Režie:
Vladimír BorskýHudba:
E. F. BurianHrají:
Jiřina Štěpničková, Karel Pecián, Václav Vydra st., Zdeněk Štěpánek, Antonie Nedošinská, Jindřich Plachta, Elena Hálková, Jiří Hron, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Antonín Havel byl nešťastně zamilován do Madleny. Ta se provdala za bohatého Sedláka Vojnara a Havel se dal na vojnu. Madlena ale brzy ovdověla. Madlena je nucena svým švagrem Jakubem k druhému sňatku. To odmítá nejen kvůli synkovi Jeníkovi, ale i kvůli vzpomínkám na Antonína... (oficiální text distributora)
Recenze (10)
Jiráskova Vojnarka je určitě záslužným dílem "terrafilmu", jde skutečně o hodnotný film, vkusně a poctivě natočené filmové drama (sám režisér Borský prý věnoval psaní scénáře a přípravě realizace mnoho času a práce, kdy se snažil držet co nejvíce Jiráskova textu, ale přitom ledacos pozměnil), jakých v té době, v celé té záplavě různých rozjuchaných komedií, moc nevznikalo. Borský (jeho režijní prvotina), Štěpničková, Štěpánek a Vydra v nejlepší formě, ale dobří byli i herci v menších či vedlejších rolích (především Plachta), pro něho to byla opět velmi výborná příležitost prokázat mnohé ze svého vynikající charakteristické nadání, zde v poněkud závažnější charakterní roli. Nej scény; hospoda, Štěpánek a Plachta u jednoho stolu (byl to právě jedna z těch poupravených scén pro filmovou adaptaci). " No, no, Toníčku, hezky hlavu nahoru, však já to srovnám, to víš, hned to nejde"..."A nebuď tak smutnej - takovek kyrysar"..., poté zpěv a zanedlouho hospodská rvačka. Pak bych ještě zmínil tu, kdy Vojnarka v hospodě naléhá na Antonína, aby s ní šel domů za nemocným klukem to byla také velmi silná scéna. Podle mne jde jednoznačně o neprávem opomíjenou filmovou kvalitu, natočenou podle klasické předlohy - dobrém (netradičním) režijním pojetí, a se skvělými hereckými výkony. ()
Nechce se mi rozebírat děj (třeba někdy časem). Venkovské drama s nadčasovým přesahem. ()
Všeříkající a skvěle nasnímané pohledy Jiřiny Štěpničkové, by mohly a, kdo ví, možná i byly inspirací pro budoucí světové mistry filmových dramat. Skvěle obsazená raritka, ve které někteří klasičtí, prvorepublikoví herci odkrývají další stránku svého, už tak výjimečného, hereckého umu. ()
Vojnarka je především dobře napsaná, má dialogy, za které by se nemusel stydět Ibsen, jen kdyby těch podivných pokusů o jakési umělé nářečí nebylo. Plachta s pleší je roztomilý dohazovač, Vydra naopak zákeřný našeptávač. Nedošínská má sice malou roli, ale její ztrápená matka vzbudí lítost i u leckterých tvrďáků. Štěpničková mi sice typově do role selky nesedí, nepůsobí usedle, ale její Madla je rázná a samostatná ženská, která si zredukovala láskyplný svět na svého malého syna. Kromě nezvykle sympatického Plachty (pleška mu sluší) mě nejvíce zaujal místy až démonický Štěpánek. Jeho Toník je drsný chlap s něžnou duší, za kterou se před ostatními muži z vesnice stydí. Proto dává na odiv svou pyšnost, nezkrotnost i pohrdání city. V nitru pláče, na povrchu je drsný jako struhadlo. ()
Přestože Vladimír Borský dělal, co mohl, film je to už značně zastaralý a v kontextu soudobé tvorby i lehce zaměnitelný. Zdeněk Štěpánek i Jiřina Štěpničková se sice pokoušejí vyhovět stoupajícím požadavkům své profese a unést náklad, který jim byl naložen na bedra, nicméně ani oni se nemohou ubránit šaržírování. Žel, lze se jen dohadovat, jaká mohla být taková Marie Vášová na scéně pražského Národního divadla – a to jak v titulní roli Jiráskova dramatu (1951), tak později také jako matka Havlová (1973). ()
Vzhledem k době vzniku je to opravdu dobrý film. Nejsou tam dokonce ani přehnané emoce, jak tomu u starých filmů často bylo. Tragédie ženy, která, aby získala milovaného muže, přišla málem o všechno, co jí bylo drahé. Výborné herecké obsazení. ()
troufalka ***** dovede z českých filmových proudů vyrýžovat zlato. Mně se to daří jen sporadicky, přestože (především) českou klasiku nepřehlížím, a to ani Aloise Jiráska, pro něhož jsem už přece jen přestárlý. Novější adaptaci s Vlastou Fialovou a Jaroslavem Dufkem jsem viděl, a na tuto starší verzi jsem se rozhodně nedíval proto, abych porovnával s Jiřinou Štěpničkovou a Zdeňkem Štěpánkem. A vůbec: Václav Vydra st. a také Jindřích Plachta (přestože jeden bojoval za zmar a druhý za zdar sňatku) tu sekundovali tak, že ohrožovali úspěch hlavních osob (a jejich obsazení). A tak: oba filmy se líbily, skoro stejně. Pozn.: Klíčovou scénou je tu samozřejmě okamžik, kdy si Vojnarka přijde do hospody pro Antonína. V tuto chvíli je jedno, zda je Antoním hodný nebo zlý člověk, ale zda překoná své furiantství. ()
Klasické dielo Aloisa Jiráska, v ktorom dominujú 3 herecké výkony: Štěpánka, Plachtu a starého Vydru (aj keď mierne teatrálneho). Naopak, do roli Vojnarky (hl. ženskej postavy) podľa mňa neštastne zvolená herečka - namaľovaná, bez vrások, vlasy a obočie upravené - takto selky veru nevyzerali. Aj jej herectvo je nevýrazné. Hodnotenie: 70% ()
Povedené drama s pěknými hereckými výkony, ukazující, že láska je doopravdy slepá, jinak by Madlena nemohla mít ráda poněkud primitivního Havla, a zároveň že láska k dítěti většinou vítězí nad láskou k muži. Dříve možná měli lidé na vesnici k sobě "blíž", ale zároveň taky zůstávali uvězněni ve vztazích, protože se dost dobře nemohli sebrat a odejít jinam. Švagr Jakub ze začátku působí jako záporná postava, ale v podstatě se ukáže, že měl pravdu. A u něj bych měl taky jedinou výtku co se týče hereckých výkonů, zejména hlasového projevu, protože mluvil jak kdyby učil nahluchlé nahlouplé studenty moravštině. ()
Tak tohle vesnické drama příliš nezaujalo. Vlastně se zde více kecá, než aby se něco dělo. Nemá to spád, nemá to gradaci, scénář se vlastně motá kolem pár věcí, a než je jakkoli rozvine, spím. Snaha herců tak přišla vniveč. Je tu několik dlouhých dialogů a tím i hluchoty. Grády to nabere až hodně po hodině filmu. Jenže to je pozdě. Přesto přidávám ještě dvaciáše za herecké obsazení. ()