Balada pro banditu

Velmi zajímavá a dle mého výborná forma vyprávění příběhu o zbojnících z Koločavy. Nemusí se líbit všem, ale už jenom v té době neokoukaný Polívka, Donutil a Bittová stojí za to. (03.03.2003)

Miroslav Donutil byl v té době opravdu velmi přitažlivý, spolu s Ivou Bittovou tvořili nádherný pár v této v pravém slova smyslu baladě. Oba se pak nadlouho tak trochu poztráceli. (16.03.2005)

Zprvu mě ti trempíci trochu zarazili. Ale pak jsem si uvědomil, že se jedná o českou variaci na Jesus Christ Superstar. (04.02.2003)

Parta mladých lidí, většinou folkařů a kotlíkářů, se sešla na festivalu a převedla divadelní zpracování Olbrachtova románu. Fikce se prolíná se skutečností. Pušky nahradily kytary, místo koně poslouží kláda. Je to nezvyklé pokoukání, ale zajímavé, méně je v tomhle případě víc. Nejlepší na celém filmu jsou písničky v podání brněnského divadla Husa na provázku, v čele s Miroslavem "Šuhajem" Donutilem, kterému role loupežníka sedne. (11.05.2003)

Velice zajímavý a také ambiciózní projekt kombinující natočené živé představení pod širým nebem s filmovými scénami...výsledek má své specifické kouzlo, a to i díky hercům, které si my mladší pamatujeme jako poněkud řekněme vyzrálé osobnosti, ale také díky hudební složce a dnes už zlidovělým písničkám...ale rozhodně to není film pro každého... (08.02.2004)

Bezva písničky, natáčeno v zajímavých kulisách, herci jsou také výborní, ale celkově to asi patří opravdu spíše na divadlo, než do filmu. I tak jsem ale měl docela dobrý prožitek. (22.07.2002)

"My to s Rudou točili TŘI DNY...! " Nebudu lhát a hned na okraj se přiznám, že jsem na Baladu pro banditu koukal jenom proto, že samotný Miroslav Donutil o ní dokáže tak nádherně povídat v jeho vyprávění, ale to je asi tak všechno. Ti co vědí o co de, ví, že Rudi Kovanda "zpěvák pro Brno" co tenkrát vyhrál málem Slavíka, protože mu všichni Brňáci povinně posílali hlasy se zde má objevit ve scéně, kterou s Donutilem točili tři dny a v tom tkví ten háček. Já Rudu skoro ani neviděl a už vůbec neslyšel a je mi to docela líto. Čekal jsem hodně let, než jsem se konečně dočkal a dopadlo to takhle. Tím pádem samotný film je už pro mě naprosto průměrnou záležitostí, která mě absolutně nedokázala zaujmout po hudební stránce, a jediné co stálo za povšimnutí byli právě Donutil a Bolek Polívka. Vypadá to, že na Rudiho Vladimír Sís neměl nervy a pak to takhle dopadlo. Je to muzikál a muzika se mi nelíbila, country není nic pro mě a tak nemůžu jinak, než odcházet po tomhle filmu naštvaný, protože jediné co mě mohlo rozesmát, zůstalo už jen ve vyprávění právě Miroslava Donutila. (13.03.2008)

Hudebni baladicky pribeh me naprosto zklamal - potesi snad jen hodne mlady Donutil. (31.07.2002)

Tahle filmová ozvěna doslova kultovního divadelního představení Divadla na provázku je právě tím trampským a folkovým muzikál evropského formátu, který mohl udělat naši normalizační kinematografii originální a osobitou... Tak mystifikační kvazi world music, která předběhla a předznamenala pozdější světové dění... Tenhle podivuhodně muzikálový (ale vlastně i obecně filmový) experiment je doveden k dokonalosti a jeho nadčasovost a genialita se nenaplňuje ani tak ve skvělé hudbě Miloše Štědroně a krásných (pseudo)folklórních textech Milana Uhdeho, čistě divadelní jednotě místa, času a děje, narativně mýtickém rámci a usazení celé adaptace, či alespoň pro mě úchvatných hereckých a pěveckých výkonech všech zúčastněných (zvláště pak dua Donutil-Bittová), ale především ve srovnání se záplavou soudobých muzikálových (promiňte mi to slovo) ,,sraček"... (03.07.2007)

Nesmrtelné písně - např. "Ani tak nehoří svíčka farářovi" nebo "Zabili, zabili, chlapa z Koločavy" - tu jsme zpívali při zájezdu na Ukrajinu přímo v obci Koločavě, kdy jsme za lijáku nesli po kamenné blátivé hlavní cestě vesnicí kamaráda se zlomenou nohou. Ukázka - Ani tak nehoří: http://www.youtube.com/watch?v=a6L6ni1F_Qw&feature=related (17.02.2009)

Forma snímku je velmi zvláštní a divákovi chvíli trvá než si na ni zvykne. Těm, kteří ji příjmou je nabídnuto originální hudební představení se zajímavým příběhem, výraznými postavami (Donutilovi sedl hlavní hrdina velmi dobře, překvapil mě Pecha pro mě osobně v netypické roli, ale možná vůbec nejvíc se mi líbil Polívka a jeho Mageri), z-nouze-ctnost(?) nápady (především ty kytary), překvapivě dobrými pěveckými výkony a tím nejdůležitějším, výbornou a krásnou hudbou (Miloš!!!). Pravda, děj je docela často "narušovaný" prostřihy do obecenstva a film tím ztrácí na kontinuitě, ale jako muzikál (ostatně hlavní žánr tohoto filmu) funguje více než nadprůměrně, proto dávám solidní 4*. (12.09.2012)

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)

Straka v hrsti nebo tohle, stejně je to všechno stejná pakáž. Revoltující "omladina" na několikerý způsob... Aneb jak poznamenala Iva Bittová, Balada pro banditu je film pro pamětníky, památka na jednu hru Husy na provázku, které se ovšem přiblížila jen velmi volně a víc nic. (02.12.2009)

Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako se bělají mojí milé nohy... Český Jesus Christ Supertar. Mnozí jsou toho názoru, že má Balada pro banditu místo pouze na divadelních prknech. Ovšem Vladimíru Sísovi a jeho týmu se podařil příjemný kompromis mezi filmovou a divadelní formou. O nádherných zlidovělých písničkách už toho bylo napsáno mnoho (všechny ty hudební rádoby znalce upozorňuji, že zdejší hudba nemá s country nic společného, i když se o doprovod postarali Zelenáči, je to něco na pomezí folku a trampské muziky, zasahující více do té druhé kategorie). Herci jsou příjemně civilní a bez zbytečných gest. Miroslav Donutil (alespoň pro mě) v životní roli, příjemní byli i Iva Bittová, Bolek Polívka či Jiří Pecha. Nadčasový a věčně mladý film. 100%. (14.03.2008)

Trampská kolektívno-táborákovo-guľášová kultúra a k tomu hudba ala Zelenáči ma nikdy neoslovovali. Muzikál divadla Husa na provázku prevedený do filmu ale stavia práve na tomto. Zrúcanina starého hradu, na ktorom sa koná divadelný potlach, country skupina hrá pesničky k tragickému príbehu lásky, samotní herci majú (mimo spevu) len krátke výstupy medzi spústou pesničiek. Našťastie nejde len o priamočiaro jednoduchý film. Premiešanie divadla v exteriéroch so zasnenými filmovými scénami, vyfarbené zábery krajiny zaliatej svetlom zapadajúceho slnka, zapojenie divákov do deja a spoľahlivé herecké výkony patria k pozitívam, zaraďujúci film k priemerným muzikálovým filmovým adaptáciám. (17.03.2005)

Na tohle jsme se dívali v rámci hodiny ČJ. A musím říct, že nebýt tady mladý Donutil, Polívka a Nový, tak na tomto není nic k zapamatování. Pro někoho možná kult, pro mě snesitelný film, který mi jednou stačil. (08.04.2010)

Trampský hippie muzikál o zbojníkovi z Podkarpatské Rusi, něco takového mohlo vzejít jedině z Provázku. Písně jsem znal, film ne (a původní představení vůbec), ale přesně takhle jsem si ho vlastně představoval. Je to lyrické, je to tragické, je to ohromně nápadité a své, má to kouzlo a když to skončí, ještě dlouho na to myslíte a ta skvělá hudba vám zní v hlavě. Miroslav Donutil je opravdu výborný, ale stejně jako jeho Nikola se mi líbily postavy Bolka Polívky a Jiřího Pechy. (04.10.2018)

Nepochopil jsem.... (03.01.2008)

Zabili, zabili chlapa z Koločavy...tam někde mám kořínek (24.03.2006)

Krásný příběh v zajímavém filmovém zpracování. Také asi můj první kontakt s Ivou Bittovou a jejím hlasem. Polívka už v té době byl skvělý a příjemný byl i Miroslav Donutil. Jo to bylo ještě tehdá, kdy mu národ neříkal ,,mistře'' a na ČT s ním do zblbnutí něželo 3x s M. Donutilem, 4x s M. Donutilem, 5x s M.Donutilem... Hudební aranžmá bylo skvělé, díky účasti členů Greenhorns, kteří písně doprovázeli. V devadesátých létech se objevila snaha znovu tento řekněme - muzikál oživit, ale mně se stejně nejvíce líbí tato původní verze. Je syrová, zemitá, akustická... Hodně dobrá záležitost, kterou buď budete milovat, nebo vás neosloví. Za mne je za 4 kule žandára. * * * * Velmi stručný avšak výstižný komentář - uživatel Lima! (05.05.2013)