VOD (1)
Obsahy(1)
Výrazně autorský počin Jiřího Suchého však autor sám režírovat nesměl. Představí se tedy aspoň jako herec, opakující scénky a písničky ze semaforských představení. Nesourodý snímek byl natočen v adaptovaném divadle a obsahuje i výňatky z vojenské komedie Bylo nás deset, z televizních pořadů a též z archivu divadla. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Melicharová nefuň...😋 Po dlouhých letech půstu se Jiří Suchý mohl vrátit na plátna kin, původně bylo zamýšleno že by film i režíroval, což ale mocní Barrandova neschválili. Pan Suchý považuje film za nepovedený, kromě toho že mu režisér mluvil do scénáře, kde musel být nakonec uveden,byl prý velkou část natáčení pod vlivem... ()
Fakt děsný.... ()
Právo na názor má jistě každý z nás. Právo na názor by však vždy mělo vyrůstat z pochopení skutečnosti, ke které se názor vztahuje. Právo na názor, které je páteřní součástí lidských práv, však může být za určitých okolností zrcadlem ne faktu, na který reaguje, ale naopak svého nositele a jeho schopností. Aby bylo jasné, co tím chci vyjádřit, pokusím se zopakovat některá fakta. Divadlo Semafor vzniklo před 52 lety prací dvou klíčových protagonistů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Ve své tvorbě od počátku vědomě navazovalo na odkaz své velké inspirace a výzvy - Osvobozeného divadla Voskovcova a Werichova. Z velké části se mu to podařilo mj. zásluhou skvělých melodií zprvu klavíristy a posléze komika Jiřího Šlitra a knížete českých textařů Jiřího Suchého. Prakticky celá moderní česká kultura současnosti i druhé poloviny minulého století vychází ze semaforské tradice. Platí to jako o mainstreamové pop music, tak o experimentálních scénách. Po Šlitrově nečekané smrti a nepřízni komunistického režimu hledal Suchý dost dlouho sám sebe. Fenomén Jitky Molavcové, výrazné osobnosti dnes dejvického divadla Semafor, posléze toto hledání ukončil. Film, i když místy poněkud nesourodý, určitě i při nejpřísnějším pohledu nejde pod standard specifického žánru střihových snímků. A Žofie Melicharová jako svébytná komička jistě nepatří do pásma kýče a neschopnosti. Má-li dnešní Semafor nějakou slabinu, je dána délkou jeho nepřetržitého působení, faktem, že se stal součástí českého dějepisu minulého století. Neměnili se jen jeho protagonisté, ale i styl. Styl prvních Zuzan a ČLOVĚKA NA PŮDĚ jistě není určující pro dobu KDYBY TISÍC KLARINETŮ. To, co v nějaké podobě zůstává, je Suchým ztělesňovaný smysl pro jedinečný hravý něžný intelektuální humor. Porozumět mu dnes znamená znát a vědět celou řadu neopakovatelných skutečností, které pro mladší generaci nesporně představují určitou bariéru. Překážku, kterou však lze poměrně snadno překonat. Šok z kýče a nudy se pak začne měnit - krok za krokem - v pochopení a pochopení ve významném množství případů v potěšení a radost. Ať je totiž Semafor v čase vzdálen sebevíce, nedosahuje na propast, která nás děli od KRISTIÁNA či CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE. Nepochopení a kýč by však neměly být zaměňovány. Zvlášť, chceme-li být skutečně právi zásady důsledného zachovávání a hájení práva na vlastní názor. ()
Když jsem snímek viděl asi před 20 lety, tak se mi nijak valně nelíbil. Dnes jsem se přinutil podívat se na něj znovu a musel jsem ho přehodnotit ze svých původních ** na *****. Je moc dobře, že byl tento film natočen. ()
nemám rád saxofonistku ani slamáka, takže jejich trapné spoluhumornění mě hodně sralo ()
,,Melicharová nefuň a uklidni se ! '' ------ Viděno před lety a viděno dnes. Rozdíl v hodnocení ? Značný! Coby jedinec starší, moudřejší (snad) a znalý souvilostí (alespoň částečně) musím panu Suchému sklonit hluboukou poklonu. Co on dokázal, dokázal málokdo. A dost možná, že on byl po V+W jediným s panem Šlitrem co se týče divadla a hudby jediným kdo tak mocně vládl divadlu a kabaretu. Pravda i dnes mi tam moc neseděla ta jitka Molavcová, která mi jinak nevadí, no ale když už si ji pan Suchý vybral jako Melicharovou...tak co ! A tak doufám, že se válejí v těch pěnězích a ne v tom druhém :-). Chápu, že kdo tu skrumáž scének prokládaných vtipnými rozhovory Molavcové se Suchým vidí dnes, nepolíben šedesátými lety a Semaforem (nebo alespoň jejich dozvuky) nemůže vůbec pochopit. je to jiná doba, jiný svět. Ten dnešní už je jiný. Někdy bohužel. Skvělý komentář: sportovec. Dávám za 4 žluté tulipány. * * * * ()
Semafor, a tak i tento film, jsou z jiné doby. Z doby kabaretů, slušnosti, subtilních slovních hříček a čistoty. Těžko srovnávat film, který je spíše než filmem sestřihem scének a písniček, například s Avatarem. Jisté však je, že Jiří Suchý a celý jeho Semafor dlouhá léta udržoval laťku obecného vkusu na té nejvyšší úrovni, byť mu to mnohdy mnozí nechtěli dovolit. A Jonáš a Melicharová jsou toho nepochybně součástí. ()
Semaforská poetika ustála přenos na filmové plátno. Jemný a inteligentní humor Jiřího Suchého zřejmě opravdu není pro každého. Někoho halt těší humor pro zablácené mozky spočívající v primitivním nadužívání vulgarismů. Já si budu raději blahem chrochtat u Semaforu. ()
Jiří Suchý se pár let bavil tím, že předváděl jak trpěl za socialismu, a pak, že mu patří divadlo, kde už roky nehrál. Jak by mu mohlo za socialismu patřit? Zde je důkaz, jak trpěl, že si mohl s Molavcovou hrát o čem chtěl a jak chtěl... ()
Tyhle dva tragédy jsem nikdy neměl rád!!! ()
Na malém prostoru velký tingtangl. Je to prostě skvělé. Dýchnou na vás staré časy kabaretů a šantánů, láska k V+W a samozřejmě dobrá muzika. Jitka Molavcová není zdaleka jen přívěšek, ale rozjíždí to ve velkém stylu. Jak člověk nepolíbený tvorbou Suchého a Šlitra před tímhle smekám klobouk a házím do do křoví. 85% ()
Pro mě jen neuvěřitelná nuda, které dominuje Jitka Molavcová svým hereckým antitalentem. ()
To není film, to je střihový pořad písniček a klipů. Děj žádný a vtip také ne. Prostě o ničem! ()
Tohle ne, Molavcová mi nevadí,ale Suchýho fakt nemusim ()
Divadlo SEMAFOF sa natrvalo zapísalo do dejín nášho umenia. Pesničky dvojice Suchý - Šlitr , to bol vrchol popúlárnej hudby konca 50tych ale hlavne začiatku 60tych rokov. Bohužial tento film na tie vrcholy nenadviazal. Veľká škoda. 45%. ()
Duo Suchý - Molavcová se tak nějak vůbec nehodí do naší postmoderní uspěchané éry... Jakoby oba dva vypadli z dob, kdy k sobě lidé byli přirozeně slušní, kdy elementární vzdělanost a všeobecný rozhled patřily k bontonu a kdy jemný slovní humor byl ceněn výše nežli pitvoření. Ano, můžete namítnout, že tenhle film, který se snad ani filmem nazývat nedá (spíše je to koláž sesbíraných scének) si nezaslouží srovnání s jakýmikoliv "klasickými", natož pak hollywoodskými spektákly a že hodnocení je silně ovlivněno mým vnímáním pana Suchého jako hybatele české muziky a jednu z nejvýznačnějších postav naší kultury vůbec. Ano, máte pravdu. Čtyřmi hvězdičkami jsem například ocenil některé kousky bratří Coenů, nebo vize pana Kubricka. Je to vůbec porovnatelné? Není. Ale existuje ještě v současnosti nějaká TAKHLE výrazná osobnost (navíc s tak roztomilým a přitom rovnoprávným "přihravačem" jako je Jitka Molavcová)? A když vidím u některých hodnocení slovíčko "odpad", přijde mi líto, že tenhle film hází někteří z nás do stejné popelnice, kam patří prvoplánové slátaniny typu Kameňáku. ()
Na Jonášovi a Melicharové mě vždycky štvalo, že inteligentní a talentovaná herečka (herecky lepší než Suchý) ze sebe dělá podržtažku. Katarze nikdy nepřišla. A už asi ani nepřijde. ()
Tak tohle jsem nikdy nepobral, stejně, jako všechny divadelní obdoby... ()
No, pan Sís už u tohoto filmu měl svůj zenit, úspěšných převodů divadelních kusů na plátno, za sebou, ale přeci jen se tento film dá shlédnout i dnes. ()
"Nebojte se Kdo se bojí Ten v životě neobstojí. Nesmí ani do lesa." včera mi došel hajzlpapír, tak jsem použil jednu stránku z trashový sbírky od Pana jiřího suchého s názvem Motýl. zní to jako blbá metafora, ale fakt to tak bylo. ()