poster

Pěstní právo svobody (neoficiální název)

  • německý

    Faustrecht der Freiheit

  • anglický

    Fist-Right of Freedom

  • anglický

    Fox and His Friends

  • anglický

    Fox

Drama

Západní Německo, 1975, 123 min

  • Kulmon
    ****

    Slabší film než Fassbinderův předchozí Strach jíst duše (hlavní hrdinové se zde přesto objeví v malých roličkách - trafikantka a marocký hošan). Z tohoto filmu dostanete pocit, že "být čtyřprocentní", znamená být heterosexuál. Zde se totiž vyskytují jen homosexuálové. Všichni ti menšinoví heteráči to berou jako naprostou samozřejmost a nikterak to nekomentují ani s tím neválčí. První polovina filmu je dosti nudná, ale pokud to překonáte, ve druhé půli dostanete odměnu v podobě sice očekávaného, ale i tak zajímavého zvratu. Postava Eugena je dost nesympatická - vychcanej, namyšlenej buzerant, ale moje sympatie nemá ani Franz, jenž ztělesňuje opravdovýho pitomce. Film doporučuji fanšmejkrům a příslušníkům rodu homosexuál sapiens. 70%(30.11.2009)

  • Pštros
    ****

    Je na první pohled jasné, že Fassbinderovy filmy nikdy nebudou lámat divácké rekordy. V tomto případě se však jedná o docela přístupný film, který nám nabízí pohled do života čtyřprocentní menšiny. Při podrobnějším pohledu i zde najdeme všechny základní atributy režisérova stylu. Je to především výrazné soustředění se na osobní prožitky jeho hrdinů, (včetně zavěrečného fatálního vyustění) a také zcela otevřené zobrazování nahoty. Ačkoliv v jeho jiných snímcích, které jsem měl možnost vidět se Fassbinder často pohybuje až na hranici porna, zde se dá vzhledem k tématu mluvit o štěstí, že to režisér nijak výrazně nepřehání. Každopádně vám film řekne o způsobu života této menšiny nesrovnatelně více, než desítky profesionálních homo-aktivistů, kteří s hysterií sobě vlastní dlouhodobě (a úspěšně) masírují naše veřejné mínění. 80%(16.3.2006)

  • Vančura
    *****

    Skvělý film. Srozumitelný příběh je zde vyprávěn velmi suverénní a sevřenou formou, která nechá mimo jiné vyniknout civilnímu hereckému projevu Fassbindera v roli sympatické hlavní postavy jednoho intelektuálně nekomplikovaného prosťáčka, kterou svou naivitou a dobrosrdečností působí skoro jak čistá duše, kontrastující s cynickou vypočítavostí ostatních postav, které ho celou dobu jen zneužívají a ponižují. Ostatně celé obsazení hodnotím jako velmi vydařené - ve snímku se objevuje celá řada režisérových stálých hereckých spolupracovníků, pro diváka obeznámeného s jeho dalšími snímky tak představuje tato podívaná až důvěrně známé setkání s povědomými tvářemi, a mj. i záruku toho, co od tohoto filmu čekat. Dále oceňuji vynikající kameru a zasazení do netradičního prostředí německé homosexuální smetánky 70. let - na tento film lze mimo jiné pohlížet jako na sociologicky nesmírně zajímavou zprávu z jednoho světa, který asi bude pro většinu současných diváků španělskou vesnicí. (Och, a to ani nemluvím o tom, jako bolestně tento snímek kontrastuje s děsivou normalizační tvorbou, která se u nás v téže době točila - (nejen) naprostá většina tehdejší kinematografie nesnese s tímto krásným filmem srovnání). Tragický závěr snímku jen korunuje jeho hořké vyznění, které svou skepsí z lidské společnosti tematicky předznamenává Fassbinderův pozdější snímek V roce se třinácti úplňky, v němž je motiv opuštěné, zoufalé, zneužité a nikým nemilované postavy doveden k uměleckému vrcholu. Variování podobných motivů ve Fassbinderově autorské filmografii svědčí dle mého soudu o tom, jaká témata mu osobně přišla důležitá a aktuální, a na jeho filmech si cením právě této stránky - byl to tvůrce, který moc dobře věděl, co chce říct a jakou formou tak má učinit. Přidám-li si k tomu jeho herecký talent, vychází mi z toho respekt k režisérovi, jaký se rodí jednou za hodně dlouhou dobu - neznám mezi současnými režiséry druhé jméno stejného formátu.(11.12.2012)

  • garmon
    ***

    Námětově exkluzivní, ale všechny zápletky jsou vystavěny na situacích vznikajících interakcí mezi otrlým světem a naivní, prostou, trapnou, nebo nevzdělanou hlavní postavou. Vyvolává to ve mně stud a kvůli tomu nejsem cinefil-). Faustrecht d. F. je mravoličný, důsledně lineární příběh o tom, kterak jsou bohatí snobští buzíci zlí. Fassbinder byl jeden z prvních, kdo podlehl kouzlu amerického filmového kýče jako prostředku pro vyjádření relativity znaků a soudů o „Velkém umění“. U tohoto filmu víte po patnácti minutách, jak dopadne, zbývá kochat se peripetiemi, kulisami a výkony: nejsympatičtější jsou na tom všem asi členové režisérovi herecké stáje, se kterými se v každém jeho dalším snímku setkávám už pomalu jak s rodinou. Hodně mě baví i Fassbinderův exhibicionismus – být režisérem-buzerantem v sedmdesátkách, taky se obsadím do role plebeje s velkým přirozením (opakovaně zdůrazňováno a ukazováno!), co vyhraje v loterii a taky se nechám snímat nahatej v homo saunách, uprostřed pečlivě vybraných Adonisů s pořádnou výbavou. Jo! - a 3 a ½ * za odbarveného Kurta Raaba-)! PS: ve velmi dekorativní "spacy" závěrečné scéně si Fassbinder přednatočil vlastní reálnou smrt.(24.11.2010)

  • Renesco
    *****

    Fassbinderova melodramatická tragédie o prospěchářství a příspěvek ke queer cinema chronologicky sleduje vzestup prostého cirkusového performera, vstupujícího díky výhře v loterii do „lepší společnosti“ plné podvodníků a zkrachovalých obchodníků. Film pro své zasazení do čistě gay prostředí, které si vystačí bez vícera heterosexuálních postav, přináší jakousi typologii gayů, pokrývající celou škálu povahových kategorií (zrádce, zrazený, mstitel, bezbranný, apod.). Hlavní postavu prosťáčka žene cit, láska, v uměleckém vkusu příklon k populárním žánrům. Protřelým nabobům je naopak vlastní rozum, vypočítavost, lpění na bontonu a noblese, tíhnutí k nestravitelnému kýči. Tato definice „vznešených“ se však v závěru ukazuje býti pouhou hrou, maskou, způsobem, jak investovat cizí peníze do starožitností, a následně onen brak bez lítosti zase prodat. Jak si hrdinové stále něco kupují a pořizují, Fassbinder výrazně pracuje s barvou rekvizit i prostor, vyjadřující emocionální stav postav. Ani v tomto filmu nechybí hypnotická muzikální vložka ženské interpretky, odehrávající se tentokrát v gay klubu a na playback coby stravitelnější alternativa k operám a vážné hudbě, jíž vyznávají Fassbinderovi snobi.(8.6.2011)

  • - Fassbinder musel držet dietu, aby zeštíhlel a mohl natočit nahé scény. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Pěstní právo je termín užívaný převážně ve středověku. Umožňuje uplatnit vůli silnějšího i pomocí násilí. V současnosti je běžný mezi anarchistickými hnutími. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Foxovo jméno Franz Bieberkopf je převzato z románu Berlín, Alexandrovo náměstí německého spisovatele Alfreda Döblina. Fassbinder román později zfilmoval. (Zdroj: ČSFD.cz)