Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímkem Otevřená srdce, který v roce 2002 posbíral řadu skandinávských filmových cen, se nám představí nadějná dánská scenáristka a režisérka Susanne Bierová. Cecilie a Joachim jsou mladí a zamilovaní. Těší se na svatbu a spokojený společný život. Marie a Niels jsou manželé třicátníci, kteří vychovávají tři děti. Náhoda či osud změní životy obou párů. Jednoho dne potká Niels Cecilii. Stane se tak za zvláštních okolností, které příliš nepřejí lásce. Oba jsou jak zasaženi bleskem. Láska může někdy způsobit, že lidé ztratí kontrolu nad vším, čím doposud žili. Cecilie a Niles stojí před nejtěžším rozhodnutím svého života. Mají právo všechno zbořit a mají k tomu i dost odvahy? Film režisérky Susanne Bierové vypráví i o tom, co se stane, když do obyčejných všedních dní zasáhne tragická událost. Nic už není jako dřív, vše je podrobeno neúprosnému zkoumání smyslu a pravdivosti. Komorní příběh byl natočen ve stylu dánského manifestu Dogma, kterým mladí dánští tvůrci popírají některé postupy a manýry běžné filmové velkoprodukce a naopak zdůrazňují vnitřní pravdivost a neokázalost. Celkově jde o 28. snímek ve stylu Dogma. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (139)

genetique 

všechny recenze uživatele

V poslednom období sa škandinávska produkcia ukazuje vo veľmi dobrom stave a tento komorný koncert je toho dôkazom. Skvelý príklad citovej drámy s citlivými témami, ktoré v závere skromne atakujú divákove city. Keď vás spočiatku zarazí mierne nevyzretá kamera, nenechajte sa odradiť, všetko ostatné pôsobí vyzretým, dospelým dojmom a je to cítiť aj vidieť. Aj počuť. Herci sú trošku rozpačitejší, Mikkelsen kraľuje, pozvoľne sa pridáva Paprika Steen a Nikolaj Lie Kaas, ostatok na úrovni. Ale uspať sa nenechajte, záver za to stojí. 85%. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

V životě pořád někoho opouštíme, ale jen málokdy odpouštíme. Susane Bierová podnikla zevrubnou sondáž do lidských rozpolcených srdcí a své neveselé poznatky nám předkládá formou skličujícího dramatu. Emoce se agresivně nevalí ze všech stran a záleží jenom na vás, otevřete-li pomyslnou přehradu a necháte se strhnout. Množství děje není na dvě hodiny dostačující pouze zdánlivě, to důležité tiše probublává pod povrchem a ještě dlouho po doběhnutí (opět dogmaticky tvůrčích) titulků budete mít nad čím přemýšlet. Oproštění od veškerých formálních kudrlinek odhaluje vnější podstatu až na dřeň. Stačí si představit, jaké myšlenky člověku probíhají hlavou během rozpadu dlouholetého manželství, co musí pociťovat při loučení s milovanými dětmi a pochopit, že v daném okamžiku nejedná sobecky – je potom těžké se „jenom“ nezaujatě dívat. Jestli vám nevadí nenalíčení (a také díky tomu maximálně přirození) herci, poloamatérská kamera a minimum „pěkných“ scén hrajících na city, neváhejte. 80% ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Je pravdou, že tematicky podobných filmů bylo natočeno opravdu hodně. Ale už ne tolik tak moc kvalitně jako tento. Něco tak civilního, autentického, přirozeného, niterného a emocionálního jsem už dlouho neviděl. Tragická událost, která by se mohla stát opravdu každému, k tomu Dogma 95 + jeho pravidla a je na světě tak realistický film, až z toho člověka chvílemi mrazí. Když už je řeč o výše zmíněném hnutí, je fakt, že občasné přibližování kamery spolu se zrněním mě zpočátku trochu rušilo, ale pak jsem si na to zvykl a začal ty neuskutečněné verze určitých situací oceňovat. Divákovi pomůže k plnému procítění filmu také to, že motivy snad úplně všech protagonistů tak nějak vnitřně chápe (nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo, zvláště v případě postav Mikkelsena a Richter, kteří podali opravdu výborné herecké výkony). A bylo mi jedno, že jsem tušil, kam vše spěje a jak to asi skončí. Nicméně, závěr je otevřený….ostatně tak jako život sám, že. Pro mě to je jasný plný počet. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Už po prvních minutách mě bylo jasný, že sleduju pětihvězdičkovej majstrštyk. Tenhle urgán emocí ze severu profouknul všechny moje city až na dřeň. Každou minutu příběhu jsem si spolu s hlavními hrdiny doslova odžil. Tolik bolesti a současně tolik lásky v sobě nemá snad žádný jiný film. Přirozenost, která jde z filmu i z hereckých výkonů, je naprosto famózní. Je neuvěřitelný, že film se zcela obešel bez hudebního doprovodu a i v těch nejvypjatěších scénách sází pouze na herecký projev nebo dialogy. Během týdne je to už druhý dánský film, kterýmu sázím plnej počet a po našich TV chci jediný, více, mnohem více evropské kinematografie, protože jak se zdá, nachází se ve vynikající kondici. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (3)

  • Film natočený podle zásad Dogma 95. (mahler)
  • Filmovalo sa v dánskej metropole Kodaň. Adresa, kde býva hlavná predstaviteľka, a to Fiskedamsgade 16, je reálnou adresou, kde sa aj skutočne natáčalo. (MikaelSVK)
  • Scéna, kdy Marie (Paprika Steen) dá facku Nielsovi (Mads Mikkelsen), nebyla ve scénáři. (zuza99)

Reklama

Reklama