Coup de torchon
Čistka
Clean Slate
Coup de torchon (Clean Slate)
Režie:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrají:
Philippe Noiret, Isabelle Huppert, Jean-Pierre Marielle, Stéphane Audran, Eddy Mitchell, Irène Skobline, Guy Marchand, Michel Beaune, Mamadou Dioumé (více)Obsahy(2)
Ve Francii by pravděpodobně Lucien Cordier žil poklidným životem policisty s nějakou hodností a radoval se ze života. Kolonialismus, který převrací hodnoty zcela naruby, horké africké slunce a opovržení, které vůči Lucienovi neskrývají jak jeho nejbližší, tak nadřízení. Dokonce i ti bílí „vlivní“ mu dávají najevo, že jako náčelník policie nemá nic vidět ani slyšet, zkrátka nemá překážet. Tenhle zničující koktejl vykoná své. V jednu chvíli se Lucien ptá sám sebe: „Kde je dobro? Kde je zlo? Člověk už nic neví. Tady to k ničemu není. Tak to zarezne, bude to tím podnebím.“ A začne si pomalu vyřizovat účty... Jak už to u Taverniera bývá s výrazným hereckým obsazením, Philippe Noiret, obklopen dalšími francouzskými hvězdami, naprosto exceluje. Česká verze v čele s Miroslavem Donutilem nezůstává originálu nic dlužna. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (36)
"Konec konců jsem už tak dlouho mrtvý." Říká sám Lucien a celá jeho čistka odpadů tuto jedinou větu bezchybně naplňuje. Philippe Noiret a Isabelle Huppert jsou ve své nejlepší formě. Zvláštní, svojský film, kde bych uvítala kratší stopáž, ale možná, že pak by tolik nevynikla ta vyprahlost, či vyhořelost duše a srdce, kde začíná zapomnění v činění rozdílu mezi dobrem a zlem. To je ten bod zlomu, kde říká Lucien : "Víš, občas něco udělám a ani nevím proč". ()
Je něco nesympatického na tomto filmu, například bych ocenila poněkud statičtější kameru (záběry na tančící pár snímané v dvojnásobně rychlejším rytmu mi nedělaly dobře), hlavně možná postrádám alespoň jednu sympatickou postavu. Já vím, v životě také není nic černobílého, ale jelikož je film povětšinou fikce, doufáme, že v něm bude minimálně jeden kladný hrdina. A tady zkrátka a dobře nebyl. ()
Zvláštní film stavící diváka do ještě zvláštnější pozice - nedokáže totiž hlavní postavě (Noiret) fandit, ale ani j zcela zatratit. Začátek jak z jiného světa, Lucien jako otloukánek a místní šašek, jemuž se jako řediteli policie smějí snad i děti. Divák dumá, jestli hlavní postava není retardovaná. Pak se to všechno šmahem změní, a užaslý divák pozoruje Lucienovu proměnu. Ten je náhled nad věcí a docela dobře si všechny zbylé figurky na šachovnici dává. Zaujme krásná a svlečená Isabelle, kromě Donutila se mi ale moc nelíbil nový dabing z dílny ČT. ()
Ako hovorí klasik: "Vrazi jsou prý velice zdraví lidé". Čistka nám ukazuje, že niečo na tom bude, ale predsa len do istej miery. Na to, že sa film celý odohráva v slnečnej a horúcej Afrike, mohol mať predsa len trochu hutnejšiu atmosféru, dôraz je však kladený na prepracovanú psychológiu postáv. Tá hlavná patrí k tým najlepším, aké kedy Noiret stvárnil. Častokrát hral ňoumu, ale väčšinou ňoumu roztomilého, teraz je z neho ňouma výsostne nebezpečný, istým spôsobom však sympatický a stále roztomilý. Vzhľad ale tentokrát klame. Málokedy vidíte na obrazovke/plátne hlavného (anti)hrdinu s takýmito zvláštnymi motiváciami. Implicitné posolstvo by mohlo spočívať v tom, že postarší biely Európan by nemal dlho vystavovať svoju hlavu silnému africkému slnku, Noiretovi nepomohol pred zošalením ani klobúk... ()
No mne Noiret nesedi do roly noumu a sralbotky. U mna to bol vzdy chlap, hodne nevyzpytatelny a nepredvidatelny- napokon to aj dobre prejavil v drsnej komedii Prohnili. Policajny komisar v podani Noireta vsak ma tuna drsny zivot - opovrhuju nim podriadeni, nadriadeni a veruze i rodina. Noiret sa sere tam kam nepatri a dotycni mu to davaju pattricne zozrati a ked strci rypak tam kam netreba, tak mu kus z rypaku proste a sproste odrezu. Vyborny film na temu : kto reprezentuje dobro, kto reprezentuje zlo ? Tuto otazku som si kladol uz u dalsieho Noiretovho filmu Soudce a Vrah, tam som pochopil, ze z Michela Galabru sla hroza a ten herec bol tam ako cire zlo. Ono aj v realnom zivote - hranice medzi dobrom a zlom su neurcite, nejasne a dobro/zlo casto ani nie su protipoly, ze jo, staci maly krok a clovek je na opacnej strane barikady - ako tuna Noiret : 88 % ()
Reklama