietalui širokouhlý / 2,35:1/ ,ale verzia uvedná na DVD a v STV je bohužiaľ zhovadená na 4.3 s nekvalitným rozmazaným obrazom,akoby bola púšťaná z VHS , kde je rozlišovacia schopnosť asi 270 riadkov... Hanba distribútorovi a STV, že takto dehonestujú tento vynikajúci film ... za film 4 za techniku-- odpad ! ()
Pěkné exteriéry, kráska a Pántik - slovenský (vedle Kvietika) bard bardů. To je důvod, proč sledovat tento film. Jinak historicky vzato - pochybné! ()
Základ príbehu je skutočný príbeh lásky slovenského vojaka ku gruzínskej doktorke, jeho zranenie i amputácia nohy. ()
Julius Pantik v hlavnej role zahral svoju postavu catara slovenskej armady na dobrej urovni, ako aj jeho kamarat, ktoreho si zahral Karol Machata. Vilko Polonyi si tu blysol v takej malej ulohe a nebol tiez zas taka kladna postava, ked bez problemov zostrelil lietadlo nasich vtedajsich bratov na zivot a na smrt, Sovietov:) Dej filmu bol skor viac ponoreny do romantiky, ale aj na nejaku akciu sa tiez naslo miesto v tomto filme, ale nie zas v ohromnej dlzke bojov, skor v takych mensich zableskoch medzi Slovakmi a nemeckymi vojakmi na roznych miestach a to nie v zlom prevedeni, skor na adekvatnej urovni a to je este dost stary film na to ako to urobili dobre. ()
Válečný film je naštěstí doplněn o pěknou romanci s hezkou Gruzínkou. Pěkný konec. Symbolika: 2:23 – dvojitý kříž = double cross (podfuk). 7:35 – orlice se svastikou – orel = Fénix. A Fénix, který vstal z popela = Satan. Svastika = poloha souhvězdí Velkého vozu vůči Polárce během čtyř ročních období. Hrajeme na vlasteneckou notu: „Milujem ťa vroucně, domovina moja.“ 10:52 – šest pentagramů. 1:35:13 – sign of silence. Povedenej fórek (válka je totiž obrovská legrace): „Z toho koukají dva kríže: jeden železný a jemu brezový.“ – to jsem se fakt zasmál! ()
„Zlá zelina nevyhnije“ pravil chlapisko Pántik. Tohle bude na dýl. Na to, že film vznikl roku 1960, je to naivní, přifintěná, idylická, polopatická paseka. O dvacet let dřív se u nás točily snímky brisknější, o hollywoodských válečných filmech té doby ani nemluvím, takže láteřím. Jazyková bezbariéra Slováků s Gruzínci je nejmíň. Propaganda samozřejmě zaplevelila většinu filmu a v kombinaci se hřmotnou hudbou se člověku rychle vybaví povinné, dopolední, školní promítání úděsných filmů tohoto žánru v kině Vítek v Hrabůvce v betonově šedivých osmdesátkách. Opruz, až na jedinou projekci, kdy nám omylem pustili francouzského Medvěda. To je přesně důvod, proč tyhle filmy nevyhledávám. No ale z čistě edukačních důvodů a protože Július Pántik, mrkla jsem na to. Ano, část filmu je sračka, na stranu druhou je ve filmu i cosi pěkného. Pántik s Gruzíncem jsou fajn, sdělení důležité, čili chápu nadšení některých diváků a nehodím ho přes palubu. Vím, že se rozumní Slováci hrdě hlásí k těm, kterým byl Slovenský štát proti srsti natolik, že se rozhodli bojovat. Bylo to důležité tehdy, je to důležité i dnes. Tento velkofilm vznikl ve špatné době, kdy se ale pod rudým praporem, srpem a kladivem točily i horší sračky, pal tedy čert četné příšerné kecy scénáristů. Vnímám příběh učitele, jednotlivce, na pozadí válečných dějin. Však kníry gruzínských žen přehlédnout nemohu. Nechci ani tušit, čím se pyšnily v podpaží či pod hrubými, nepranými sukněmi. K tématu Slováků na východní frontě. Moudrý pán mi kdysi řekl mnoho zajímavého. Třeba že první vydání Z Buzuluku do Prahy, to první, o kterém se nikde moc nedozvíme, ale pár lidí ho má , (jako první je označováno až to druhé, které už bylo plné propagandy, tu tam Ludvík osobně, nevkusně a naprosto zbytečně sám namastil později), nebylo vůbec špatné čtení. Tuto cestu, včetně Dukly absolvoval, zažil, z prvního vydání měl ryzí radost. To, že skončil v padesátých letech v politickém žaláři je věc druhá. A že skončil v politickém kriminále i po šedesátém osmém je věc třetí. V obou případech Bory a ano, i uranové doly. Takto nakládal komunistický režim se skutečnými hrdiny. Tento pán, národností Slovák, se nechal slyšet, že za války Němce a slovenské kolaboranty (mnohdy horší než nacisti) odmítal tak, že jedinou jeho osobní možností bylo přeběhnout k Rusům. Hned po válce pochopil, co za svoloč jejich vedení je. V momentě, kdy se Amíci museli povinně zastavit u Klatov, sklaplo mu, ale to už je jiný příběh. I k tomuto filmu je asi nutno přistupovat tehdejší optikou. Kecy allá starý kinotýdeník jsou fakt k smíchu, ale budiž, film vypráví o důležité etapě slovenských dějin. A ke knize? Kdyby ji Svoboda nepřečmáral, možná bychom ji v pohodě četli, jako zajímavé svědectví skutečné války, v níž umíraly řady statečných chlapů. Nezlehčovali bychom to, nesmáli bychom se, nezvraceli otrávení už u samotného názvu. Apropó, zavři oči a představ si dnešní hipsterské, veganské, testosteronu prosté, pobledlé princezničky s fairtrade biolatté před dizajnovými meknami s nula nula prd dioptriemi na držce, kterak jdou do vojny, bránit svoji zemi. :))))) Srandovní vize, že? No trochu špeku s cibulí, černým chlebem, normálně z mouky, plus stakan vodky by jim možná nalilo trochu krve do do slim gatí.. i když... () (méně) (více)