'Round Midnight
Autour de minuit
Okolo polnoci
'Round Midnight
Obsahy(1)
Hudební snímek, jehož děj je situován do Paříže konce 50. let, je věnován památce Lestera Younga (1909-1959) a Buda Powella (1924-1966), jenž hrával na počátku 60. let v pařížském klubu Blue Note s tenorsaxofonistou Dexterem gordonem, který v tomto filmu vytvořil hlavní roli. Kolem půlncoci je dílo plné jazzové hudby, vpravdě nadčasové, které vypovídá především o životě. Herbie Hancock získal za svou muzikantskou práci Oscara a césara a Dexteru Gordonovi udělilo Sdružení amerických kritiků titul nejlepší filmový herec roku. Kromě toho byl nominován na oscara. Ve filmu účinkuje i řadsa muzikantů, kteří patří mezi velké osobnosti světového jazzu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Oscar 1 : Hudba + 1 nominace: Herec HR - Dexter Gordon ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $3,272,600║Tržby Celosvetovo $3,875,000║ ()
Podivný, podivný, podivný film. Jak může film o léčivé síle hudby působit tak patologicky. Obyčejně nejsem člověk, který by kritizoval dílo slovy "vždyť se tam nic neděje", ale tady se mi to připletlo na mysl. Abych to vznešeněji vysvětlila: Celé to na mě působilo jako sestříhané z mnohem většího celku s tím, že všechny pointy zůstaly vynechány. A konceptu "filmu-pocty" nemůžu nějak uvěřit, protože postava Francoise do filmu zanášela tolik neurotických vedlejších motivů, že výsledná nálada je velmi nesoustředěná a matoucí. Co ve filmu dělaly jeho hádky s bývalou ženou? Co tam dělala jeho prezentace plakátu francouzské pobočce Warner Bros.? Kromě toho jeho herecký představitel, který má být divákovým průvodcem při návštěvě specifického světa jazzu, působil absolutně anti-průvodcovsky. Hned při jeho představení jsem si říkala, že v průběhu filmu někoho zabije. Potom to na moment vypadalo, že tedy asi nikoho nezabije, a od chvíle, kdy prohlásil "Dale teď bydlí s námi", to vypadalo, že zabije všechny - svého hrdinu za to, že není bezchybný, jeho milenku ze žárlivosti, jeho amerického agenta a dceru kvůli témuž. Filosofické promluvy starého muzikanta se zase opakováním otupují, ztrácejí na poetičnosti a stávají se spíš trapně úsměvnými. Těžiště by mělo ležet v hudbě, ale tvůrci kolem ní zatvrzele staví tolik distrakcí, že se film ještě za svého trvání stane znechucením. ()
Film jako iniciační zkušenost jazzu. Rozkročený široce mezi Paříží a New Yorkem, dvěma nedomykavými, nemocnými srdci jazzu. Ale jen mezi několika málo místy a lidmi, s nimiž se lze o pokusit o souzvuk. Z ospalé, líné jam-session postupně nenápadně vzniká příběh: má téma, variace, leitmotivy, sóla, je oč se bát, v co doufat, nač být pyšný, o co se rozbít, v čem se už napořád zamotat, co ztratit. Postavy nastupují loudavě jako nástroje a s každou se film, skladba i život stává o linku bohatší. Stejně nenápadně se také vytrácejí, do noci, do smutku, do ticha, vlastní slabostí nebo náhodou, krokem vedle nebo mylnou touhou, tím, na co už nestačí, v Paříži nebo v New Yorku, se vytrácejí z pódia, ze života. Zůstává film, pro ty, kdo vydrželi, a mají sílu i vzpomínat na tu chvíli, kdy to nejsilněji znělo. Ta nostalgie potom je jazz. *** Skvostný kontrapunkt - ve všech ohledech - k Rittovu filmu Pařížské blues z 1961 s Paulem Newmanem a Louisem Armstrongem. ()
Naprosto mimořádná záležitost. Kdo má rád jazz, si pochutná, kdo ho rád nemá, tady by mu mohl přijít na chuť. Pomalu se vlekoucí děj popisující poslední chvíle života jazzového muzikanta, jehož osobnost je niterně tak jednoduchá a současně tak mnohovrstevnatá jako jazzová muzika sama, v podání Dextera Gordona. Celé je to lahodné jako plástev medu. ()
Právě jsem viděl něco, čehož genialitu možná plně pochopím za pár dnů, týdnů, měsíců, let... a tak zatím, než mi nedojdou slova, si vychválím alespoň ten jedinečný soulad mezi atmosférou zde přítomné hudby s atmosférou vztahového a psychologického příběhu v kruhu několika postav. Nádhernou paletu tónů hudby v jednotlivých skladbách i barev vizuálů v dlouhých záběrech, zesílující pro uši i pro oči všechny ty uvnitř skryté emoce. Krásné vyvíjení celého děje, který se zdánlivě loudá v jednotvárném melancholickém oparu, až v něm postupně stále více pociťujeme nacházený skutečný život, naděje, radosti, překvapení. A také Gordona s Cluzetem. Jazz a blues moc často nevyhledávám, ale ve správné náladě se i do podobné muziky klidně rád zaposlouchám. Tady jsem seděl jako opařen celých 135 minut! Americký nezávislý film, za kterým jsem vůbec nepoznával francouzského levičáka Bertranda Taverniera (kdybych nevěděl, kdo to natočil, spíše bych tipoval Wenderse) a hodně mě tímto snímkem včetně zvoleného tématu a zpracování překvapil. [100%] ()
Abych pravdu řekla, nevím zda bych tento pro mně skvělý snímek doporučila i lidem, kterým jazz nic neříká. Příběh starého muzikanta a jeho nového přítele Francise je vlastně velmi prostý a více než samotným dějem Kolem půlnoci dýchá posmutnělou náladou, tesknými pocity a neopakovatelnou atmosférou, jakou dokáže vyčarovat právě jen jazzová hudba. Právě ona a Dexter Gordon jsou alfou a omegou celého filmu. Filmu, který se nijak nepodbízí, ale když jsem se do něj nechala vtáhnout, pohltila mně vlna jakési niterné euforie. Protože já jazz miluju. ()
Velmi příjemný půlnoční film, v kterém si nikam nespěchá...Cameo "fasttalking" M.S. potěšilo také...ovšem, obávám se, že S.M. se ve filmu nevyskytla... ()
Další přírůstek do mého soukromého zlatého fondu kinematografie. Výjimečný film sám o sobě a určitě nejlepší jazz film, co jsem zatím měla možnost vidět. I kdybych jazz neposlouchala, tak zhlédnutí tohoto filmu by mě k tomu jistojistě nakoplo. Brilantní výkon Dextera Gordona byl zde již ostatními oceněn, takže se k nim jen přidávám a za sebe doporučuju všemi deseti. ()
Jelikož mám rád písničky, je pro mě jazz především Billie Holidayová s Lesterem Youngem, ale ze všeho nejraději mám blues neodlučitelně promýšený s jazzem, tak jak jsme to viděli a slyšeli v tomto filmu na house party (byť bez Dalea). Zhruba desetinu filmů, na které jsem se díval archivuji s různých důvodů s nadějí, že se na ně někdy ještě podívám. Důvod pro tento film je jasný! Jazz (a blues) není kříčení a skákání Be happy a We love you, ale je to pomalé umírání; a je tu snad někdo kdo pomalu neumírá? ()
Tušil jsem před shlédnutím, že budu mít nejspíš problém, protože jazz prostě nedokážu ocenit. A bylo to tak - skoro o ničem jiném film není kromě nejrůznějších složitých vztahů, které jsou ale vyjma dvou hlavních postav, vykresleny jen velmi zlehka. ()
Film vlastne ani nema ustrednu dejovu liniu, je to skor nieco pre artove hnedopichy, cinefilov a artakov. Ustredne melodie jazzu su nadherne, oplati sa mat nielen ako kulisu. nadherny, oddychovy film plny kvalitneho jazzu. 84 % ()
Osial okolo priemerneho fiktivneho zivotopisu The Supremes vo filme Dreamgirls, rovnako ako o trocha mensi osial okolo filmu Ray mi pripomenul tento skvost, ktory ma mnoho podobneho. Hudobny zivotopisny fiktivny film s nehercom Dexterom Gordonom, ktory tak trocha hra sa seba, a ktory hravo zatieni Edieho Murphyho ci Jamie Foxa. Skoda, ze tak vela ludi sleduje skor konvecnu tvorbu, pretoze Round Midninght je jeden z mala skutocne podarenych hudobnych zivotopisov, pretoze b. tavernier pochopil, ze spravit dobry film o jednej postave nie je natocit cely jeho zivot, ale naopak len jedno kratke obdobie, ktore nam o zivote postavy povie niekolkonasobne viac. ()
Hodně silné melodie zahalené ve špinavých uličkách Paříže. O co špinavější prostředí, o to čistčí emoce..vášeň, tichá radost, bouřlivá zasmušilost. Jojo, tyhle modrý nálady nechoděj na pozvaní... a tahle je tak podivně, nově, jinak hořkosladká... Poválená na patře a plivnutá mezi kapky deště, který společně bubnují na parapet melodii, kterou jsem kdysi znal a která bolela a teď už prostě jen tak rozeznívá ozvěnu toho co bylo.. nebo toho co teprve bude...kdo ví, půlnoc už je dávno za mnou, ale novej den ještě neukázal svoji barvu... ()
44. Zlatý Glóbus za rok 1986 - nominace (2) - Nejlepší herec (drama) - Dexter Gordon, Nejlepší hudba - Herbie Hancock ()
Evropské útočiště hudebníka jako místo děje příběhu s jazzově archetypálními symbolickými polaritami Amerika-Evropa, tradice-avantgarda. Hledání sebe, boj o uznání, role s biografickými rysy šitá na tělo Dexterovi s jeho jedinečnou schopností humoru hudebního i mimohudebního, hudební soundtrack, který i na dvou CD pod Herbieho taktovkou a s řadou hvězd nabízí bombu, smiřující snad všechny fanoušky jazzu i ty žánrem neposkvrněné. Nejmilejší Tavernier, magická Paříž, náladu skvěle dotvářející Cluzet a další sekundující postavy, odkaz na Dexterovu desku Our man in Paris (1963) na labelu BlueNote z doby, kdy se svými r/evolucemi nastupovala právě mladá Hancockova generace. (Co na to Whiplash ?!) Sc.: David Rayfiel (+rejža), k: Bruno de Keyzer ()
This. Is. Jazz. Dexterovy lakonicky odsekávané, syrové a zároveň něžné tóny hrané na plátek Rico č. 3, přichycený absurdně až na samém konci hubice Otto Link Florida, tóny zadržované v čase na samou mez únosnosti. Jeho „Lady Francis“, „pak přišel Lester Young a bylo to, jako by spadl z Měsíce, protože hrál ty barevné noty, šestky a devítky…“, „Was I good?“ i zahánění běsů, které člověk potká, když se každý večer vydává do neznáma, a Monetovy obrazy, co zní jako Ravel. A to/ti ostatní okolo, v jazzu i v životě věčně znovu hledaná rovnováha mezi harmonií a disharmonií, z které při troše štěstí občas vznikne nedokonalá, prchavá, jedinečná krása. ()
I Eiffelova věž zněžní v bocích, když zlatavě šampaňský motiv v nástroji, z jantarové etuje, rozvlní vnější kaštanové, vnitřní cigaretové... Elegicky loudavé, přiléhavě toulavé tango atmosfér města nad Seinou, impresária imprese. ()
Film, ktorý zvláda s prehladom nadchnúť ako strhujúca štúdia alkoholizmu, tak silnou hudobnou stránkou (a obe polohy sú vyvážené a ladia) ()
Nádhera... jeden z mála filmů, který mě skutečně dojal. Jinak samozřejmě úžasná Hancockova hudba a taky Dexter Gordon v hlavní roli. A srdce milovníka jazzu i krásného příběhu zaplesá... ()