Co nejdále odtud
Jak najdalej stąd
I Never Cry
Režie:
Piotr DomalewskiScénář:
Piotr DomalewskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Hania RaniHrají:
Zofia Stafiej, Kinga Preis, Arkadiusz Jakubik, Dawid Tulej, Nigel O'Neill, Shane Casey, David Pearse, Donncha Crowley, Cosmina Stratan, Zofia Przygońska (více)Obsahy(1)
Ola je sedmnáctiletá dívka z malého polského města, která touží po větší životní nezávislosti. S otcem, který již několik let pracuje v Irsku, postupně ztratila kontakt. Poté, co obdrží zprávu o tragédii, která otce náhle potkala, se Ola vydá na vzdálenou cestu do neznáma, na cestu životem dospělosti. Navíc jí osud do cesty přivedl nelehký úkol, kterým ji pověřila rodina... (3Kino Fest)
(více)Recenze (26)
„MUSÍŠ HO PŘIVÉST DOMŮ…“ Týnejdžerka vyřizuje převoz mrtvoly fotra a shání o něm informace. Prostě takový ze života. Ze života těch, co nejsou za vodou (prachama vole). Obyčejnej film, postavenej na svérázný mladý hrdince. Jinak teda nic moc. Vypovídá to zřejmě něco o Polácích, ale… Pro nikoho netruchlím, Polák kurva taky nejsu… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fotr maká v zahraničí. A my máme hovno... 2.) Mám doma manžela v termosce. /// Thx za titule „tkimitkiy“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Smutek a bezmoc pod maskou dospívající rebelie. Námětem standardní drama “ze života”, zpracováním ale promyšlené, vtahující a silné. Úderné dialogy, skvělá představitelka hlavní role Zofia Stafiej - příběhu oddaná, bez nejmenšího zaváhání v náročném, vypjatém hereckém rozpoložení. Scénář se pouze neutápí v pochmurné situaci, jak by ho pojalo mnoho tvůrců, ale hlavní hrdinku vede krok po kroku, postavu po postavě a místo po místě v marné snaze poznat svět, ve kterém žil její čerstvě zesnulý, dlouhodobě odcizený otec. Formální výlet do cizí země pro jeho mrtvé tělo se tak mění v zásadní událost v jejím dospívání. Budete to prožívat s ní. [3Kino Fest] ()
Piotr Domalewski už ve svém debutu dokázal hravě přesvědčit, že umí pracovat jak s herci, tak s příběhem, postavama i atmosférou a upřimně řečeno mě Jak najdalej stąd mě přijde tematicky ještě zajímavější než Tichá noc. Je to citlivě vyprávěný příběh o dozrávání jedné neveselé dívčí polské duše. Já musím opět pochválit v podstatě začínající polskou herečku Zofia Stafiej, která opět dokazuje, že Polsko má stále nové a nové vynikající herecké talenty, to co tady předvádí se svou postavou, takový herecký minimalismus se silným vnitřkem, no tak to je hodně moc dobrý. ()
„Děláš tohle často?“ - „Co?“ - „Co?! Vydíráš lidi.“ - „To byl můj debut.“ Ola je rebelka zmítaná pubertou, jejíž hlavním poznávacím znakem je vztek a neúcta k pravidlům, se kterými si noblesně vytírá zadnici. Na náladě jí zrovna nepřidalo ani fiasko v autoškole, navíc se dozvídá, že její v Irsku pracující a již dávno odcizený otec zemřel…Je celkem výzva najít si cestu k hlavní hrdince. Olino svérázné chování umí sice i pobavit, její vzdor za každou cenu ovšem dokáže také otrávit. Každopádně po jejím příletu do Irska s ní člověk začne postupně sympatizovat, protože se nevzdává, a snaží se zvládnout obtížnou situaci. K tomu idiotské chování matky, byrokracie…Problém však mám s rozhodnutím, které odporuje tomu, jak si šla za svým cílem (a dráždí mě i to, co ho vlastně vyvolalo), kvůli němu dávám „jen“ solidní 4*. „Vysral se na nás na všechny. Obzvlášť na mě.“ - „Co?“ - „Můj táta…s tím autem.“ - „Nech toho. Je mrtvej.“ - „Jasně. Všechny prachy, co mi spořil, půjdou na jeho pohřeb, kurva!“ - „Ty seš magor. Byl to tvůj táta.“ - „Příležitostně.“ ()
Kdosi tu v komentáři zmínil, že mu Domalewski po tomhle snímku připadá jako polský Ken Loach. To mě zaujalo, a do jisté míry i proto jsem mu dala na Febiofestu šanci. *** Hm. Souhlasím s mnohými, že film je výborně řemeslně zpracovaný, příběh i kamera vtahují, herecký výkon je opravdu dobrý. Ale výpověď bez přesahu mě naprosto zklamala. *** Ken Loach je mistr v zrcadlení dnešní hodnotově i citově upadlé reality, v jejímž základu nacházíme násilnou a totálně/totalitně nespravedlivou ekonomickou mašinérii - systém, který se v jeho filmech zviditelňujících každodenní obnaženou mechanickou krutost obžalovává de facto sám, zatímco Ken Loach jen cizeluje své nenápadné mistrovství, jak mu v tom filmařsky co nejméně překážet. Domalewski se naproti tomu vůbec nezaobírá univerzálii systému, přestože na povrchu rozebírá tristní situaci gastarbeiterů a jejich rodin, nicméně ve skutečnosti i v anglickém prostředí tematizuje ryze polský problém osobní lidské a mezilidské uzavřenosti, vypěstované neschopnosti otevřené citlivé komunikace v rodinách, mezi přáteli, sousedy, ve společnosti obecně, problém uzavřenosti, téměř alergie na upřímné citové projevy a jejich komunikaci, jež se Polákům dnešní doby stala národním rysem a nejspíš úzce souvisí i s přetrvávajícím formálním katolictvím a konzervativismem, zablokování a zatvrzení se vůči upřímné komunikaci, a následné překrývání vzteku z prázdnoty, která tak vzniká, sprostými výlevy, ubližováním, týráním, sebetýráním v izolacích (kouření, chlast, tvrdé masky )... Jediný, kdo se od toho ve filmu oprostil a snaží se vůči tomu otevřít hlavní hrdince oči, je týpek, který Polsko opustil a má anglickou rodinu, v níž syna vychovávají primárně a záměrně jako občana anglické společnosti. *** Není to vůbec špatný film, ale utápění v národních problémech a pitvání se v nefunkčnosti vztahů a intimní komunikace v tuzemské společnosti je pro polské filmy už příliš otřepaným motivem, a i když uznávám, že tohle je jedno z mála děl, u kterých vidím, že se víceméně trefují do černého, chybí mi tu přesah, nadhled, vykročení ven, překročení, zkrátka něco víc než jen ukazování a stěžování si - pokud tedy východiskem pro Poláky nemá podle režiséra být emigrace a zakládání rodin v Británii, což tak bohužel nechtěně skoro vyznívá. (Febiofest, Slovanský dům). *~ ()
Hoc už nedonesie výplatu, preds´ oplatí sa poznať tatu. V ďalekej cudzine ho pri práci v dokoch zavalilo, a tak dcérisko do Írska pre telo (a prachy) dolietilo. Krok za krokom poznáva totožnosť otca, dozvie, že vtipálek bol, makal, rád maloval, a nečudo: bol aj zvodca. Rumunečku mladú, čo v kaderníctve u chlípneho majiteľa pracovala, si tatík zamiloval tak, až prirodzene nabobtnala. Problémom sú peniaze, čo po mŕtvych dakedy ostanú, akú úlohu ony v ďalšom živote dostanú? Vystrojí sa v katolíckej domovine paránny funerál, alebo bude nasciturus*) žiť o niečo lepšejšie na tomto svete dál? Výsledok vcelku fajný, pripomínal vzdialene filmy Loacha Kena, no skôr stredoeuróbska job mizéria v nom zobrazená. Pravdu má ale aj recenzentka JitkaCardova: okrem popisu reality a chrochnenia v prekariátnom systéme, sa nič nové nekoná. A že nakoniec vystrielam k hodnoteniu 4 hviezdne rany, na svedomí má k filmu hudba od skvelej Hanie Rani. Vysvetlivka*): nasciturus (z latinčiny) = doposiaľ nenarodený potomok. ()
Týmto svojim druhým celovečerákom mi Piotr Domalewski príde ako taký poľský Ken Loach . ()
Top! ()
Silný zážitok. Od vodičáku k termoske. Ale prevažne o tom, ako sa sľuby menia na očakávania a tie sa zrážajú s realitou. A v centre toho všetkého je sedemnásťročné dievča, na ktoré matka nakladá riešenie všetkých úloh spojených s náhlym úmrtím otca, ktorého vlastne ani poriadne nepoznala. Dievča s obdivuhodnou vytrvalosťou zdoláva jednu prekážku za druhou bez toho, aby si uvedomila svoje vkročenie do sveta dospelých. Zofia si samozrejme celý film privlastnila bez toho, aby to niekomu prekážalo. ()
Sedmnáctiletá polská tvrďačka s otcem už roky žádný vztah neměla. A teď je to shodou okolností ona, kdo letí do Dublinu, aby zařídila převoz jeho ostatků domů. A naráží nejen na to, že o svém otci skoro nic neví, ale i na svoji neschopnost komunikovat s ostatními. A divák může sledovat, jak se postupně mění, až nakonec dokáže udělat i neegoistický krok. Výborná Zofia Stafiej táhne celý film skoro sama, a přitom to rozhodně není snadná role. Další velmi povedené polské drama. ()
Emocionalne ucinna prehlidka absurdit s politickym komentarem. Toceno prevazne v Dublinu. ()
Myslel jsem si, že půjde o další typický příběh odrůstající pubošky, která hledá. Hledá své místo v životě, hledá smysl života, hledá způsob, jak uniknout konzumní společnosti, hledá svobodu a hledá a hledá a hledá, přičemž dělá svému okolí ze života peklo. Poláci ale přišli s jiným příběhem, a i když hlavní hrdinka opravdu hledala (poněkud opožděně) cestu ke svému otci, v průběhu čehož byla tak trochu sobecká, kašlala tak trochu na ekologii a dělalo ji potíže alespoň občas poprosit a poděkovat, byla mi k mému vlastnímu údivu silně sympatická. Nakonec se ukázalo, že šlo vlastně o úplně jiný film, než jaký jsem očekával, a i když to nebyl zrovna akční počin plný napětí, jaksi jsem se od něj nemohl odtrhnout. Nezbývá mi, než znovu pochválit polskou filmovou tvorbu a přiznat, že se mi Zofia Stafiej při svém debutu před kamerou velice líbila. A že to tedy byl na první filmovou roli záhul. / Poučení: Když už převážet tělo, pak jedině jako instant. ()
Houby ústní z literutary a testy z matiky. Tohle je ta pravá zkouška dospělosti, při níž se ze zpovykaného fracka mění sedmnáctiletá holka v normálně uvažující bytost. Že to je bolestná a nepříjemná cesta je jaksi samozřejmé. Vedle příběhu, který je opravdovější než sám život, stojí film na precizním výkonu Zofie Stafiej, která ukazuje obrovský talent a je příslibem nejen pro Polsko, ale pokud nebudou zahraniční filmaři tupí, tak i pro celý svět. Zároveň si možná leckdo poupraví pohlad na ukrajinské dělníky, kteří jsou tu v podobné pozici jako Poláci i my v Irsku a na západě od Aše vůbec. 90% ()
Emocionálně odtažitá freska s civilními postavami a komorním příběhem vedoucím k zasloužené katarzi, kterou posouvá vpřed zejména přirozený scénář a výtečná Zofia Stafiej. ()
Drsné! Aj keď mám pocit, že Olu hnevalo skôr to, že nebude mať auto ako to, že stratila otca. A táto jej sebecká paranoja ma po celú dobu akosi vytáčala. Ale inak, námetovo to bolo dosť dobré, len škoda, že emocionálna rovina bola tak nejako v úzadí, a skôr tu bola do popredia kladený ten socio-ekonomický rozmer. Skôr by som ocenil, keby to bolo naopak. Ale napriek tomu, slušne natočená dráma. Len potenciál zostal na môj vkus až príliš v úzadí. ()
Rodinná pouta po polsku, aneb, i když je to o převozu zesnulého těla z Irska do Polska, smrtelně vážně se film nebere. Je to takový skutečný obraz mizerné reality bojující o každý zlotý a musím uznat, že film díky nasrané pubert'ačce v hlavní roli působí naprosto přirozeně. ()
Člověk si někdy říká, že tyto dramata nedokážou brát konce. Že snad nemůžeme být dokola tak originální. Ale očividně můžeme. Jeden takový případ jde tentokrát z Polska. V něm sledujeme klasické drama. Syrové, takové sépiové, jako kdyby bez emocí a jednoduše hrubé. Takové to mám rád. Dívka to nemá jednoduché a nejen, že nemá auto, řidičák a ani nyní otce. A to vše musí řešit z Irska, kde zemřel. Záležitost, která je jednoduše skvěle dobře odvyprávěna, pojata a zpracována. Jasně, z mnoha případech to dosti zvláštně drhne. Ale nepřijde mi, že by šlo o něco, co by kompletně narušilo kouzlo a zjev díla. I když to někdy bylo na pováženou. Film vám to nedá zadarmo a vy jenom sledujete tu určitou bezmoc, ke které se to táhne. Sice se mě to asi nedotýká obecným dotekem nebo dosahem, ale rozhodně zasahuje. A úctihodně. ()
Nejsilnější příběhy píše sám život. Vynikající film, skvělá Zofia Stafiej, poctivá režie a skvělý scénář v intencích sociálního dramatu, kde je otec rodiny nucen vlivem ekonomické situace v zemi jít pracovat do zahraničí a tragicky zahynout. My diváci máme možnost soucítit s jeho 17 letou dcerou, která sotva měla možnost ho poznat, a která se s tou tíhou životních událostí musí vyrovnat. Skvělá je rovněž symbolika, kterou rámuje úvod v autoškole a závěr, symbolizující dospělost a připravenost... 80 % ()
Asi věc, která může být hodně Polákům blízká, v Irsku jich totiž žije až moc. Mám rád tyto civilní dramata. Rád jsem zase viděl dublinské komíny. Těžký život s postiženým bratrem a odcizeným zemřelým otcem na mě ale tentokrát tak moc nezapůsobil. Ikdyž o tom jak je převoz drahý vím z vlastní zkušenosti. ()
Související novinky
Šarlatán má 10 nominací na polské Orly
Polská filmová akademie zveřejnila kompletní seznam nominací pro Polské filmové ceny - Orly v rámci jejich 31. ročníku. Akademici letos vybírali ze seznamu celkem 130 děl, z čehož bylo 31… (více)