Nikdy nepláču

 „MUSÍŠ HO PŘIVÉST DOMŮ…“   Týnejdžerka vyřizuje převoz mrtvoly fotra a shání o něm informace. Prostě takový ze života. Ze života těch, co nejsou za vodou (prachama vole). Obyčejnej film, postavenej na svérázný mladý hrdince. Jinak teda nic moc. Vypovídá to zřejmě něco o Polácích, ale… Pro nikoho netruchlím, Polák kurva taky nejsu…     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fotr maká v zahraničí. A my máme hovno... 2.) Mám doma manžela v termosce.   ///  Thx za titule „tkimitkiy“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.03.2022)

Piotr Domalewski už ve svém debutu dokázal hravě přesvědčit, že umí pracovat jak s herci, tak s příběhem, postavama i atmosférou a upřimně řečeno mě Jak najdalej stąd mě přijde tematicky ještě zajímavější než Tichá noc. Je to citlivě vyprávěný příběh o dozrávání jedné neveselé dívčí polské duše. Já musím opět pochválit v podstatě začínající polskou herečku Zofia Stafiej, která opět dokazuje, že Polsko má stále nové a nové vynikající herecké talenty, to co tady předvádí se svou postavou, takový herecký minimalismus se silným vnitřkem, no tak to je hodně moc dobrý. (04.11.2020)

Hoc už nedonesie výplatu, preds´ oplatí sa poznať tatu. V ďalekej cudzine ho pri práci v dokoch zavalilo, a tak dcérisko do Írska pre telo (a prachy) dolietilo. Krok za krokom poznáva totožnosť otca, dozvie, že vtipálek bol, makal, rád maloval, a nečudo: bol aj zvodca.  Rumunečku mladú, čo v kaderníctve u chlípneho majiteľa pracovala, si tatík zamiloval tak, až prirodzene nabobtnala. Problémom sú peniaze, čo po mŕtvych dakedy ostanú, akú úlohu ony v ďalšom živote dostanú? Vystrojí sa v katolíckej domovine paránny funerál, alebo bude nasciturus*) žiť o niečo lepšejšie na tomto svete dál? Výsledok vcelku fajný, pripomínal vzdialene filmy Loacha Kena, no skôr stredoeuróbska job mizéria v nom zobrazená. Pravdu má ale aj recenzentka JitkaCardova: okrem popisu reality a chrochnenia v prekariátnom systéme, sa nič nové nekoná. A že nakoniec vystrielam k hodnoteniu 4 hviezdne rany, na svedomí má k filmu hudba od skvelej Hanie Rani. Vysvetlivka*): nasciturus (z latinčiny) = doposiaľ nenarodený potomok. (19.12.2021)

„Děláš tohle často?“ - „Co?“ - „Co?! Vydíráš lidi.“ - „To byl můj debut.“ Ola je rebelka zmítaná pubertou, jejíž hlavním poznávacím znakem je vztek a neúcta k pravidlům, se kterými si noblesně vytírá zadnici. Na náladě jí zrovna nepřidalo ani fiasko v autoškole, navíc se dozvídá, že její v Irsku pracující a již dávno odcizený otec zemřel…Je celkem výzva najít si cestu k hlavní hrdince. Olino svérázné chování umí sice i pobavit, její vzdor za každou cenu ovšem dokáže také otrávit. Každopádně po jejím příletu do Irska s ní člověk začne postupně sympatizovat, protože se nevzdává, a snaží se zvládnout obtížnou situaci. K tomu idiotské chování matky, byrokracie…Problém však mám s rozhodnutím, které odporuje tomu, jak si šla za svým cílem (a dráždí mě i to, co ho vlastně vyvolalo), kvůli němu dávám „jen“ solidní 4*. „Vysral se na nás na všechny. Obzvlášť na mě.“ - „Co?“ - „Můj táta…s tím autem.“ - „Nech toho. Je mrtvej.“ - „Jasně. Všechny prachy, co mi spořil, půjdou na jeho pohřeb, kurva!“ - „Ty seš magor. Byl to tvůj táta.“ - „Příležitostně.“ (17.04.2022)

Smutek a bezmoc pod maskou dospívající rebelie. Námětem standardní drama “ze života”, zpracováním ale promyšlené, vtahující a silné. Úderné dialogy, skvělá představitelka hlavní role Zofia Stafiej - příběhu oddaná, bez nejmenšího zaváhání v náročném, vypjatém hereckém rozpoložení. Scénář se pouze neutápí v pochmurné situaci, jak by ho pojalo mnoho tvůrců, ale hlavní hrdinku vede krok po kroku, postavu po postavě a místo po místě v marné snaze poznat svět, ve kterém žil její čerstvě zesnulý, dlouhodobě odcizený otec. Formální výlet do cizí země pro jeho mrtvé tělo se tak mění v zásadní událost v jejím dospívání. Budete to prožívat s ní. [3Kino Fest] (15.11.2020)