Reklama

Reklama

Láska ve spektru

(TV pořad)
  • Austrálie Love on the Spectrum
Trailer
Dokumentární / Reality-TV
Austrálie, 2019, 38–46 min

Obsahy(1)

Láska neroste na stromech. A pro čtyři mladé lidi s poruchou autistického spektra je nepředvídatelný svět randění opravdu velký oříšek. (Netflix)

Videa (1)

Trailer

Recenze (8)

Barka88 

všechny recenze uživatele

Úžásný projekt. Je to zábavné, milé a hodně k zamyšlení. Strašně mě to dojímalo a zjistila jsem, že vlastně řešíme při seznamování a ve vztazích, úplné kraviny. Tady je krásně vidět, jak si nevážíme toho, co máme, a že to na cestě za láskou může být mnohem, mnohem komplikovanější, než si vůbec dokážeme představit. ()

JakeG 

všechny recenze uživatele

Jak už zde zaznělo, Michael je král, to už jsem někde slyšel, což, avšak každý z účinkujících je zkrátka osobitý člověk se svojí hlavou, do níž nám dovoluje nahllédnout a za to jim všem patří dík. Pro mě nesmírně poutavý vhled do života lidí na spektru. Objeveno po 9 večerní, spánek ve 2 ráno, jinak to prostě nešlo. Smích, dojetí, smutek.......je tam zkrátka všechno. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Seznamovací reality show jsem měl svého času velmi v oblibě, aktuálně jich už jsem ale dost přesycený, po všech těch Love is Blind, Too Hot to Handle, Love Island atd., ale když jsem se zpožděním zaregistroval existenci tohoto pořadu, hodně mě to zaujalo, protože to je v mnoha ohledech jiné, a nebál bych se asi použít klišé, že to může hodně lidem otevřít oči, protože ta zdánlivě banální skutečnost, že diagnóza autismu automaticky neznamená absenci běžných lidských potřeb lásky a vztahovosti, je podle mě pro většinu normální populace stále něco překvapivého, možná skoro až tabu. A v tomto formátu je to velmi hezky ukázáno, výběr protagonistů je rozmanitý, hodně mě bavilo sledovat jejich často nemotorné seznamovací pokusy (a asi nikdy v životě mi nebylo tolikrát trapně, jako u mnoha schůzek v tomto seriálu, na nichž se ty lidi často vyloženě trápili s vedením nejbanálnějšího small talku; občas jsem si dokonce říkal, že mi tam je přítomnost kamery vyloženě nepříjemná, a přál bych těm lidem radši normální klid a soukromí), a bylo mi trochu líto, že většině z nich to nakonec nevyšlo, což mě ale bohužel moc nepřekvapuje, s ohledem na to, jak ztížené to všichni mají. Jinak druhá série se mi asi líbila o trochu víc než první, bavilo mě to vtipné představování randících protějšků pomocí zkratkovitého výčtu 2  věcí, co mají a nemají rádi, celkem se mi líbila i hudba, a v některých momentech mi to přišlo vážně hodně dojemné. Vůbec nevím, jaký ohlas to u diváků zaznamenalo, ale osobně bych tomu přál, aby to vidělo co nejvíc lidí, protože by mi to přišlo velmi prospěšné. Btw. irituje mě ten chybný český název, samozřejmě to měli přeložit jako Láska NA spektru. ()

PavelVanekArt 

všechny recenze uživatele

Všichni účastníci jsou vtipnějších, lepší, rozumnější, hodnější a osobitějších, než většina lidí co osobně znám a se kterýma se denně vídám. S lidma s tímhle druhem autismu není nic špatně, ale s těma zdravýma je špatně vše. A hlavně jsou to nerdi. Sympatická sonda do života specifických autistů, se kterýma bych si měl rozhodně co říct. 5* a.k.a 90% ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Milé, zábavné, v některých okamžicích dojemné, oproti jiným dating shows příjemně nevyhrocené, ale zároveň banální v prezentaci jednotlivých účinkujících a infantilizující v rámování světa lidí s různýmim poruchou autistického spektra (jako kdyby tvůrci opomíjeli právě fakt, že jde o spektrum a není jeden autismus – všechny sociální herce staví na stejnou úroveň). Hudební předěly jsou pro seriál s podobným tématem nevhodné. Okolo sexuality dokumentaristé krouží jako kolem něčeho, co autisti nedělají a o čem by se v jejich přítomnosti mluvit nemělo (např. zcela nepatřičná otázka na pár dvacátníků, kteří spolu již několik let žijí, nepochybně i sexuálně, zda spolu již spali). Nadbytečný prostor dostávají scény, v nichž rodiče mluví o svých svéprávných dospělých dětech, z nichž většina nemá problém hovořit za sebe samé. Až urážlivě zplošťující a stereotypizující je pak představování „vedlejších postav“, tedy jednotlivých nápadníků a nápadnic, dvojicí věcí, které mají rádi (dinosauři, úsměvy) a dvojicí věcí, které nenávidí (zvuk zahradní sekačky, banány). Možná je to dané sestřihem, ale Jodi, odbornice na komunikaci autistů, která v seriálu jako jediná zpřítomňuje „odbornou“ perspektivu, nebudí moc důvěry a vytváří zkreslující představu o tom, jaké nároky by měly být na autisty ve vztazích kladeny. Své klienty na rande připravuje radami, jaké konkrétní kroky mají učinit v určitých situacích (představit se, nabídnout židli), které jsou možná běžné při setkání dvou lidí bez autismu, ale v případě dvou autistů podobné chování vyžaduje často přetvářku a předstírání, přejímání role, která jim nutně není vlastní. Základem by mělo být, aby se cítili v pohodě sami se sebou. Pak se dokážou snáz emocionálně napojit na partnera/partnerku. Přes uvedené pochybnosti vítám, že se Netflix zapojil do snahy vymýtit přesvědčení, že když autisté moc nedávají najevo emoce, tak ani nedokážou cítit lásku a milovat a po blízké osobě netouží. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama