L'Horloger de Saint-Paul
The Clockmaker of St. Paul
The Watchmaker of St. Paul
Režie:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrají:
Philippe Noiret, Jean Rochefort, Christine Pascal, Clotilde Joano, Jacques Denis, Julien Bertheau, Monique Chaumette, Jacques Hilling, Paul Mercey (více)Obsahy(2)
Netušil, že o svém synovi nic neví, až zločin mu odkryl zákoutí jeho duše. Philippe Noiret a Jean Rochefort ve filmovém dramatu podle Georgese Simenona. Hodinář od sv. Pavla je adaptací románu Georgese Simenona, který u nás vyšel pod názvem Evertonský hodinář. Děj knihy přenesli autoři scénáře (Bertrand Tavernier, Jean Aurenche a Pierre Bost) ze Spojených států do Lyonu, kde Tavernier využil kulis starých ulic svého rodného města.
Michel Descombes je hodinář v jedné ze čtvrtí Lyonu zvané St. Paul – Svatý Pavel. Jednoho rána ho navštíví dva policisté, a vyptávají se na syna, aniž by mu řekli, co se stalo. Odvezou ho na kopec za Lyonem, kde je nalezena jeho prázdná dodávka. Komisař Guilboud mu oznámí, že jeho syn je vrah...
Tavernierův film je dramatem otce konfrontovaného s policejní mašinérií, který za tragických událostí objevuje neznámou tvář svého syna. To vše na pozadí sedmdesátých let ve Francii, v nichž doznívá anarchismus osmašedesátého roku s odkazy na maoismus.
(Česká televize)
Recenze (31)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Těžko se mě tenhle film hodnotí, protože jsem ze žádné postavy necítil nic, co by naznačovalo jejich emoce, což vadilo zejména u Michela. Jak si k němu mám vybudovat vztah, když on si drží diváka na distanc. Philippe je samozřejmě výbornej herec, ale tady buď záměrně a nebo mu to předepisoval scénář pojal svou postavu takovým způsobem, že jsem si k ní za celou délku filmu nenašel cestu i když jsem hodně snažil. Příběhu dominuje linie vztahu otce se synem, po té co syn spáchá vraždu, ale velmi šikovně se dotýká i sociálních problémů tehdejší Francie. Za nejzdařilejší složku filmu považuju jednoznačně dialogy. ()
Ve všem napůl cesty, ale to se u debutu dá pochopit. Většina věcí, co mi vadily, nejspíš pramenily z autorovy snahy nejít vyšlapanou cestičkou, aniž by ale ještě dokázal jít vlastní bez zaškobrtnutí. ()
Ve filmu se sešli dva velcí francouzští herci Noiret a Rochefort, kteří bezesporu patří k lákadlům pro každého zapáleného filmového fanouška. Navíc východisko filmu - vyrovnávání se s výjimečně kritickou rodinnou situací - slibovalo silné drama. Velký filmový zážitek se v mém případě bohužel nedostavil. Snímek si totiž své diváky drží dál od těla a nesnaží se je nijak citově angažovat. O motivech zločinu můžete jen spekulovat a pokud se z úst pachatele dovíte, že vraždou oběti chtěl své dívce nadělit dárek, je prakticky nemožné se s ním ztotožnit nebo mít pochopení pro jeho postoj. Ono je vůbec těžké najít pochopení pro kteroukoli postavu filmu, protože jejich psychologie, interakce a motivace jsou nedostatečně vykreslené a zdůvodněné. Nevím, co mi chtěl režisér sdělit, snad kromě banality, že potomek, který spáchal trestný čin, ještě nepřestává být vaším synem. Jenže i to se dá sdělit nepoměrně zajímavějším a citově angažovanějším způsobem. Celkový dojem: 45 %. ()
Výborné psychologické drama o muži, snažícím se vyrovnat s krutou skutečností, že jeho jediný syn je vrah. S ubíhajícími minutami spolu s hrdinou odhalujeme pohled do jeho nitra a s přibývajícími důkazy se zároveň snažíme pochopit onen čin. Výborné civilní výkony Philippa Noireta v titulní úloze a neméně skvělého Jeana Rocheforta coby policejního komisaře, jenž se mu snaží pomoci toto těžké období překonat. Bertrand Tavernier svým debutem zazářil, škoda že nebyl v takovéhle formě častěji. 95%. ()
Krásná role skvělého herce v Tavernierově dramatu o problematickém vztahu otce a syna. Teskné, lidské, pravdivé. ()
Spíše psychologická drobnokresba než klasické krimi, jak tomu už u Simenona bývá. Celým docela napínavým dějem se proplétají dva rovnocenné motivy - jednak rozkrývání zvláštního vztahu mezi otcem a synem a jednak přibližování se dvou osobností otce a vyšetřujícího komisaře. Obě hlavní role jsou naprosto skvěle herecky zvládnuté dvěma giganty francouzského filmu. ()
,,Začínáte mi lízt na nervy!" Na tomhle filmu mi začlo jít na nervy postupně více věcí. Mimo neustálých politických levicových keců a líného tempa bez atmosféry taky podivný komisař Jean Rocherfort. Ale tentokrát jsem se příliš "nepotkal" ani s mým oblíbeným Philippem Noiretem. Hodináře od sv. Pavla nepovažuji za špatný film, ale zdaleka nevyvolal ve mě tak silné emoce, jak jsem od námětu o poznávání temné, ba přímo té nejhorší možné tváře syna ze strany otce očekával. Na každém druhém kroku čouhal silně levicový podtón, jehož smysl v takové dávce jsem ve výsledku moc nepobíral (SPOILER: když se několikrát jasně a dávno prokázalo, že Bernard žádné politické hnutí nepodporuje, ba dokonce politice nerozumí), tedy kromě toho, že režisér opět naplno světu prezentuje svou politickou orientaci. Některé ty politické dialogy plné různých až absurdních "příspěvků do diskuse" (návrh na pořad vysílající popravy jako hlavní program, zákaz provokativního filmu i v demokratickém zřízení a pod.), probíhající spočátku ještě v odlehčené atmosféře, mě zde hodně bavily, ale zároveň připadaly jaksi navíc. Momenty, z nichž jsem občas nabýval pocit promarněného námětu, doplňoval přehršel zdlouhavých "prázdných" scén, třeba té, jak si hlavní nehrdina u stolu půl minuty prohlíží balík se zbytkem uzeniny (nebo co to bylo).. aby pro jistotu asi jednou za půlhodinu přišla scéna, kdy mě film naopak totálně přikoval k obrazovce. To zejména během nostalgicky laděných vzpomínek otce na syna v dětství či zážitky z války. Snad mi díky nim na Hodináře zůstane i částečně pozitivní vzpomínka. Jako panu hodináři zase zůstala vzpomínka na setkání s neznámým klukem, který spozoroval, jak se pán změnil a jednoduše mu to přišel oznámit. :) "I když to trvalo jen minutu..." 55% ()
Přinejmenším hodně zvláštní film. Dělením "pozornosti" mezi hodináře Descomba a komisaře Guilbouda mu chybí hlavní hrdina, středobod, kolem kterého se děj točí. Nepřipadá mi, že bychom se postavě ztvárněné Phillipem Noiretem dostali dostatečně na kůži, tváří se dost neproniknutelně, jeho činy ale už tak nevýmluvné nejsou. Ocenit je třeba i překvapivě dobrý dabing TV Nova, kterému vévodí skvělý Miroslav Donutil, který se tak po Čestmíru Řandovi do Noiretova herectví nejlépe hodí. Jo, a ten nicneříkající oficiální text distributora vyhoďte do háje, když tu máme takový pečlivý rozbor kolegy argensona! ()
...Philippe Noiret ako lyonský hodinár Descombes. Jean Rochefort ako pomerne zvláštny komisár Guiboud. Hneď na úvod išlo síce o vskutku naprosto vhodné, no zase plne nevyužité obsadenie, so zvláštnymi replikami zo strany hercov, a čo na to práve teraz vlastne priamo (od)poviete? Ďalej pokračujem. Ešte rovnako spadal do úvahy i Sylvain Rougerie ako protagonistov syn Bernard, nakoľko mu bola venovaná hlavná zápletka: Zločinu z vášne. Reakcia: Mediálny cirkus. Pointa? Postupne na ňu určite prídete. Réžia a scenár? Bertrand Tavernier. Výsledok: Rozpačitý priemer. Repríza? Ďakujem, viacej už neprosím. ()
Vykreslenie hlavnej postavy je pre diváka očistné. Potrebné pre kinematografiu. ()
Psychologické drama o vztahu otce a syna, který se dopustí vraždy. Zatímco policie postupně rozplétá celý případ, otec se synem se k sobě snaží nalézt cestu a poznat jeden druhého. Otec se snaží pochopit motiv činu, aby sám mohl zaujmout nějaký postoj. Zajímavě zpracované, nicméně domnívám se, že snímek táhne Philippe Noiret, bez něj, no nevím... ()
"Vidíš, už nám to povídání docela jde !! Slyšíme jen to, co nás zajímá.." Tak tohle je pro mě osobně neskutečné zklamání, od Taverniera jsem rozhodně čekal mnohem víc, přičemž asi hlavní zádrhel spočívá ve skutečnosti, jak se dvě obrovské herecké veličiny, Philippe Noiret s Jeanem Rochefortem, vzájemně přetlačují o to, kdo bude středobodem celé této podívané, přičemž je tu ještě nadbytečná role Michelova přítele Antoina v podání Jacquese Denise, ani jejich postavy nejsou příliš schopny vzájemně spolupracovat, oba hrdinové mi připadali až příliš tajemní, neproniknutelní a jejich motivace mi nejsou příliš jasné, díky čemuž vlastně divák, ač raději budu mluvit jen za sebe soudě dle vysokého hodnocení, jen zpovzdálí sleduje velmi chladné a odtažité, stejně jako je odtažitý i Michel Descombes, intimní drama, do něhož nesnadno proniká, v němž se tak jediným podstatným jeví zjistit, proč vlastně Bernard Descombes zabil !! Nicméně atmosféra překrásného Lyonu, herecké výkony i melancholický soundtrack Philippa Sardeho činí Hodináře od sv. Pavla velmi zajímavou a jedinečnou podívanou, po jejímž shlédnutí nemůžu nesrovnávat s obsahově velmi podobným geniálním snímkem Zatracený otec od mistra pera Josého Giovanniho, který však tento až propastně převyšuje !! ()
Příběh osamělého ovdovělého hodináře, jehož syn je na útěku (pro obvinění z vraždy), mě příliš neoslovil a líné tempo vyprávění tomu moc nepomohlo, žádná hutná psycho atmosféra se nekonala.. Ani zajímavý námět a skvělí herci nezmůžou vše.. Můj první podivně vlažný Noiret.. ()
Postupný přerod bázlivého a pokorného muže v neuvěřitelně silnou osobnost. Měla jsem strach, že policie, okolí i systém jako takový hodináře semelou. To, co se odehrávalo zhruba od poloviny filmu a vyvrcholilo úžasným závěrem, jsem dosud ve filmu neviděla. A všechno probíhalo tak přirozeně, nenásilně. Za to i za celý film uděluji plný počet hvězd. ()
Hodinář od Sv.Pavla není pro Francii IMHO zas tak typickým filmem, jak jsem si přečetl. Intenzivního vytváření atmosféry pomocí souhry pohledů, se zde moc nedočkáme. Naopak je zde velmi mnoho nostagických dialogů, které nám mají podhalit vše k příběhu důležité. Stav Michela k Bertnárovi, jejich život, případné motivy vraždy atd. Jinak se za celý film skoro nic nestane. Je to určitě zajímavý snímek, s ojedinělým zpracovaním a scénářem. Dialogy mi připadali poměrně působívé, i přestože film rozhodně není tak emotivní jak by se mohlo vzhledem k námětu zdát.. Noiret zde skvěle pasoval a jeho volba se povedla (k tomu skvělý dabing Donutila.) Rochefort má ještě podivněji napsanou postavu, ke které jsem si vztah nenašel vůbec, ale neberu to úplně jako vadu. Spíš jako záměr. Tavernier do toho ještě zamíchal politické pozadí. Díky tomu je celý příběh ještě podivnější, ale zároveň má větší smysl. Poměrně se mi to líbilo. Je pravda, že to určitě není film se standardními prostředky. Možná bych ocenil méně dialogů a víc vnitřrní atmosféry (která zde prostě chybí.) Tempo také občas trochu polevuje a abych řekl pravdu, závěr malinko zklamal. Čekal jsem nějáké ohromné nepředvídatelné rozuzlení. A ono to dopadlo přesně tak, jak se čekalo už od začátku. Slabší čtyřka, ale není to ani trochu špatný film. ()
Nesmírně civilní a příjemný film - skvělý Noiret a Rochefort, strohá ale o to víc fungující a uvěřitelnější forma. ()
Reziser Bertrand Tavernier /Smrt v primem prenosu, V elektrizujici Mlze/ natocil krasny, ale priserne depresivny film o tom, ako otec v podani Philippa Noireta /Stara Puska, Prohnili/ zistil o svojom synovi, ze ma drsnu kriminalnu minulost, a nejde len o povedzme legalizaciu prijmov z trestnej cinnosti alebo kradeze, ide o vrazdu. To uz je vazny problem. Noiret v roli otca, ktory nic netusil bol na urovni, do roly sa maximalne vzil. Dialofgy su perfektne, na urovni, nudne tlachacky a vatovo plane plky sa zlikvidovali, a ak aj dostali priestor, tak len minimalny. Jean Rochefort v roli toho komisara bol pomaly este lepsi nez Noiret, a nesnazi sa Noireta psychiocky deptat, ale pomoct. Ono je to aj trochu mix kriminalky s psychologickym filmom. Tempo si film drzi, a hoci chyba akcia, dolzezite su take aspekty ako kvalitna rezia, vyborne dialogy a perfektne herecke vykony : 89 % ()
Velka role pro velkeho herce v silnem psychologickem krimi-drama, povinnost pro pratele dobreho francouzskeho filmu... ()
Francouzská kinematografie je vskutku kvalitní, ale včetně nový vlny, kterou přímo nenávidím v jakýkoliv podobě i národnosti jsou pro mě dalším problémem dramata a to i když jsou pouze řízlý s jiným žánrem, třeba akčním thrillerem. Zase nudný jednoduchý příběh, tentokrát o muži jehož syn spáchal zločin a kterého se vyšetřující snaží do případu zatáhnout. Nezáživnost, která snad nemohla bavit ani samotné herce, což se nakonec odrazilo i na hodnotě filmu. 30% ()