poster

Pěstní právo svobody (neoficiální název)

  • německý

    Faustrecht der Freiheit

  • anglický

    Fist-Right of Freedom

  • anglický

    Fox and His Friends

  • anglický

    Fox

Drama

Západní Německo, 1975, 123 min

  • anniehall
    ****

    Začal jsem sledovat film a zanedlouho si uvědomil, že jde vlastně o variaci na Felliniho Cabiriiny noci nahlíženou Fassbinderovou optikou. Lépe řečeno, poměrně povedenou variaci na mé milované Cabiriiny noci. Oceňuji přenesení tématu mezi menšinovou společnost, oceňuji záměrné a plánovité neřešení sexuálních identit všech postav, oceňuji také úsporné, leč působivé herectví Fassbinderovy družiny. Ale jakkoliv roztomilý a chvílemi snad i politováníhodný je Fassbinder sám v hlavní úloze, prosťáčka Cabirii v podání Giuletty Masina prostě nemůže překonat. Na škodu je i to, že režisér už dopředu dává tušit, jak se vše skončí. Suma sumárum, odvážný, neotřelý a působivý - nicméně lehce zamžený pokus o ztvárnění myšlenky, že někteří lidé vás mohou vidět jen jako číslici ve finančním deníku, který když je dopsán, nahradí se novým. Ale za otevřenost a zpracování, kdy sexuální orientace není tématem nýbrž jen běžnou reálií uprostřed všedního života společnosti, musím dát alespoň 4 hvězdičky. Psal se totiž pětasedmdesátý rok! O celých třicet let dříve, než Amerika objevila Zkrocenou horu...(14.12.2010)

  • radektejkal
    ****

    Při některých (možná je jich většina) Fassbinderových filmech běhá mráz po zádech. O tomto filmu "Pěstní právo (liberální) svobody" to platí beze zbytku. "Tak jsme se dohodli", "Dělej jak myslíš", "Jsou to tvoje peníze" - to jsou hlavní a nejfrekventovanější zaklínadla liberální svobody, sdružená do pojmu "pěstní právo". Přestože víme (nejsme přece dnešní), jak to půjde a co se z toho vzejde, nedokážeme se na to dívat s klidnou myslí, ani s pocitem "vždyť si o to koledoval"... Sám jsme musel po půlhodinách odbíhat a něco (nutně) vyřizovat, a podvědomě si (přitom) přál, aby už tomu byl konec, aby to trápení už přestalo. Totální Fassbinder (režie, scénář, hlavní role) ve svém "situačním" dramatu tu tu tu tu jemně ťuká na dvířka komedie. Pozn: Přesto je (celý půlrok či více) Franz Biberkopf šťastným člověkem. jeho tiráda na štěstí u baru (bez Eugena) v druhé polovině filmu je podmalována písničkou George Moustakiho "Meteque", aby bylo jasné, že je tohle je rajon, kam nepatří. Už pro něj není místo ani nahoře ani dole.(10.12.2016)

  • kaylin
    ****

    Já mám rád sebedestrukční filmy a tohle je jeden z nich. Rainer Werner Fassbinder zde ukázal, jak zajímavým byl tvůrcem, a to jak na poli režisérském, tak na poli scenáristickém, ale i hereckém. Tohle je jeho koncert, kde ale nechává vyniknout kritiku společnosti a lidí jako jednotlivců. Přitom nepoužívá žádné patetické nástroje.(13.10.2015)

  • Vančura
    *****

    Skvělý film. Srozumitelný příběh je zde vyprávěn velmi suverénní a sevřenou formou, která nechá mimo jiné vyniknout civilnímu hereckému projevu Fassbindera v roli sympatické hlavní postavy jednoho intelektuálně nekomplikovaného prosťáčka, kterou svou naivitou a dobrosrdečností působí skoro jak čistá duše, kontrastující s cynickou vypočítavostí ostatních postav, které ho celou dobu jen zneužívají a ponižují. Ostatně celé obsazení hodnotím jako velmi vydařené - ve snímku se objevuje celá řada režisérových stálých hereckých spolupracovníků, pro diváka obeznámeného s jeho dalšími snímky tak představuje tato podívaná až důvěrně známé setkání s povědomými tvářemi, a mj. i záruku toho, co od tohoto filmu čekat. Dále oceňuji vynikající kameru a zasazení do netradičního prostředí německé homosexuální smetánky 70. let - na tento film lze mimo jiné pohlížet jako na sociologicky nesmírně zajímavou zprávu z jednoho světa, který asi bude pro většinu současných diváků španělskou vesnicí. (Och, a to ani nemluvím o tom, jako bolestně tento snímek kontrastuje s děsivou normalizační tvorbou, která se u nás v téže době točila - (nejen) naprostá většina tehdejší kinematografie nesnese s tímto krásným filmem srovnání). Tragický závěr snímku jen korunuje jeho hořké vyznění, které svou skepsí z lidské společnosti tematicky předznamenává Fassbinderův pozdější snímek V roce se třinácti úplňky, v němž je motiv opuštěné, zoufalé, zneužité a nikým nemilované postavy doveden k uměleckému vrcholu. Variování podobných motivů ve Fassbinderově autorské filmografii svědčí dle mého soudu o tom, jaká témata mu osobně přišla důležitá a aktuální, a na jeho filmech si cením právě této stránky - byl to tvůrce, který moc dobře věděl, co chce říct a jakou formou tak má učinit. Přidám-li si k tomu jeho herecký talent, vychází mi z toho respekt k režisérovi, jaký se rodí jednou za hodně dlouhou dobu - neznám mezi současnými režiséry druhé jméno stejného formátu.(11.12.2012)

  • garmon
    ***

    Námětově exkluzivní, ale všechny zápletky jsou vystavěny na situacích vznikajících interakcí mezi otrlým světem a naivní, prostou, trapnou, nebo nevzdělanou hlavní postavou. Vyvolává to ve mně stud a kvůli tomu nejsem cinefil-). Faustrecht d. F. je mravoličný, důsledně lineární příběh o tom, kterak jsou bohatí snobští buzíci zlí. Fassbinder byl jeden z prvních, kdo podlehl kouzlu amerického filmového kýče jako prostředku pro vyjádření relativity znaků a soudů o „Velkém umění“. U tohoto filmu víte po patnácti minutách, jak dopadne, zbývá kochat se peripetiemi, kulisami a výkony: nejsympatičtější jsou na tom všem asi členové režisérovi herecké stáje, se kterými se v každém jeho dalším snímku setkávám už pomalu jak s rodinou. Hodně mě baví i Fassbinderův exhibicionismus – být režisérem-buzerantem v sedmdesátkách, taky se obsadím do role plebeje s velkým přirozením (opakovaně zdůrazňováno a ukazováno!), co vyhraje v loterii a taky se nechám snímat nahatej v homo saunách, uprostřed pečlivě vybraných Adonisů s pořádnou výbavou. Jo! - a 3 a ½ * za odbarveného Kurta Raaba-)! PS: ve velmi dekorativní "spacy" závěrečné scéně si Fassbinder přednatočil vlastní reálnou smrt.(24.11.2010)

  • - Pěstní právo je termín užívaný převážně ve středověku. Umožňuje uplatnit vůli silnějšího i pomocí násilí. V současnosti je běžný mezi anarchistickými hnutími. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Foxovo jméno Franz Bieberkopf je převzato z románu Berlín, Alexandrovo náměstí německého spisovatele Alfreda Döblina. Fassbinder román později zfilmoval. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Fassbinder musel držet dietu, aby zeštíhlel a mohl natočit nahé scény. (Zdroj: ČSFD.cz)